Daniel Janka z Plzně byl jedním z desítek Čechů, které zemětřesení zasáhlo v nejvíce postižených oblastech.
„První den, kdy se to stalo, jsem byl na cestě z Everest treku z městečka Saleri do Káthmándú. Cesty jsou tam strašné, jeep sebou pořád hází. Zemětřesení jsme tak nepoznali hned. Ale je pravda, že za námi napadalo kamení, udělal se menší zával, stejně tak před námi. Ale dalo se to objet. Kdyby ale kamení spadlo na auto, asi jsme mrtví,“ vypraví Daniel Janka.
Jeho jeep pak jel otevřenou krajinou. Zastavili ve vesnici a čekali, co bude dál. „Pozorovali jsme, jak se na protějším svahu dále trhá další kamení a zavaluje most přes řeku. To nás přimělo sednout do auta a pokračovali jsme další čtyři hodiny v cestě do Káthmándú,“ popisuje Janka. Cestou překonávali desítky menších i větších závalů. Pořád je ještě dokázali autem objet. „Myslím, že hned další den cestu uzavřeli. V Káthmándú to bylo něco úplně jiného. U cesty plno rozbořených domů, lidé v ulicích, moc jsem to nechápal,“ konstatuje cestovatel. Nepál navštívil při šestiměsíční cestě po jihovýchodní Asii. S kamarády tu chtěl absolvovat výstup nazývaný Tři sedla.
Na ten už nedošlo. V hotelu, do kterého přijeli, potkal dvě skupiny Čechů.
Otřesy se mnou cloumaly v posteli
„Nějaké dámy byly v době zemětřesení v jedné z místních památek. Říkaly, že všechno kolem nich spadlo. Div že přežily a dostaly se z toho. Chlapi v té době byli v restauraci a popisovali, že to s nimi pořádně třáslo. Hned běželi na ulici. Byl to hukot,“ popisovali Danielu Jankovi.
Majitel hotelu ale nevěděl, co dělat. Cestovatelé u něj přespali jednu noc. V hotelu nefungovala voda. V noci se zem několikrát otřásla, Plzeňana probudil až otřes kolem páté hodiny ráno. „Trošku jsem při něm jezdil v posteli,“ vzpomíná Janka.
Stejně jako většinu hotelů v turistické čtvrti Thamel následující den uzavřeli. „Chtěl jsem jet autobusem do Indie a pak vlakem do Goa, protože mám zpáteční letenku na sedmého května. Když zavřeli hotel, nefungoval internet, elektřina ani voda, řešili jsme, co dál. Nakonec jsme si vzali všechny věci a šli do zahrady volební komise a viceprezidenta. Tam vznikl pod dohledem vojáků menší tábor asi pro tisícovku lidí,“ konstatuje Daniel Janka.
První den všichni čekali, co se bude dít. Chyběly informace, internet nefungoval. „V jednu hodinu přišel dost silný otřes. Pohoupal jsem se při něm na židli a bylo mi jasné, že autobusy nepojedou. Musel jsem začít řešit odlet,“ pokračuje ve vyprávění Janka.
V táboře nejlépe fungovali Číňané
Společně s dalšími Čechy na zahradě vytvořili malou skupinku. Zásoby jídla měli ještě z hor. Pak otevřel místní obchodník první krámek. V dalších dnech se přidávali další. Češi si u nich kupovali i pivo. Nejlépe podle něho v táboře fungovali Číňani. „Vždycky někde navařili kotel polévky a potom ji rozdávali, nejdříve dětem, potom ostatním,“ doplnil.
Pak se mu podařilo sehnat letenku a s dvouhodinovým zpožděním odletěl do Bombaje. „Nakonec jsem k návratu domů nepotřeboval ani český speciál, odmítl jsem i polský a belgický speciál. Do Čech poletím tak, jak mám naplánované, sedmého května. Vlastně kromě přesunu autem jsem žádné nebezpečí necítil,“ konstatuje Plzeňan Daniel Janka.
