Proč se tedy Höschl do budování instituce se svými kolegy pustil? Podle něj kvůli historii, která sahá do roku 1961, kdy byl založen Výzkumný ústav psychiatrický. „Díky práci psychiatrů tohoto ústavu byla homosexualita vyňata z trestných činů,“ uvádí Höschl.
Motivací pro zbudování nového vědeckého pracoviště (více o něm čtěte zde) je také vzrůstající poptávka po datech a výzkumu v tomto medicínském oboru.
Při poklepání základního kamene jste mi říkal, že kvůli byrokracii a šibeničním termínům je stavba ústavu vlastně taková hra vabank (více čtěte zde). Budova stojí, je zkolaudovaná. Stále si myslíte to, co před rokem a půl?
Už to není hra vabank, zato je to ale o to vleklejší a nepříjemnější, protože budova stojí, je v termínu zkolaudovaná, ale to, co vázne, je vybavení klíčovými přístroji pro jednotlivé výzkumné programy.
V čem je problém?
Vypsali jsme na dvě stě výběrových řízení. Z toho prakticky všechna byla otevřená. Jenže jsou tu dvě unikátní technologie - magnetická rezonance a elektroencefalograf (EEG), které se musí vypsat jako jednací řízení bez uveřejnění. A to se dnes každý bojí udělat. Tam, kde je ale jeden jediný výrobce, to jiným způsobem nemá smysl. Protože při otevřeném řízení až dosud platil zákon, že když se přihlásil jen jeden výrobce, tak se vše muselo vypsat znovu. Jenže my vinou zdržení v projektu bychom už ty přístroje nevysoutěžili včas. Tedy do doby, než přijde audit a projekt musí běžet.
Co to pro vás nyní znamená?
Běží tu výzkumné projekty, na které jsme museli nabrat lidi. Kolem magnetické rezonance to bylo asi 120 lidí. Jenže oni nyní nemají co dělat, protože magnetická rezonance tu není. A není tu proto, že se dosud nevypsalo výběrové řízení. A to jsou zásadní starosti, protože plnění indikátorů projektu je pod sankcemi. Jenže ne všem zúčastněným závažnost situace dochází.
Financování provozu musí jít z více zdrojůPodle ministerstva zdravotnictví je instituce zaměřená na špičkový výzkum neurobiologie duševních poruch, včetně testování diagnostických a terapeutických metod, v českém zdravotnictví velmi potřebná. Mluvčí rezortu Štěpánka Čechová proto zdůraznila, že ministerstvo její vznik dlouhodobě podporuje. „Zatímco v řadě lékařských oborů došlo v posledních dvaceti letech k obrovskému posunu i z hlediska vnímání pacienta, který byl podmíněn rozsáhlými investicemi do moderního diagnostického vybavení, nákladných léčiv a zdravotnických prostředků zcela srovnatelných s péčí v západní Evropě, do léčby duševně nemocných se investovalo poměrně málo. Přitom počet osob s diagnostikovanou duševní chorobou dlouhodobě výrazně narůstá, zejména v některých oblastech,“ uvedla Čechová. Na otázku, kde má vzít potřebné pracoviště peníze na svůj budoucí provoz, doplnila: „Financování ústavu této velikosti a významu musí samozřejmě vycházet z více zdrojů, nezanedbatelným příjmem jsou tedy sice prostředky z veřejného zdravotního pojištění, NUDZ však nemůže kvalitně fungovat bez výzkumných grantů, realizace evropských projektů (významná bude role NUDZ v rámci reformy psychiatrie) a tak dále.“ |
Nákup magnetické rezonance visí na rozhodnutí vlády?
Ano. Ta už nám odsouhlasila nákup EEG, které chceme využívat současně s magnetickou rezonancí. U ní se čeká, až návrh na její nákup předloží pan ministr Svatopluk Němeček, což by mělo být 8. dubna. Když vláda nebude mít žádné závažné připomínky, mohli bychom ji koupit.
Vybavení potřebujete do léta, kdy k vám přijdou auditoři. Stihne se to?
Je to na hraně, ale ještě by se to mohlo stihnout.
Pokud by se to nestihlo, je tu riziko, že dotaci budete muset vracet nebo že Česko bude sankcionováno?
Doufám, že riziko se týká spíš té druhé možnosti, protože my už nemáme skoro vůbec peníze na provoz a kdybychom ještě měli platit pokutu, je to likvidační. Nebo by pokutu platil stát, pak ale nechápu jeho hospodaření. Krajní možnost je, že by celý projekt nebyl splněný, tedy nespustily by se klíčové technologie a nenaplnily indikátory v počtu pracovníků, pak by se skutečně mohlo stát, že by byl projekt považovaný za nesplněný a dotace by se musela vracet celá. K tomu, doufám, nedojde.
Kolik dotace činí?
Asi 976 milionů korun.
Při otevírání Národního ústavu duševního zdraví jste mluvil ale i o jiném problému. Peníze na provoz máte jen do konce letošního roku. Vy opravdu nevíte, co bude příští rok?
To skutečně nevíme. Jen doufáme, že uspějeme v soutěži o zdroje z Národního programu udržitelnosti, který je určen na financování center vybudovaných z evropských dotací. Je to sice významný zdroj, ale uchazečů o něj je spousta. Center tu vyrostlo mnoho a onen národní program je nyní taková malá zahrádka, na které je hodně slimáčků.
Kdyby se nám ale podařilo v něm uspět, jsme na nějakou dobu z lesa venku. Může přemostit dobu od financování z operačního programu k financování dlouhodobému a systémovému. Kromě grantů a kontrahovaného výzkumu by dlouhodobé financování muselo zcela nevyhnutelně, jako je tomu u univerzit a Akademie věd, obsahovat také nějakou institucionální složku. Protože takovýto podnik a budovu nelze v žádném případě udržet bez základního institucionálního financování, které pokrývá například údržbu, úklid, energie, vodné, stočné a podobně. Toto z grantů prostě platit nemůžete. Granty jsou přísně účelové a lze je použít jen na to, na co byly vysoutěženy.
Kdyby se vám přece jen podařilo v Národním programu udržitelnosti uspět, kolik peněz byste získali a na jak dlouho?
Kolik peněz by to bylo, nevíme. Jedním z možných scénářů je, že když si sami něco seženeme a vysoutěžíme, tak k tomu jednou tolik dostaneme. To by byla ta lepší varianta. Horší varianta by byla, kdyby pravidla byla nastavena nějak jinak. A to nevíme, protože ten program teprve bude vyhlášen. Pevně věříme, že by nám peníze z něj pomohly přežít příští rok, možná další dva. Hodně ale záleží na tom, jak se celý systém financování vědy nastaví z dlouhodobé perspektivy, protože zatím je to jen improvizace.
Kdy se dozvíte, zda budeme mít z tohoto programu nějaké peníze?
Nevím to a ptám se na to.
Otevření NÚDZ |
Kolik vlastně provoz ústavu za rok stojí?
Pro vaši představu Psychiatrické centrum Praha, ze kterého se tento ústav transformoval, měl roční rozpočet plus minus sto milionů. A to z grantů, od zdravotních pojišťoven, peněz na rozvoj výzkumných organizací... Tento ústav se zdvojnásobil nejen co do počtu kubických metrů, ale i co do počtu personálu. Tehdy jsme měli kolem 140 zaměstnanců, nyní jich máme 280. Z toho usuzováno bychom mohli předpokládat, že se i rozpočet zdvojnásobí. Bylo by to reálné. Ale paradoxně tato nová budova je efektivnější, takže to neplatí a my předpokládáme, že by nás uživilo ročně 160 milionů, když budu hodně pesimistický 170 milionů korun. Z toho jsme si sto milionů schopni vysoutěžit, nagrantovat, ale těch 60 nebo 70 milionů nám chybí. A to je to, co může být v budoucnu problém. Jak říkám, zatím je pokrýváme z rozjezdu projektu.
Ústav i přes potíže funguje. Dá se ale v takových podmínkách dělat věda?
Dá a dokonce to je jediná psychoterapie v tom byrokratickém absurdistánu, která nás drží nad hladinou a lidem dodává entusiasmus. Byrokracii řeší náš ekonomický náměstek, já a ještě několik lidí. Ti u toho jsou a ostatní pracují, protože zatím zajištěni jsou. Jsou placeni z peněz na rozjezd projektu. Existenciální břemeno je proto netíží a já jsem tomu rád. Oni tady nejsou od toho, aby v noci nespali jako já, ale od toho, aby pracovali, a to se zatím daří.
Podívejte se na reportáž ze čtvrtečního slavnostního otevření Národního ústavu duševního zdraví:
