Debata o nové intervenci se rozpoutala po vraždě jednadvaceti egyptských koptů teroristy hlásícími se k Islámskému státu. Nejvíce se o této možnosti diskutuje v Itálii, kterou od její bývalé kolonie dělí jen 350 kilometrů Středozemního moře.
Chaos v LibyiLibyjci se inspirovali arabským jarem v Tunisku a Egyptě a v únoru 2011 vyšli do ulic. Režim Muammara Kaddáfího padl v říjnu 2011, v zemi letecky intervenovalo i NATO. Od té doby v zemi panuje chaos. Milice, které se podílely na Kaddáfího svržení, odmítly složit zbraně. V zemi existují dvě vlády: v Tripolisu kabinet podporovaný islamistickou milicí Úsvit Libye, v Tobrúku vláda, kterou uznává OSN a která vzešla z loňských voleb. O druhé největší město Benghází se tvrdě bojuje. V Derně islamisté na podzim loňského roku přísahali věrnost vůdci Islámského státu abú Bakrovi Bagdádímu. |
„Islámský stát je za dveřmi. Není čas ztrácet čas. NATO by mělo zasáhnout pro budoucnost západního světa,“ citovala televize NBC italského ministra vnitra Angelina Alfana.
„Diskutujeme o tom měsíce, ale nyní se potřeba intervence stala naléhavou,“ prohlásila o víkendu ministryně obrany Roberta Pinotti a dokonce uvedla, že Itálie je do Libye připravena vyslat více než pět tisíc vojáků.
Ministr zahraničí Paulo Gentiloni se domnívá, že „zhoršující situace si žádá mimořádné zapojení a větší převzetí odpovědnosti“. Podle něj je Itálie připravena pomoci s výcvikem libyjské armády - ovšem jen za předpokladu, že v zemi zavládne příměří mezi znepřátelenými milicemi.
Premiér Matteo Renzi sice slova svých ministrů rychle mírnil, i on však zastává názor, že je třeba zvážit intervenci pod mandátem OSN. „Co se týče Libye, je potřeba moudrost, prozíravost a cit pro situaci. Nemůžeme rychle přepnout z naprosté lhostejnosti k hysterii a neodpovědné reakci,“ řekl.
Za jednoho z předních stoupenců intervence je považován Egypt, jehož letouny v pondělí v odvetě za vraždy egyptských křesťanů podnikly na pozice islamistů nálety (o leteckém úderu více zde). Egyptský prezident Sísí o hrozbě Islámského státu v tomto týdnu hovořil s prezidentem Francie Hollandem. Shodli se, že mezinárodní komunita musí „přijmout nová opatření“.
Sísí dokonce vyzval OSN, aby dala mezinárodnímu zásahu v Libyi zelenou. Egyptské ministerstvo zahraničí nicméně ve středu uvedlo, že mezinárodní intervenci nebude na půdě mezinárodního společenství požadovat.
O nutnosti zastavit rozvrat pouštní země se diskutuje i v Londýně. Pro se například vyslovil dřívější šéf tajné služby MI6 John Sawers. Podle něj by se Velká Británie měla možností intervence vážně zabývat.
Arabista Jan Kužvart se domnívá, že západní intervence není pravděpodobná. „V tuto chvíli není možné libyjský konflikt ovlivnit. Je tam příliš mnoho zbraní mezi příliš mnoha aktéry. Žádná z těch stran není dostatečně silná, aby mohla vyhrát, a zároveň žádná není tak slabá, aby cítila nutnost se s ostatními dohodnout,“ uvedl pro iDNES.cz.
Vývoj podle něj postupuje k občanské válce. „S trochou nadsázky se dá říci, že celá libyjská populace je ozbrojená. Ale co už není s nadsázkou je, že jeden z Kaddáfího skladů měl stejně munice jako celá britská armáda,“ říká odborník, podle nějž by nebylo v silách žádné intervenující síly zbraně vybrat. Milice ovládající zemi si z obyčejných Libyjců udělali rukojmí a neexistuje nikdo, kdo by lidem zaručil bezpečnost.
Dobydeme Řím, vyhrožují islamisté
Řím má pro své obavy řadu dobrých důvodů. Italská ropná firma Eni je největším zahraničním těžařem v Libyi, loni v prosinci firma uvedla, že se násilím v zemi zabývá a situaci „pečlivě sleduje“. Itálie je na libyjské ropě a zemním plynu značně závislá. Libyjská ropa pokrývá pětinu italské potřeby, u zemního plynu je to deset procent.
Mocenský chaos a násilí má na produkci ropy zdrcující dopad. Zatímco před svržením plukovníka Kaddáfího v roce 2011 se denně vytěžilo 1,6 milionu barelů denně, letos v lednu to bylo jen 350 tisíc.
Mluvčí libyjské národní ropné společnosti uvedl, že pokud se nepodaří zastavit útoky, které ohrožují pracovníky na ropných polích, tak společnost těžbu zastaví. Rostoucí chaos a násilí v hlavním městě Tripolisu donutilo Itálii uzavřít své velvyslanectví a ministerstvo zahraničí doporučilo všem Italům opustit zemi. České velvyslanectví v Tripolisu bylo uzavřeno již v loňském roce (více čtěte zde).
Není tedy divu, že Italové se kloní k možnosti rozklad Libye zastavit silou. „Libye je ze strategického pohledu pro Itálii klíčová,“ říká Nicoletta Pirozzi z Institutu pro mezinárodní vztahy v Římě. „Je to záležitost energetické bezpečnosti, imigrační a bezpečnostní téma a rychle se stává teroristickou hrozbou,“ uvedla Pirozzi pro agenturu Bloomberg.
Měl by Západ znovu intervenovat v Libyi?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 neděle 1. března 2015. Anketa je uzavřena.
Itálie se totiž stala vstupní branou do Evropy pro tisícovky uprchlíků, kteří za svým snem o lepším životě vyrážejí na přeplněných člunech z libyjských přístavů. Minulou neděli italské záchranné týmy zajistily lodě s dvěma tisíci migranty jižně od ostrova Lampedusa. Během záchranné operace pobřežní stráž ohrožovali ozbrojení muži.
Země v rozkladuCHAOS: Tři roky bez Kaddáfího se Libye rozpadá ISLÁMSKÝ STÁT: Roztahuje se po Libyi RYCHLÁ EVAKUACE: Český velvyslanec měl na odjezd 24 hodin PAŠERÁK LIDÍ: Jen uspokojuji poptávku AMBASÁDA USA: Radikálové se koupali v bazénu ambasády NÁVRAT: Kaddáfího bratranec věří, že jeho klan opět ovládne Libyi HOTEL: Islamisté zaútočili na luxusní hotel, zemřelo osm lidí SMRT KŘESŤANŮ: Islámský stát zabil 21 egyptských koptů |
Britská organizace Quilliam zabývající se extremismem informovala, že bojovníci Islámského státu se chtějí ukrýt na uprchlických plavidlech a proniknout do Evropy, kde hodlají útočit ve městech a na lodě. První na řadě by v takovém případě byla opět Itálie. „S požehnáním Alláha dobydeme Řím,“ říká na jednom z propagandistických videí Islámského státu islamista v khaki.
Kužvart se domnívá, že pokud se bude Islámskému státu dařit, bude dál postupovat a vyhrožovat, že se jeho teroristé zamíchají mezi imigranty, mohou být některé evropské státy ochotné v Libyi intervenovat. „Udělaly by to ze zoufalství, protože by nevěděly, jak zabezpečit hranice Evropské unie vůči hrozbě Islámského státu,“ říká a dodává: „Taková intervence však nic nevyřeší“.
Další Libanon?
Džihádistů se neobává jen Evropa, bojovat s nimi chtějí i někteří Libyjci. Mezinárodně uznávaná vláda, která žije v exilu ve východolibyjském Tobrúku, si ale stěžuje, že nemůže - kvůli embargu schváleném Radou bezpečnosti OSN jí k tomu prý chybí zbraně.
Ministr zahraničí Muhammad ad-Dájrí proto požádal Radu bezpečnosti o zrušení embarga. „Pomohlo by to vládě vybudovat armádu a bojovat s přebujelým terorismem. Pokud nám neposkytnete zbraně, nahráváte tím extremistům,“ citovalo BBC ad-Dájrího.
Podle zpravodaje britské stanice mají západní diplomaté k zrušení embarga rezervovaný postoj. Obávají se, že zbraně se dostanou právě do rukou islamistů.
Analytici upozorňují, že boj proti libyjské větvi Islámského státu (ke kterému se hlásí řada místních bojůvek) by byl značně obtížný. Milice jsou malé a roztroušené a spojenci by je v obří pouštní zemi jen těžko hledali - pokud by je vůbec poznali.
Většina Libyjců by nejspíše západní vojáky nevítala s otevřenou náručí. „To by se mohlo přelít do ozbrojeného konfliktu proti mezinárodním silám v Libyi. To je podle mě i jeden z důvodů, proč je Islámský stát v Libyi aktivní a proč se snaží vyprovokovat západní reakci. Pokud by se Libyjci zapojili do boje proti západním státům, pak by byli ochotnější vstupovat do jeho řad,“ dodává Kužvart.
Jediné řešení neutěšené situace je podle něj dohoda znesvářených milic a mocenských frakcí. „Spíše to však spěje k tomu, že se Libye propadne ještě hlouběji do chaosu a obyvatelstvo si zakusí občanskou válku jako Libanon. Potom se společnost stane opatrnější k tomu, aby dovolila podobný cyklus násilí.“
Bombardování pozic Islámského státu v Iráku:
