Francouzské a britské jednotky zahájily invazi na turecký poloostrov Gallipoli 25. dubna 1915. Cílem akce bylo získat kontrolu nad strategickým průlivem Dardanely a zároveň ulevit spojeneckému Rusku od tureckého tlaku na kavkazské frontě. Dardanelská operace však skončila jasným vítězstvím Osmanské říše.
Vzpomínková akceV pátek v Turecku začaly velkolepé vzpomínkové akce ke 100. výročí invaze na poloostrov Gallipoli. Na místě bojů u průlivu Dardanely hostí turecký prezident Recep Tayyip Erdogan premiéry z Austrálie a Nového Zélandu, ale i britského prince Charlese a jeho syna prince Harryho. Francouzský prezident François Hollande nedorazí, protože se účastní pietních akcí v Jerevanu, kde si Arménie připomíná 100. výročí zahájení masového vyvražďování Arménů v tehdejší Osmanské říši. Menší vzpomínkové akce se konaly také v Sydney a Wellingtonu. Zdroj: ČTK |
Na bitevním poli zůstalo přes 35 000 mrtvých, mezi nimi 11 410 mužů australského a novozélandského expedičního sboru (ANZAC). Na druhé straně padlo na 86 000 tureckých vojáků.
Po sto letech se na někdejším bitevním poli setkali vnuci a pravnuci bývalých nepřátel. Mezi nimi byli také Kenan Ersoz z Turecka a John Carnell z Austrálie.
Carnell přiletěl ze Sydney spolu se svou ženou a dvěma dětmi, aby navštívil místo, kde se jeho pradědeček před stoletím vylodil a byl smrtelně zraněn. „Lidé skutečně zemřou až ve chvíli, kdy se o nich přestane mluvit. Já mohu pokračovat nejméně dvacet let, moje děti budou pokračovat dalších padesát let a pak mohou příběh převyprávět svým vnoučatům,“ prohlásil v rozhovoru s agenturou AP.
Padesátník zatajil věk, aby mohl bojovat
Carnell novinářům řekl, že jeho pradědeček Francis George byl odhodlaný zapojit se do války, musel ovšem zalhat o svém skutečném věku. To by nebylo až tak zvláštní, kdyby byl teenagerem, Francisovi však už táhlo na 55 let a byl proto na vojáka příliš starý. Přesto prošel výcvikem a poté se vylodil v první vlně útoku.
Na pláži však na ně už čekali dobře opevnění Turci, kteří ihned zahájili palbu. Carnellovi se navzdory jeho věku podařilo probojovat na skalnatou vyvýšeninu nad pláží. V bojích o turecké pozice měly australské prapory úspěch, přesto si bitva na obou stranách vyžádala těžké ztráty.
Carnell se účastnil bojů až do 7. srpna, kdy utrpěl vážné zranění. Zemřel o tři dny později na nemocniční lodi a byl pohřben do moře.
Šrapnel v hlavě
Na konci léta 1915 byl těžce raněn také Mehmet Emin Ersoz, otec Kenana Ersoze. Na rozdíl od Carnella přežil. O válce se v této rodině nemluvilo, s jejími následky se však Kenanův otec potýkal celý život.
„Na těle otce jsme mohli vidět ošklivá zranění z války. Jeho nohy byly samá rána a na kůži mu trčely mozoly,“ vzpomíná Kenan Ersoz.
Válečný veterán musel navíc žít se šrapnelem, který mu během bitvy uvízl v hlavě. Ke své vojenské minulosti se přesto hrdě hlásil. Až do své smrti v roce 1970 u sebe neustále nosil svůj bajonet. „Na druhé straně ho mrzelo, že musí s sebou nosit i železo nepřítele,“ doplnil Ersoz mladší.
Špatně naplánovanou akci měl na svědomí Churchill
Vojenskou operaci na Gallipoli naplánoval na počátku roku 1915 Winston Churchill, který tehdy zastával post Prvního lorda admirality. The Guardian připomíná, že vylodění na severní straně Dardanel bylo jak špatně naplánované, tak děsivě provedené.
Námořní bránu do Černého moře se Francouzi a Britové pokusili ovládnout už v polovině března 1915. Obě země tehdy vyslaly do průlivu několik válečných lodí, jež zaútočily na turecké opevnění. Flotila však utrpěla těžké ztráty a musela se stáhnout.
Po tomto neúspěchu se Paříž a Londýn rozhodly pro invazi na poloostrov Gallipoli. Do operace vedené generálem Ianem Hamiltonem se ve velké míře zapojili vojáci z tehdejších britských kolonií Austrálie a Nového Zélandu.
Z deníku vojína: Naše ztráty jdou do tisíců
Boje z 27. dubna popsal vojín Archibald Barwick ve svém deníku: „V rukou se mi rozpadly dvě pušky... Kus země naproti nám je doslova posetý mrtvými těly našich vojáků i Turků. Jen bůh ví, kolik máme ztrát. Musí to jít do tisíců“.
Turečtí obránci poloostrova kladli tuhý odpor. Měli nad útočníky převahu, protože se opevnili na strmých hřebenech poloostrova Gallipoli. Zásadní roli při obraně sehrál podplukovník a pozdější zakladatel moderního Turecka Mustafa Kemal.
V srpnu 1915 se v zálivu Suvla vylodila další vlna britských vojáků. Měli zatlačit na turecké linie, které držely v obklíčení australské a novozélandské jednotky. Akce se však příliš nezdařila a vojáci z Nového Zélandu měli až 90procentní ztráty.
Řada mrtvých byla i na straně Velké Británie. Další vojín Leonard Thompson popsal zážitek z provizorní márnice: „Byla plná mrtvol. Spousta mrtvých Angličanů, oči měli otevřené dokořán.“
V průběhu léta 1915 začalo být Britům i Francouzům jasné, že jejich šance na rozhodující průlom je mizivá. V listopadu 1915 se proto začali z Gallipoli stahovat, a už počátkem ledna následujícího roku na poloostrově nezůstal žádný jejich voják.
