„Neřekl bych, že jsem byl nejlepším manažerem. Ale patřil jsem do top jedničky.“
Takhle Clough svou kariéru sám zhodnotil, když byla u konce. A nebylo to zdaleka poprvé, kdy novináře dokázal rozesmát či udivit. Z mnoha hlášek, kterými zaujal, aspoň několik:
„Náš tým je tak mladý, připadám si jak na školním výletě. Problémem pro nás nejsou zranění, ale akné.“
„Kenny Burns byl nejošklivější hráč, jakého jsem kdy angažoval.“
„Sinatra? Jo, ten mě jednou potkal.“
„Kdybych tolik nepil, určitě bychom nesestoupili.“
Ano, bohužel. Právě přílišná náklonnost k alkoholu ukončila v roce 1993 nejdřív Cloughovu dlouhou misi v Nottinghamu, po čase i jeho život. Transplantaci jater ještě přežil, rakovině žaludku už však před jedenácti lety podlehl.
Jedna z klasických hlášek Briana Clougha:
Ale předtím toho stihl dost a dost. Skvělý byl už jako hráč, během desetileté profesionální kariéry stačil nastřílet za Middlesbrough a Sunderland 251 gólů! V devětadvaceti však musel skončit kvůli zranění kolene a vrhl se na trénování.
Začal v Hartlepoolu, který vytáhl po letech ze čtvrté do třetí ligy. Pak si ho vyhlédlo Derby County a začala velká jízda. Clough nejdřív udělal v klubu pořádek: vyházel většinu hráčů, ale taky trávníkáře, sekretářku nebo dámy, které vařily hráčům čaj. Stačilo, aby je viděl, jak se usmívají po prohraném utkání...
Brian Clough
|
Změny se vyplatily - tým začal stoupat za slávou. Postoupil po patnácti letech ze druhé ligy do první a v roce 1972 slavil anglický titul, první v klubové historii. Fanoušky Derby nadchnul i v Poháru mistrů evropských zemí, kde až v semifinále vypadl s Juventusem.
Pak se začala projevovat Cloughova temnější stránka: ještě v Turíně pourážel italské novináře a začal se hádat i s vedením klubu, které párkrát obešel při jednání o přestupech.
Nakonec v říjnu 1973 sám rezignoval a fanoušci se bouřili. Ještě víc zuřili, když byl Clough po necelém roce zpátky na scéně: jako trenér silného a bohatého Leedsu, hlavního rivala Derby. Tady však narazil: hráči mu nezapomněli, jak jim v předchozím angažmá nadával a nepřijali ho. Na výsledcích se to logicky odrazilo, takže se nedobrovolně loučil po pouhých 44 dnech.
Další angažmá bylo mnohem šťastnější. V Nottinghamu vydržel 18 let, klub dovedl ze dna druhé ligy do první a hned v nováčkovské sezoně vyhrál titul i Ligový pohár. Aby toho nebylo málo, v následujících dvou ročnících zvítězil i v Poháru mistrů, čímž šokoval celou Evropu.
Mockrát se mluvilo o tom, že by měl převzít anglickou reprezentaci, lidé ze svazu se ho však zřejmě báli. Nechtěli trenéra, se kterým budou potíže, a tak přišli o toho možná nejlepšího. Víc trofejí než Clough sice získaly třeba legendy Manchesteru United Alex Ferguson nebo Matt Busby, ale to neznamená, že by se s nimi nemohl měřit.
„Clough byl lepší boss než Ferguson,“ myslí si třeba záložník Roy Keane, kterého vedli v kariéře oba. „Fergie byl nemilosrdný, fotbal byl pro něj jen byznys. Clough byl taky tvrdý, ale nikdy nelhal, vždycky se choval výborně. A vyhrát Pohár mistrů s týmem jako je Nottingham? To je úspěch, který možná ani doteď nedokážeme dostatečně docenit.“
Možná. Každopádně však trenérovy schopnosti ocenila přinejmenším tři města, se kterými je nejvíc propojený: svou sochu v nadživotní velikosti má v rodném Middlesbroughu, v Derby i v Nottinghamu.
Komu se takové pocty může dostat? Jen tomu, kdo patřil do „top jedničky“.
