Rozsáhlá akce začala v sobotu v podvečer a účastnily se jí tanky doprovázené vrtulníky, drony a hlídkovými letadly. Podle premiéra Ahmeta Davutoglu se do operace zapojilo 572 vojáků a přes 150 vojenských vozidel včetně 39 tanků.
„Dali jsme tureckým ozbrojeným silám rozkaz, aby chránily naše duchovní hodnoty a postaraly se o bezpečnost našich vojáků,“ řekl podle agentury AP Davutoglu.
Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan se již na podzim nechal slyšet, že pokud by se v okolí hrobky strhly boje, bude ji Turecko bránit. Od března ji namísto branců střežili elitní vojáci (více čtěte zde).
Ačkoli při akci turecká armáda vnikla na syrské území, souhlas Damašku si podle agentury Anadolu Ankara nevyžádala.
Koalici proti Islámskému státu, již vedou Spojené státy, informovala až po zahájení operace. Sýrie vniknutí turecké armády na své území odsoudila jako zjevnou agresi, uvedla BBC.
Turci hrobku zničili, aby ji nemohl využívat IS
Evakuaci zhruba čtyřiceti vojáků podle velení armády nedoprovázely žádné střety s radikály, jeden voják přesto hned na začátku operace zemřel při nehodě. Hrobku, ležící zhruba 40 kilometrů od tureckých hranic, vojáci odpálili, aby ji Islámský stát nemohl využívat jako základnu, uvedl turecký Hürriyet.
Celá akce s názvem Sah Firat, kterou premiér označil za extrémně úspěšnou, skončila v neděli ráno po návratu vojáků do Turecka. Sulejmanovy ostatky byly dočasně převezeny na jiné místo v Sýrii, které turecká armáda obsadila.
Sulejmanova hrobka je tureckým výsostným územím na základě smlouvy z roku 1921. Po rozpadu Osmanské říše se totiž ocitla na francouzském mandátním území Společnosti národů. Smlouva zůstala v platnosti i po vyhlášení syrské nezávislosti v roce 1946.
Původně hrobka ležela u středověkého hradu Džabáar, kde ji však na začátku 70. let začala ohrožovat stoupající hladina přehrady, kterou nechal na Eufratu postavit syrský vůdce Asad. Hrobka tak byla v roce 1973 přesunuta zhruba 80 kilometrů na sever, blíže k turecké hranici.