Denisa Rosolová patřila do širšího okruhu českých uchazečů a uchazeček o medaili. Ve finále však ze šestice účastnice doběhla poslední.
„Rozhodlo se na seběhu,“ uznala. „Nemyslím, že bych tam byla nějak pomalu, holky to prostě rozbily a nepustily mě tam. Snažila jsem se je oběhnout, ale na rovince už to nešlo. Pak jsem to asi ke konci i vzdávala,“ uznala.
Větší stres však pro ni nastal před závodem. „Jdu na stadion a zjistím, že nemám tretry,“ popisovala, nyní už s úsměvem – věc se naštěstí pro ni vyřešila: „Museli mi pro ně zajet ke mně domů a přivézt je do haly. Dorazily asi hodinu před závodem; naštěstí jsem si toho všimla včas, jinak bych si asi tretry musela rychle někde půjčit.“
NAŠLY SE! Zapomenuté tretry dorazily do haly včas, a tak Denisa Rosolová mohla obout do své oblíbené fialové.
Na patálii s obuví se však nijak nevymlouvala. „Tretrami to určitě nebylo,“ řekla o šestém místě. „Takový je život.“
Rosolová se naopak snažila na výsledek dívat pozitivně: „Na to, že mi původně říkali, že mám natrženou achilovku, a ještě jsem tady dokázala vyběhnout finále... Myslím, že je to suprový.“
A přidala výhled na zásadní akci příštího roku. „Asi si to nechám na to Rio,“ usmála se s vidinou olympiády: „Lepší v Riu než tady.“
