Škoda Superb | foto: Milan Nosek, iDNES.cz

Nový Superb bude jezdit na dva válce. Technologie je známá 35 let

  • 267
Škoda se chlubí tím, že nový Superb dostane mezi ostatními technickými novinkami mimo jiné i systém vypínání válců. Ta se v poslední době stává v automobilech stále běžnější, v podstatě je však stará už hodně přes 30 let.

Nová Škoda Superb dostane jako základní pohonnou jednotku motor 1.4 TSI ACT, tedy čtyřválec s funkcí vypínání válců. Díky němu se chlubí základní benzinový sedan normovanou laboratorní spotřebou jen 4,8 litru benzinu na 100 kilometrů. Původní koncept motoru 1.4 TSI ACT řady EA211 představil Volkswagen už v roce 2011, do sériové výroby jej pak uvedl o rok později. Takže vypínání válců v Superbu není zas tak velkou technickou novinkou.

Na druhou stranu, jak už bývá v automobilovém světě obvyklé, i tato technologie je známá už docela dlouho a do běžné praxe si hledá cestu celá desetiletí. A ani dnes zatím není vypínání válců žádnou samozřejmostí.

Údaje o tom, kdo kde s možnostmi odpojování válců experimentoval, se dohledávají velmi těžko. Princip, kdy se válec vypne, aby motor zbytečně nespotřebovával palivo, dokonce pocházejí ze závěru 19. století. Využívaly jej takzvané hit-and-miss motory, u kterých se k regulaci chodu místo škrcení využívalo právě vypnutí přísunu paliva. Jakmile se jednoválcový motor dostal přes určitou hranici otáček, byl přísun paliva vypnut, aby otáčky opět poklesly, a pak byl opět přísun paliva zapnut. Motor takto osciloval kolem své běžné pracovní rychlosti.

Ušetři benzin

Moderní vypínání válců má ovšem jiný účel než udržet relativně stabilní chod motoru. Slouží samozřejmě k úsporám paliva. Princip je vcelku jednoduchý. Ve chvíli, kdy motor běží jen při částečném zatížení, uzavřou se sací a výfukové ventily vybraných válců a u přímovstřikových motorů je vypnut i přívod paliva do daného válce. Tento krok vede k tomu, že zbývající válce musí fungovat s vyšším zatížením a s většími tlaky. V tomto režimu je spalování paliva efektivnější a navíc se snižují ztráty sáním. Uzavřené válce přitom fungují jako vzduchová pružina.

Nejstarší sériový benzinový automobilový agregát s vypínáním válců pochází od průkopníka Cadillacu. Američané toto řešení použili poprvé v roce 1981 u agregátu L62 V8-6-4. Jak název napovídá, osmiválec uměl vypnout dva nebo čtyři válce a fungovat na zbylou šestici, respektive čtveřici válců. Kýžený výsledek v podobě výrazné úspory paliva se dostavil a Cadillac tento motor nainstaloval napříč svou modelovou řadou jako základní volbu pro všechny své typy.

Moc dlouho ovšem tento motor v prodeji nevydržel. Revoluční technika se totiž ukázala být nespolehlivá a systém vypínání válců si nechávali majitelé často odpojit. Za problémy mohla tehdejší jednoduchá elektronika, která nezvládala vypínání správně řídit napříč různými přechodovými režimy, a chybně fungoval i systém recirkulace spalin. Celkem se ovšem prodalo nemalých 170 tisíc agregátů s touto technologií.

Průkopníky byli taxikáři z Milána

V Evropě se podobná revoluce odehrála ve stejnou dobu, ovšem snad s ještě méně výrazným výsledkem. Čtyřválec s vypínáním válců totiž postavila Alfa Romeo a zabudovala jej do experimentálního vozu Alfetta CEM, vystaveného na autosalonu ve Frankfurtu v roce 1981. Označení CEM odkazovalo na elektronické řízení motoru, agregát dostal elektronické vstřikování paliva i zapalování. Deset motorů testovali v praxi vybraní taxikáři v Miláně a agregát vykázal úspory ve výši 12 % oproti motoru bez vypínání válců a dokonce 25 % oproti obdobnému klasickému agregátu s karburátorem. V roce 1983 tak automobilka povzbuzena prvotním úspěchem uvedla do prodeje malou sérii takto vybavených vozů. Prodalo se jich 991. Tím však experimenty skončily.

V roce 1982 předvedlo první sériový čtyřválec s vypínáním válců japonské Mitsubishi. Šlo o agregát řady Orion 4G12 s objemem 1,4 litru, který se dodával do modelů Colt a Lancer. Novinka opět nevydržela ve výrobě dlouho, zákazníci o ni neměli zájem. V roce 1992 vyvinulo Mitsubishi vlastní systém variabilního časování ventilů, který mu o rok později dovolil opět vyzkoušet vypínání v praxi. Motory s řešením MIVEC-MD vydržely v nabídce jen do roku 1996. V devadesátých letech používal vypínání válců u špičkových osmi- a dvanáctiválců.

V roce 2004 ovšem přišel motor Hemi V8 5,7 litru od Chrysleru, který vypínání válců přivedl zpět na trh. Pak už se začala taková řešení objevovat častěji, zaváděli je u Hondy i GM, u kterého šlo o některá provedení čtvrté generace osmiválce Small Block. V roce 2012 se pak vypínání válců objevilo v páté generaci Small Block i pod kapotou sportovní legendy Chevroletu Corvette.

V Evropě se pak největším propagátorem vypínání válců stal ve stejném roce koncern VW. Kromě zmíněného agregátu 1,4 TSI se již předtím objevil i osmiválec 4.0 TFSI v Audi S8. Stejný systém dostal i dvanáctiválec v Lamborghini Aventador. Mercedes pomocí vypínání válců spoří palivo od roku 2011 u osmiválce AMG M152, tedy nepřeplňovaného motoru 5,5 litru.

Koncern GM, majitel Cadillacu, který moderní éru vypínání válců odstartoval, pak letos oznámil, že chce do sériové podoby přivést vylepšenou verzi vypínání nazvanou Dynamic Skip Fire. Ten by měl přinést ještě větší úspory na základě vypínání válců náhodně a podle aktuálních potřeb.