Policisté museli posílat auta pryč. „Parkoviště je obsazené,“ hlásili. Tramvaje se na obratlišti za Kubánským náměstím těžko otáčely na jinou trasu. Vršovice svítily červenobíle. Po nic neřešících zápasech v play-out nadešla nejdůležitější fáze tohoto ročníku - boje o udržení v nejvyšší soutěži.
Také proto fanklub vyhlásil mobilizaci fanoušků po vzoru předmnichovské mobilizace československého lidu v září 1938, kterou prezident Beneš zveřejnil v Českém slově. „Teď jde opravdu o hodně,“ vysvětlil jeden z nejvěrnějších slávistů.
Motivačními transparenty ověšeli příznivci pražského klubu stařičký zimní stadion v Edenu. Do útrob proudily davy diváků různého věku, pohlaví či profese. Všechny tyto lidi spojuje jedna víra - ve Slavii.
„Slavia je můj život, byl jsem k lásce k tomuto klubu vychován tátou,“ řekl fanoušek Vojta. „Může to znít jako fráze, ale Slavia je opravdu můj život. Fandím jí už přes čtyřicet let,“ doplnil jeho kolega.
Stejně mluvili i další oslovení fanoušci-srdcaři. Shodli se, že by na Slavii chodili, i kdyby spadla do první ligy, do druhé ligy. Nebo do krajského přeboru.
Nikdo z nich však nepochyboval o tom, že by se slávistickým hokejistům záchranářská mise nepodařila. Ptát se na, to jestli se sešívaní v extralize udrží, bylo v podstatě zbytečné.
„Věřím, jinak bych tady nebyl.“
„Stoprocentně věřím.“
„Vidíme to pozitivně. Nedoufáme, věříme.“
„Zachrání se!“
Tak zněly předpokládané odpovědi.
Růžička fandí Chomutovu. Zklamalo nás to, reaguje slávisté
Před utkáním s Chomutovem, kde slávističtí fanoušci vytvořili skvělou kulisu a pomohli hráčům k těsně výhře, bylo velkým tématem vyjádření trenéra Vladimíra Růžičky.
„Slavii přeju záchranu, ale mnohem víc mě zajímá, aby se Chomutov dostal do extraligy,“ prohlásil reprezentační kouč, který Pirátům pomáhá v roli konzultanta. V chomutovském týmu navíc působí i několik bývalých slávistů.
„Je to jeho zaměstnání, ale trochu mě to mrzí. Mysleli jsme si, že je srdcař,“ reagoval slávistický fanoušek. „Nevíme, co bylo důvodem náhlého odchodu, ale byť to neseme těžce, je to jeho rozhodnutí,“ dodal další muž s klubovými artefakty.
„Mrzí nás to hodně,“ shodly se dámy v sešívaném dresu ve frontě na klobásu. Malý fanoušek, který měl slávistické všechno snad kromě kalhot a bot, o Růžičkovi potichu vykládal: „Přišlo mi to smutný, zklamalo mě to.“
Ovšem rozpačitost z jednání osoby, která ve Slavii pracovala 20 let a udělala z ní úspěšný celek, mírnil vyhlášený český kardiolog Jan Pirk.
„Já jsem to od něj neslyšel. Je mi to divný, musel bych s ním o tom mluvit,“ řekl.
Pirk je také velký klubista: „Několik desítek let jsem za Slavii hrál pozemní hokej, fandím jí odmalička. Slavia vždycky byla klub středoškoláků, vysokoškoláků a inteligence, takže je to můj klub.“
A pane profesore, vy také věříte, že se hokejová Slavia udrží v extralize? „To bych nebyl slávista, kdybych nevěřil.“
