Vyrovnání 36 sekund před koncem, pak spálené tutovky v prodloužení a nakonec penaltová porážka. Zažil jste někdy podobný závěr zápasu v play-off?
Jak pátrám v paměti, tak asi ne. Ztratili jsme zápas půl minuty před koncem, měli jsme šance v prodloužení. Nedopadlo to, nedá se nic dělat, jede se dál.
Vy jste pár minut před koncem prodloužení dostal puk vlastně už za brankovou čáru. Jenže se ji stále dotýkal. Jak jste to viděl?
Byla tam taková skrumáž, já se snažil to zvednout. Pak jsem viděl, jak kluci zvedají ruce. Ale já jsem na puk neviděl. (Obránce) Karel Kubát mi říkal, že to bylo v bráně, ale já nevím.
Předtím jste měl další tutovku, kterou gólman Peter Hamerlík chytil snad špičkou nože u brusle...
Střílel jsem z voleje, trošku to skákalo, led už byl špatný. Chtěl jsem to zpracovat a vystřelit nahoru, ale puk mi přeskočil přes hokejku a pak už jsem ho pořádně neměl na čepeli, takže to nešlo zvednout.
Jak moc mrzí takový konec třetí třetiny a pak ty promarněné možnosti rozhodnout o titulu?
To je hokej, dostali jsme gól takhle blbě. To se stává. Před prodloužením jsme si řekli, že máme sil dost a že budeme hrát svou hru. V prodloužení jsme měli převahu i gólové šance, bohužel jsme nedali s prohráli jsme na penalty. Nedá se nic dělat.
Nemůže se taková porážka podepsat na psychice?
Nás to nepoznamenalo. Nepovedlo se, ale jede se dál. Série je pořád 3:2 pro nás, jsme v dobré pozici. Jedeme domů a další zápas máme tam. Musíme to hodit za hlavu. Nikdo nečekal, že série bude jednoznačná. Je to finále, nikdo nedá nic zadarmo. Ale my jsme na tom pořád dobře.
