Pro radioamatéry byla 392 metrů vysoká dominanta Teplic ideální lokalitou. „Potřebujeme vysoké odlehlé místo, proto jsme o nevyužitou Doubravku v roce 1965 požádali. Město nám pronajalo věž, později jsme odkoupili celý areál,“ vypráví předseda Radioklubu Doubravka Michal Bělohradský.
V 60. letech fungovala na vrcholu restaurace, ale zbytek budovy byl v dezolátním stavu. Zdivo hrozilo zřícením, propadaly se stropy.
„Klub měl tehdy 200 členů a střídali jsme se tu každý den. Chlapi stavěli zdi, děti je spárovaly. Ujali jsme se toho v poslední chvíli, Doubravka se už měla demolovat,“ podotýká Bělohradský.
Radioamatéři do roku 1975 opravili budovu s vyhlídkovou věží, další objekty postavili sami. Nezastaví se ani dnes, přestože počet členů klubu za půlstoletí klesl na 80.
„Letos opravíme fasádu na hlavní věži a chceme vyčistit kasematy. Měníme také nosné trámy nad Rytířským sálem. Ale je to těžké, kdo má práci, tak nemá čas, a ti, kteří práci nemají, jsou otrávení a do ničeho se jim nechce,“ posteskne si předseda radioamatérů.
Opravy radioamatéři zčásti dotují sami, dostávají ale i příspěvky z ministerstva kultury, krajského úřadu a teplické radnice.
Radioamatéři si povídají i s kosmonauty
Hlavní činností klubu je vysílání a přijímání rádiových vln. A to mu jde skvěle. Zatímco poskytovatelé telefonních služeb mají občas potíž navázat spojení na pár kilometrů, tepličtí radioamatéři zvládají na totožných kmitočtech přenos na tisíce kilometrů. Vyhrávají tak závody po celém světě a mají spojení se všemi zeměmi registrovanými v radioamatérském seznamu, jichž je 340.
Doubravská hora v TeplicíchPůvodní hrad postavil roku 1483 Jan Ilburk. Novou podobu mu dal v 17. století rod Vchynských, který ho přestavěl na dělostřeleckou pevnost. V roce 1631 Doubravku nakrátko obsadili Sasové, o 8 let později se zde usídlili Švédové, kteří pustošili okolí. Krajský hejtman raději nechal pevnost roku 1655 zbořit. V 19. století na jejím místě vznikla romantická restaurace. Dnes je areál volně přístupný, budovy se však otevírají jen po domluvě nebo při zvláštních akcích, stejně tak i restaurace nebo sklepení pod kasematy. Kolem Doubravské hory vede také naučná přírodovědná stezka. Rytířský sál, vyhlídkovou věž a další prostory si lze prohlédnout například 1. května, kdy bude areál cílem akce Běh na Doubravku. |
„Jsou mezi nimi i neobydlená území, kam jednou za čas přijede někdo s vysílačkou. O takové spojení je pak obrovský zájem, proběhnou jich desítky tisíc,“ líčí Bělohradský.
Pro radioamatéry z Doubravky není problém spojit se s kolegy po světě odrazem vln od Měsíce a komunikují i s vesmírem. „Každý kosmonaut je zároveň radioamatér. Má koncesi, vlastní značku, a když je na orbitální stanici, tak navazuje spojení s radioamatéry,“ říká Bělohradský.
A o čem si s kosmonauty povídají? „Aby se spojení uznalo, musíte předat základní informace: odkud vysíláte, jaká je vaše značka a jak slyšíte. Pak už si můžete povídat o čemkoli.“ Základem pro komunikaci je angličtina, kdo ji však neovládá, může používat speciální zkratky a kódy.
Radioamatéři však své uši nastavují i hlubinám. Na ultrakrátkých vlnách totiž zachytí i signál z ponorek, které vysílají na nízkých kmitočtech. Vzhledem ke své schopnosti zachytit vše, co se kde šustne, byli proto radioamatéři během studené války v hledáčku tajných služeb.
Vysílačka pomáhala k emigraci, přinášela ale i potíže
„Před revolucí fungovaly odposlechové služby, které sledovaly spojení radioamatérů, zda nepředávají tajné informace,“ líčí Bělohradský a vypráví o členovi, jemuž za totality pomohla k emigraci právě vysílačka na Doubravce.
„Měl letět na Kubu s mezipřistáním v Kanadě a domluvil se s jiným emigrantem, který v Kanadě pracoval jako policista. Když přistáli, vytáhl ho z letadla, a jakmile se dotkl kanadské půdy, mohl žádat o azyl,“ líčí.
Není proto divu, že byla Doubravka v roce 1968 v hledáčku sovětských okupantů. Krátce po invazi vtrhli do sídla klubu, vzali techniku a zatkli tehdejšího předsedu, který proti zásahu protestoval.
„Odvezli ho na týden do Drážďan, v rozhlase se o něm mluvilo jako o hrdinovi. Byl nesmírně komunikativní, a tak dokázal Rusy přesvědčit, aby mu techniku vrátili a ještě ho odvezli domů. Ale když lidé viděli, že se s Rusy přátelsky loučí, rozbili mu hlavu. Mysleli, že kolaboroval,“ popisuje Bělohradský.
Doubravku dnes radioamatéři střídají se stanicí na Cínovci, kde je ještě lepší spojení. Mnozí tráví u vysílačky dlouhé hodiny. Podle předsedy klubu je totiž velmi snadné lovu rádiových vln podlehnout.
„Člověk se ocitá v úplně jiném světě a rychle zapomene na čas. Když pak vysílačku vypne, tak najednou vidí, že se rozednívá,“ usmívá se Bělohradský.
