Příběh ACC: China a jeho hlavní protagonisté představují mazlavé bláto jinak výpravné série. Zasazení hry je přitom atraktivní: Čína šestnáctého století pod vládou dynastie Ming, v níž skutečnou moc drží, jak jinak, místní odnož templářského řádu. Ten prakticky zlikvidoval zdejší asasínskou frakci a politický život má zcela pod kontrolou.
Jak to vlastně byloPůvodně měl být Assassin’s Creed Chronicles: China jednou ze součástí stahovatelného obsahu, za nějž si připlatili majitelé loňského Assassin’s Creed: Unity. Tomu se kvůli technickým chybám příliš nevyvedl start a tvůrci jako omluvu hráčům vydali první velkou část stahovatelného obsahu jménem Dead Kings zcela zdarma. Možnost nákupu celého balíčku sestávajícího ze všech přídavků zcela zrušili a po Assassin’s Creed Chronicles: China se na nějaký čas slehla zem. Poté, co se víceméně vypořádali s technickým stavem AC: Unity, přišlo na řadu oznámení trilogie AC: Chronicles, jehož je China součástí. V následujících dvou dílech dvojrozměrných dobrodružství se mají hráči podívat do Indie 19. století a Ruska po vypuknutí Říjnové revoluce. Hry mají vyprávět příběhy méně známých hrdinů z univerza Assassin’s Creed, s kterými se fanoušci měli již možnost seznámit buď prostřednictvím komiksů, nebo v případě Číny v krátkém animovaném filmu Assassin’s Creed: Embers. Zajímavý nápad, který cílí především na oddané fanoušky AC univerza. Jenže… |
Hlavní hrdinka hry, asasínka Shao Jun se vydává na klasickou, nezajímavou cestu za pomstou, v rámci níž popravuje jednoho protivníka za druhým a postupně se propracovává k tomu s největším vlivem. Postavy postrádají jakýkoliv náznak charismatu nebo individuality a budou vám naprosto splývat.
Assassin’s Creed Chronicles: China
To podtrhuje otřesný dabing okleštěný o jakýkoliv náznak čínského akcentu. Shao Jun je přitom zajímavá, důležitá postava AC univerza, kterou trénoval Ezio Auditore, oblíbený hrdina her AC2, Brotherhood a Revelations. Šipku na laně (anglicky rope dart), kterou jste používali ve hrách AC3 a AC4, vynalezla například právě ona.
Děj také vytrvale provází existence záhadné krabičky, kterou Shao Jun získala během učňovských let od svého mentora Ezia. Tento pozůstatek z dob První civilizace hrál roli především v dílech AC4: Freedom Cry a především AC: Rogue. Zde však artefakt pouze střídá majitele a jeho moci a významu se nikdy nedoberete.
Assassin’s Creed Chronicles: China
Zajímavý příběh na hráče čeká tam, kde by ho nečekal. Je ukrytý v databázi hry a odkrývá se postupně shromažďováním sběratelských předmětů ukrytých po herních mapách. U čtení životního příběhu Shao Jun fanouška až bolí srdce, jak velký potenciál zůstal nevyužit. Kromě toho databáze obsahuje i popisy dalších postav a zajímavé historické poznámky, na které jsme u série AC zvyklí. Tento často přehlížený klad představuje patrně hlavní důvod, proč ACC: China vůbec zapínat.
Assassin’s Creed Chronicles: China
Stylová grafika
Mezi přednosti lze počítat také grafickou stránku hry. Akvarelově stylizovaná pozadí jsou působivá především před „skokem víry“ do obligátních vozíků se slámou. Čekají vás skalnaté vrcholky, přístaviště, palác, ale i třeba Velká čínská zeď. Podobný styl dominuje i filmečkům, které vzhledem k jejich obrázkově statickému charakteru připomínají komiks zbavený klasických bublin.
Tvůrcům se podařilo převést do své hry i další silnou stránku AC her, a totiž skvěle vypadající animace pohybu hlavní postavy. Lezení, skákání, šplhání i likvidace nepřátel vypadá realisticky a působí nádherně plynulým dojmem.
Úrovně hry nejsou klasicky dvojrozměrné a dovolují občas střídat jednotlivé roviny, paralelní „pásy,“ v rámci nichž se pohybujete doleva a doprava. Plastický dojem sice přidává hře na širokosti a vlastně vůbec umožňuje mnohé herní mechanismy, často je však také spolehlivým receptem na dezorientování hráče.
Kromě bojování se směrovými tlačítky tak například nevíte, zda vás protivník vidí nebo ne. Jindy při zběsilém útěku vytrvale pádíte vstříc jisté záhubě a následnému restartu, místo abyste Shao Jun nasměrovali směrem doprava nebo doleva.
Assassin’s Creed Chronicles: China
Mark of the Assassin
Největší inspirací z hlediska hratelnosti je pro ACC: China vynikající hra Mark of the Ninja. Na kradmý postup se zde díky tomu dbá více než v kterékoliv jiné hře ze série Assassin’s Creed. ACC: China se sice na první pohled tváří, že vám dovolí hrát hned třemi různými způsoby, ale není to tak úplně pravda. Body získáváte za přímou konfrontaci, tiché zabití nepřítele, nebo nepozorované proklouznutí. S největší pravděpodobností budete hrát prostředním stylem. V rámci klasických bojů máte šanci u jednoho, maximálně dvou protivníků, víc už je jistá smrt. Kromě toho jsou šermířské souboje velmi fádní a otravné, nehledě na různé typy protivníků.
Assassin’s Creed Chronicles: China
Nejvíce ceněným postupem a výzvou je nepozorovaný postup. Kdo se chce pokusit proklouznout bez povšimnutí, musí využít technik na odlákání pozornosti stráží a správného načasování přeběhnutí z úkrytu do úkrytu. Potíž je, že hrát tímto způsobem je zdlouhavé a odměna za něj v podobě dalších vylepšení není v ACC: China dostatečně lákavá.
Odklizení protivníka z cesty je mnohem snazší a vyloženě se nabízí. Hře chybí zábavné techniky a předměty, jak se s protivníky vypořádat. Zpočátku to vypadá slibně. Můžete zapískat a nalákat nepřítele k vám, omráčit jej petardou nebo vrženým nožem, či speciální šipkou odlákat jeho pozornost požadovaným směrem. Tento arzenál je však k dispozici prakticky od začátku hry a vylepšování jeho fungování nějak výrazněji nepromění.
Assassin’s Creed Chronicles: China
Hodně nudy za málo peněz
Schopnosti jako lezení po stropě, nepozorovaný přesun z úkrytu do úkrytu nebo útok skluzem či skokem hratelnost sice po čase přece jen obohatí, ne ale o moc. Drtivou většinu času strávíte schováváním před dohledem protivníků, jejichž mizivou umělou inteligenci oblbujete stále se opakujícím způsobem. A znovu připomínám, že to vše děláte v rámci mizerného příběhu, který nezaujme ani zapřisáhlé fanoušky série.
Bezradnost v herním designu korunují i samotná zabití hlavních nepřátel. Většinou se prostě k záporákovi doškrábete a píchnete ho do zad. V jednom případě mě tato poněkud trapná situace samotného zaskočila. V přesvědčení, že jde o řadového strážce, jsem svou nic netušící oběť klasicky vyřídil a ono ejhle - vyskočil na mě filmeček. Bossové by přitom zasloužili samostatné úrovně, kde by hra náležitě otestovala šikovnost hráče.
Assassin’s Creed Chronicles: China
Jedinou změnu tempa tak nabízí adrenalinové pasáže, kdy přichází ke slovu zběsilá navigace bortícím se prostředím. To je třeba protivníky mordovat elegantně skluzem či skokem a sebemenší zaškobrtnutí je trestáno restartem od posledního checkpointu.
Právě během těchto částí však budete nejvíce proklínat zmíněné zmatky v navigaci způsobené užitím pseudo-dvojrozměrné perspektivy. Podobné pasáže každopádně nejsou v žánru ničím novým a nabídly je mnohem lepší hry jako Ori and the Blind Forest nebo Rayman: Legends.
Assassin’s Creed Chronicles: China
ACC: China je klasickým případem hry, která neposkytuje dobrou zábavu, ale přesto vám dává možnost plácat se v ní další hodiny. Kromě sběratelských předmětů hra nabízí i dvě verze New Game Plus, kdy můžete novou hru začít se všemi upgrady. Vybrat si můžete lehkou, nebo těžší variantu.
Vedlejší úkoly dále natahují herní dobu, brzy jsem ale o ně přestal mít zájem. Jde o o zachraňování otroků a konkubín nebo zapalování svíček v rámci stále stejných herních mechanismů. Vedlejší úkoly a sběratelské předměty jsou prostě jen tečky víceméně náhodně rozmístěné na mapě. V některých případech jsou střežené protivníky, stejně jako zbytek mapy.
Drtivá většina hráčů tak hru proběhne za nějakých šest hodin a bude ráda, že už je to trápení u konce. Horší to mají ubozí fanoušci AC série, kteří si budou chtít přečíst životní příběh Shao Jun v herní databázi. Čeká je krutý osud pobíhání po mapách a otevírání truhel s částmi jejího životopisu. Aby toho nebylo málo, checkpointy trpí senilitou a ne vždy si pamatují, co už hráč sebral, nebo jaké vedlejší úkoly vykonal.
Assassin’s Creed Chronicles: China
Dva opravné pokusy
ACC: China je takový paradox. Tvůrcům se víceméně podařilo zatavit AC hratelnost do jejich skromnější, dvojrozměrné odbočky. Kupky sena, navigace prostředím, orlí pohled pro zjištění pohybu stráží, dokonce i splynutí s davem lidí – to vše je do hry zapracováno dobře a funguje. Problém je, že to omrzí rychleji než odkrývání mapy ve stopadesáté hře od Ubisoftu. Fanouškovi AC her bude chybět zajímavější příběh, postavy a rozmanitější hratelnost.
Assassin’s Creed Chronicles: China
Příznivci 2D her a nezávislé scény vědí, že stylovou grafikou dnes už disponuje nespočet podobných dílek a opakující se mechanismy ACC: China je rychle omrzí. Hře chybí více inteligence a tvořivosti, co se herního designu týče. Části, kdy by hráč musel zapojit hlavu nebo šikovnost, aby se dostal dál nebo získal bonusový předmět. Přes potíže s orientací se tomu úprkové sekvence blíží asi nejvíce, pořád to však není ono.
Snaha vyhnout se všem nepřátelům, k níž nás tvůrci pobízí, působí oproti tomu zbytečně a vzhledem k stále se opakujícím scénářům je vyloženě ubíjející. To vše sráží cestu Shao Jun za pomstou hluboko pod úroveň špičkových her podobného ražení, a to i přes nižší cenovou skupinu. Jestli dojem napraví další hry ze série Assassin’s Creed: Chronicles, to teprve uvidíme.
