Má stát a jeho instituce v případě únosu svých občanů radikální skupinou v zahraničí nějaké standardizované postupy, kterých se drží? Nebo je každý případ tak odlišný, že je potřeba ty postupy sestavit podle toho, co se aktuálně děje?
Platí druhá možnost. Na tohle neexistuje žádný univerzální recept, žádný standardizovaný postup, že by se udělaly kroky A, B a pak C. Řeší se to případ od případu, záleží na oblasti, kde se to děje, na podmínkách, jaké tam panují.
Karel RandákV letech 2004-2006 byl ředitelem civilní rozvědky - Úřadu pro zahraniční styky a informace. Předtím se jako důstojník BIS (kontrarozvědky) zabýval ekonomickými kauzami a bojem proti organizovanému zločinu. Je členem správní rady Nadačního fondu proti korupci. Policie ho obvinila z úniku informací ohledně výplaty šéfky Nečasova kabinetu Jany Nagyové. Obvinění byl zproštěn a dostal odškodné. |
Lze říct, na jakých frontách stát v takových situacích může konat? Nebo je v podobných případech na škodu poskytovat jakékoliv informace tohoto druhu?
Nemyslím, že by to bylo na škodu, dokonce mi trochu vadí, že kupříkladu česká diplomacie má diametrálně odlišný přístup od rakouské. Teď nechci kritizovat, ale zdá se mi, že Rakušané, kterých se to týká úplně stejně jako nás (byl unesen i rakouský občan, pozn. red.), jsou podstatně otevřenější. Je možné, že jsou donuceni nějakými okolnostmi, ale myslím, že v některých případech náš stát příliš mlží a schovává se.
Jak to myslíte?
Působí to na mě dojmem, že kupříkladu ministerstvo zahraničí neví, co dělat, a tak se schovává za fráze, že jsou v tom činné tajné služby a podobně. Je pravda, že ministr Lubomír Zaorálek v pondělí v televizi řekl celkem natvrdo, co všechno se dělá, ale také že není nic, čeho by se stát mohl chytit. Myslím, že na tom přiznání není nic špatného. V tuto chvíli se určitě něco podniká, někdo tam vyjel, předpokládám, že zhruba dokážu odhadnout, co se děje. Ale to podstatné, co stát může dělat, je - jakkoliv to zní špatně - čekat. Je otázka, co se bude dít, když se někdo ozve. A pokud se neozve, tak je to hodně špatné. Možnosti státu - diplomacie i zpravodajských služeb - jsou velmi omezené.
V roce 2004 jste vyrazil do Iráku, když tam byli uneseni tři čeští novináři. Dá se srovnat tehdejší a nynější bezpečnostní klima, pokud jde o riziko, do nějž se člověk unesený na Blízkém východě dostane? Je nyní větší?
Myslím, že je velmi podobné. Přímo v den, kdy jsem tam odjížděl, byl zabit první z řady rukojmí, americký občan Nick Berg. Tehdy se objevila jeho poprava na videu, v Iráku byla aktivní Zarkávího skupina, která používala stejné metody jako Islámský stát. Velký rozdíl v tom není. Irák byl tehdy v podobném rozvratu jako nyní Libye, byla tam sice vláda - jedna, ne dvě jako v Libyi - a možná je Libye trochu specifičtější v tom, že se tam aktuálně opravdu bojuje. Irák byl relativně klidný, nicméně byla tam ta Zarkávího skupina, útoky ve Fallúdže... Ta situace je velmi podobná dění v Libyi.
Existují ještě vazby z doby, kdy komunistické Československo mělo dobré vztahy s Kaddáfího Libyí? Může to nějak pomoci při zjišťování, co s uneseným Čechem je, nebo i vyjednávání?
Měli jsme tam excelentní vazby jako všude na Středním východě (Randák užívá název regionu z anglosaského prostředí, česky se pro tutéž oblast užívá termín Blízký východ, pozn. red.). Ať už se to týká stavebních firem, které třeba v Iráku stavěly mosty a zavlažovací kanály, v Libyi zase působili vojenští poradci. Už je to ale dlouhá doba, pětadvacet let, co ti lidé odešli. Bylo by třeba jednoho za druhým kontaktovat, jestli žijí, jestli žijí také jejich kontakty, pak zjistit, na jakých místech v současnosti působí a jestli mají příležitost něco ovlivnit. Možná už je tamní společnost natolik „překopaná“, že tihle lidé nemají žádný vliv. Ale za pokus to samozřejmě stojí.
Lze říct něco o motivaci únosců? Zaznamenal jsem názor, že například unesený Rakušan nemá - cynicky řečeno - tak velkou propagandistickou hodnotu jako třeba americký občan a že v situaci, kdy protistrana nemá žádné vězně, jejichž propuštění by bylo možné žádat, může odnoži samozvaného Islámského státu v Libyi jít i o peníze.
S tím bych tak úplně nesouhlasil. Nemyslím, že Islámský stát je ve finanční nouzi. Samozřejmě každá koruna, dolar, euro jsou jim dobré a pochopitelně z hlediska propagandy by bylo lepší unést Američana, Brita, Němce či Francouze, protože takový únos zajímá v podstatě celý svět a z toho lze více vytěžit. Nejsem si jistý, zda unesený Čech dokáže zvednout takovou vlnu emocí. Ale na druhou stranu, že by se Čech či Rakušan dali výhodně „zpeněžit“, to spíš nikoliv. Nakonec jsme viděli, že to tak nedopadlo ani v případě dvojice unesených Japonců, za které islamisté chtěli peníze.
Platí to, co teď říkáte, i pro odnož Islámského státu v Libyi? Respektive liší se ta odnož nějak od mateřské organizace v Sýrii a Iráku, pokud jde o její postupy?
Myslím, že ne. Původní Islámský stát v Sýrii a Iráku je nyní jakousi inspirací, podobně jako byla v minulosti al-Káida, je to ideologický a motivační činitel, podle kterého se ostatní řídí a který budou v současné době kopírovat další. Ať už je to Boko Haram ve střední Africe nebo tyto skupiny (v Libyi, pozn. red.), kterése k němu hlásí. Budou zkrátka používat stejné metody.
Dovedete si představit, že Česká republika za propuštění svého občana zaplatí? Byť třeba ne přiznaně, byť ne přímo, ale přes prostředníky?
(chvíli přemýšlí) To si představit umím. Ale samozřejmě by se to veřejně nepřiznalo. V zásadě neznám stát, který by se hlásil k tomu, že za rukojmí zaplatil. I když se to stane, vždy se to zakamufluje, podá se to jako výsledek vyjednávání. O penězích se v podstatě nemluví, protože to je pro stát nesmírně citlivá záležitost. Obecně se deklaruje - i u nás - že se s teroristy prostě nevyjednává, ale ona to tak úplně pravda samozřejmě není.
Informují v podobných případech zahraniční média také o rukojmích, jejich životě, rodinách? Nebo jsou zdrženlivější než česká? Je cítit jiný přístup médií v zemích, které už mají s únosy svých občanů zkušenosti?
To nedokážu posoudit, předpokládám, že nikoliv. Záleží na tom, která jsou to média, jaká je mediální kultura v dané zemi, ale všude existuje nějaký bulvár, který se toho chytne rád. Dokonce i v Británii, kde bulvár je ochoten do určité míry respektovat apel ze strany státu. To už se ukázalo v minulosti a nemuselo se to týkat ani únosů...
...ale třeba žádosti, aby média neinformovala o nasazení prince Harryho ve vojenské operaci (více např. zde, anglicky).
Přesně tak. U nás by tohle asi neuspělo, ale Británie je v tomto směru dost velká výjimka. Obecně se toho bulvár chytí v každém případě téměř kdekoliv.
Čecha vehnali do vozu lidé s vlajkami Islámského státu, řekl ministr zahraničí:
