Český lev oslavil Jima Carreyho, který nebyl Carrey, a drama Cesta ven, jež málokdo zná: během ledna a února mu z kin přibylo 147 prodaných lístků, od loňské premiéry do konce letošního února má celkem 4 083 diváků. Na ČT1 jeho dlouhý triumf sledovalo 838 tisíc lidí.
Divadelní Thálie si ani letos neodpustila přešlechtěný jazyk medailonků a zatímco novinky v podobě živého zpěvu či tance jí neuškodily, estrádní scénka se na půdě Zlaté kapličky vyjímala jako slon v baletu. K přenosu usedlo 429 tisíc zájemců.
Televizní TýTý se smrsklo v soutěžní frašku dvou stanic, kterou zachraňoval jen trvale udržitelný humor Karla Šípa. Uneslo ji 889 tisíc diváků, ovšem loni jich bylo skoro o tři sta tisíc více. I Šípovu Všechnopárty o den dřív vidělo 970 tisíc lidí.
Knižní Magnesia Litera měla v sále nejvstřícnější publikum, zato z pódia trčely skeče s kosmonauty, kteří připomínali reklamní nosiče kostýmů kuřat v supermarketu. Na ČT Art sledovalo Litery 17 tisíc lidí. Při udílení cen Czech grand design jich bylo 27 tisíc, záznam žánrových Andělů vidělo 10 tisíc fanoušků.
Který z pořadů výročních cen se nejvíce podařil?
Tečku udělal večer s „velkými“ cenami Anděl, kupodivu nejsvižnější. Leoš Mareš vzal řeč i Marku Ebenovi výrokem, že se mu tak dlouho snažil vyrovnat, až také skončil na Dvojce. Sledovanost 259 tisíc je na ČT2 slušná, byť cestopisy tady sahají až k 400 tisícům diváků.
Udílení cen spadá v televizi do obtížné kategorie takzvaných „eventů“. Anglicky event znamená událost, jenže ta se musí umět vyrobit, nazdobit a prodat. Jinak stačí dát publiku do plechové či e-mailové schránky seznam vítězů, či jen sdělení „titíž, co loni“.