Bitva o Ostravu po sedmdesáti letech. Váleční veteráni měli slzy v očích

  • 119
Oslavy osvobození Ostravy vyvrcholily ve čtvrtek odpoledne bitvou, která se počtem vojska i techniky stala v posledních letech ojedinělou. Vřavě na březích řeky Ostravice podle organizátorů přihlíželo asi dvanáct tisíc diváků.

V očích slzy dojetí, ve tváři úsměv. Devadesátiletý generál Mikuláš Končický sice už není zdravotně fit, ale duší se vrátil do doby, kdy byl mladý a jako velitel tanku bojoval za zemi, kterou on, volyňský Čech, tehdy vlastně ani neznal. Jen ji miloval. A byl za ni ochoten položit život. 

Řež na březích Ostravice

Právě skončila přibližně půlhodinová bitva o Ostravu, nejatraktivnější bod oslav osvobození města. „Hezké. Dělali, co mohli, ale když jsem se toho účastnil, bylo to trochu jiné,“ komentoval Končický s úsměvem.

Když mu pak členové historických vojenských klubů provolávali třikrát hurá, válečný veterán prohlásil: „Dělejme vše pro demokracii. Ať se nemusíme doopravdy zabíjet!“

Hlavní organizátor oslav a šéf Krajského vojenského velitelství Ostrava Jaroslav Hrabec přiznal, že jedním z motivů pro tak velkolepé oslavy byla právě i snaha vzdát hold posledním žíjícím válečným veteránům. „Děkovali, že se dožili takových oslav, takové pocty. Určitě si to více než zasloužili,“ řekl Hrabec.

Nic nového, Němci opět prohráli

Po obou březích jezdilo na padesát různých bojových vozidel, nechybělo ani pět legendárních sovětských tanků T-34, nad hlavami prolétávala replika letounu Jak-3. Nedaleko mostu Miloše Sýkory, kde 30. dubna 1945 skončila nelítostná Ostravsko-opavská operace, se shromáždilo na 250 vojáků.

Jak vidno, nadšenci z klubů historických vojsk brali bitvu velmi vážně. (30. dubna 2015)

Bitva rozhodně nebyla jen mužskou záležitostí. (30. dubna 2015)

Na moravské straně města Rudá armáda doplněná československými bojovníky. Na pravé, slezské straně Ostravy wehrmacht zatvrzele, leč marně hájil poslední průmyslové centrum, které Říši ve smrtelné křeči zůstalo. A před sedmdesáti lety i nyní byl výsledek stejný: radovali se vojáci s pěticípou hvězdou.

Pořadatelé museli při přípravě bítvy podstoupit kolotoč různých povolení. „Bylo toho opravdu hodně,“ povzdychl si Hrabec. A také musel hodně slevit z původních plánů. Kvůli možnému poničení vozovky totiž nemohly na přehlídku městem tanky. Zapovězena byla také jízda po Sýkorově mostu. A vinou technických omezení tanky nevjely do řeky.

 „A také jsem plánoval boje roztáhnout až k Sýkorově mostu, aby je vidělo více lidí. To se bohužel kvůli povinné bezpečnostní zóně nepodařilo,“ vysvětlil Hrabec. Pořadatelé rovněž museli položit na nábřeží sto padesát metrů dlouhý speciální štěrkový koberec. Jinak by nedostali povolení pro vjezd těžkých válečných strojů.

Kolik přesně bitva stála, není známo. Hrabec uvedl, že přišla na miliony. „Ale nemnoho milionů. Hodně účastníků se totiž hlásilo samo a na své náklady. Prostě se chtěli tak prestižní akce zúčastnit. Chtěli osvobodit Ostravu,“ usmál se Hrabec. Na nákladech se podílely například Ostrava, krajský úřad i armáda. Oslavy zakončil večerní mohutný ohňostroj.