Nejste překvapený, že hokej je v Česku vůbec prvním sportem, který má veřejnou Síň slávy?
Popravdě ne. Hokej je národní sport jako třeba fotbal, jenže hokej je rovněž sport, který zároveň hýbal historií. Ať to bylo v roce 1947 či 1949, po kterém byli mistři světa ve vykonstruovaném procesu zavření. Ať už to byli kluci jako Jarda Holík, kteří si v roce 1969 přelepili na dresech hvězdy. Ať to bylo Nagano, které probudilo euforii. To jsou milníky, které hýbaly národem. A to je asi taky ten důvod, proč byl největší tlak od veřejnosti na to, aby vznikla právě Síň slávy českého hokeje. Navíc jsme měli výhodu, že jsme měli vynikající inspiraci v Torontu a mohli využít jejich zkušeností. A vzít si od nich to nejlepší.
Síň slávy je asi poctou pro hokejisty i fanoušky, že?
Už v roce 2008, kdy vznikla virtuální Síň slávy, do které bylo napoprvé uvedeno přes 40 osobností československého hokeje, bylo naším snem vybudovat kamennou síň. A dnes je to tady. A ona je krásnější a hezčí, než o čem se nám před rokem zdálo. Já jsem z ní nadšený. Takže je to především úcta k osobnostem, které se zasloužily o český hokej. A jelikož jsem jedním z nich, tak mohu říct, že je pro nás to nejkrásnější. že sem mohou přijít fanoušci a podělit se o ty zážitky a vzpomínky s námi. A nasají tady skvělou atmosféru.
Jaká je tady vaše nejoblíbenější část?
Zajímá mě historie, takže mám rád tu část, kde jsou jména 118 hráčů uvedených do Síně slávy a člověk si může díky dotykovým obrazovkám přečíst o každém z nich spoustu informací. Jsem na jednu stranu pyšný jako jeden z těch, který to tady dával dohromady, a zároveň nadšený, že něco takového vzniklo. Jsou ale jiní lidé, kteří na tom mají větší zásluhu než já. Na prvním místě je Tomáš Král (šéf svazu), to on se o vše zasloužil.
Takže tip na návštěvu pro vaše přátele ze zámoří?
Jednoznačně. Pokud nepůjdu rovnou s nimi, tak je to místo, které jim minimálně doporučím. Jak jsem řekl, byli jsme inspirovaní Síni slávy v Torontu a díky nadšení lidí, kteří se tady o to starali a dávali to dohromady, je ta kvalita srovnatelná. Když sem přijde kdokoliv z Kanady a zná muzeum v Torontu, tak jsem si jistý, že nebude moct říct, že by se mu ta naše síň nelíbila. Bude z ní taky nadšený.
Zároveň je to asi místo, kde by se mohli v budoucnosti uvádět hokejisté do Síně slávy?
Uvažovali jsme o tom a je to velmi pravděpodobné.
