MAPA: Pět tipů na dobré lyžování za hranicemi
1. Hochficht: nejlepší sjezdovky
Dokonale zastrčený je lyžařský areál Hochficht v severním cípu Horního Rakouska, přímo na českých hranicích. Jenže tady platí, že co je schované, to je dobré. I při vědomí ošidnosti srovnání si troufneme říci, že co do nabídky a pestrosti sjezdovek jde o nejlepší poježdění na celém okraji české kotliny.
Hochficht (česky Smrčina, podle stejnojmenné hraniční hory, 1 332 m) má dobrých 20 kilometrů sjezdovek, převýšení přes 400 metrů a konfigurace tratí vytváří něco jako lyžařskou minihoupačku. Lanovky jsou moderní, zázemí včetně restaurací velkolepé. Odpovídají tomu však i ceny, které se blíží úrovni malých alpských středisek.
Na Hochfichtu najdete hlavně červené a pak taky modré tratě. Strmá černá sjezdovky tady sice chybí, přesto si i výkonnostní lyžaři dobře zajezdí – stejně tak si na své přijdou i rodiny s dětmi. A tak z pohledu českých očí zůstává jediná slabina, a to je dostupnost z Čech. Silniční spojení totiž v současnosti obstarává jen úzká, nevyhovující trasa přes bývalý hraniční přechod Zadní Zvonková / Schöneben. Plány na výstavbu přibližovací lanovky z české strany, která by vedla od Nové Pece přímo na vrch Hraničník (Reischlberg) územím Národního praku Šumava a usnadnila tak příjezd do areálu, nejsou navzdory nevybíravému tlaku místních podnikatelů v současnosti realistické.
Pohled na sjezdařský areál Hochficht směrem k hranici
|
2. Hřebenovkou západního Krušnohoří (Erzgebirge)
Svah směrem do Čech je pořádně ostrý, zato na vrcholech si někdy budete připadat jako v Polabí. Takové jsou Krušné hory, německy nazývané Erzgebirge. Vyzdvižená parovina, jak zní odborný termín, poskytuje v centrální části hor ideální podmínky pro běžecké lyžování. Slušná nadmořská výška podporuje pravděpodobnost sněhové pokrývky a malé převýšení zase naznačuje, že se na běžkách moc nenadřete.
Saskou stranu státní hranice v zimě lemuje výtečně udržovaná páteřní hřebenová trasa zvaná prostě Kammloipe (Kamm = horský hřeben). Je vyznačená modrými cedulemi a lze se k ní nablížit po řadě připojovacích stop, z nichž některé vedou i z Česka.
Romantika v krušnohorských lesích
Značení na krušnohorské hřebenovce (Kammloipe) je přehledné, bez lyží vstup zakázán!
Pěkné lyžařské putování můžete podniknout v západní části hor a s využitím hromadné dopravy se nemusíte ani vracet na stejné místo. Za východiště do Kammloipe slouží horské středisko Schöneck, napojené na železnici ze Sokolova do Zwickau (přímé vlaky). Stopa vás povede rozlehlými lesy k východu, s pozoruhodně malým převýšením, až teprve před Mühlleithenem (16 km) se terén trochu zvedne. Pokud pojmete běžkování jako dvoudenní, je vhodné právě zde přespat, pokud ne, tak z Mühlleithenu snadno najdete stopu na hranici do Klingenthalu (vlak).
Druhý den se stopa těsně přimkne k české hranici a u kóty Hirschberg (Jelen, 959 m) dosáhnete nejvyššího bodu celé trasy – velký kopec to ale není. Trochu výraznější údolí musíte překonat jen u osady Weiterglasshütte, největší sjezd pak pocítíte až na závěr, do pohraničního města Johanngeorgenstadtu. Na lyžích je to z Mühlleithenu pohodlných 20 kilometrů a na cestě potkáte několik restaurací / horských chat. Z Johanngeorgenstadtu, případně sousední české obce Potůčky, vás vlak doveze do Karlových Varů asi za 80 minut.
|
3. Velký Javor: tlustá i tenká prkna
Víc se už toho pro sjezdové lyžování za daných přírodních podmínek z kopce „vyždímat“ nedá. To vás pravděpodobně napadne při návštěvě největšího německého skiareálu mimo Alpy na svazích Velkého Javoru (Grosser Arber,
1 456 m). Deset kilometrů sjezdovek s převýšením 400 metrů je maximum toho, co lze v mírných šumavských kopcích čekat.
Středisko prošlo v minulých letech rozsáhlou technickou modernizací: lanovky jsou kapacitní, pohodlné a rychlé a ani o víkendech se tu dlouho nečeká. I zázemí je velmi kvalitní, od velkokapacitních parkovišť přímo pod kopcem přes pěkný snowpark až po řadu možností občerstvení na svahu – z tohoto hlediska poráží Javor blízký český areál na Špičáku 10:0. Zato sjezdovky nejsou ani na Javoru nafukovací a v exponovaných dnech si možná budete muset cestu dolů klestit mezi ostatními lyžaři.
Lanovky na Velkém Javoru jsou moderní a kapacitní.
Pohled na sjezdovky na Velkém Javoru (Grosser Arber)
Pokud máte rádi oboje lyže, doporučujeme vyrazit na svahy Javoru zčerstva po ránu, párkrát „přebrousit“ ostrou sjezdovku pod gondolou (označení I, respektive J), a když se svahy před polednem příliš zalidní, přesedlat na běžky. Když zaparkujete u hotelu Brennes, nemusíte ani nikam popojíždět: nástup do běžeckých stop, které se krásně vinou hlubokými lesy pod hraniční horou Zwercheck (Svaroh), najdete jen o pár desítek metrů dál.
Další běžkařskou možností je využít pavučiny frézovaných tratí, která sice vychází z lyžařského stadionu v Bayerisch Eisenstein, ale s trochou orientačního smyslu se na ně dokážete napojit i z pod sjezdovek. A do třetice se dá běžkovat ze sedla Bretterschachten, kam snadno popojedete autem nebo autobusem – to je nejvýše položená varianta, vhodná v podmínkách nedostatku sněhu.
|
4. Vrátna dolina, slovenská klasika
Jedna z nejkrásnějších krajin Slovenska, Vrátna dolina v severní části Malé Fatry, boduje proslulými scenériemi, kterým vévodí ikonická hora Veľký Rozsutec
(1 610 m), ale i kvalitními sjezdařskými terény. Do přírodního amfiteátru, ze všech stran uzavřeného, stékají sjezdovky vesměs severních expozic a je znát, že na rozdíl od mírných vrchovin českých krajů tady jde o mladé, strmé hory. Sjezdových tratí sice není moc, dohromady jen 14 kilometrů, zato mají poměrně značné převýšení.
A díky snadné dostupnosti – z Ostravska a ze Zlínského kraje je to sem blíž než např. z Prahy do Krkonoš – tvoří návštěvníci z Moravy ve Vrátne dolině hlavně o víkendech nemalou část lyžařů.
Pohled z horní části sjezdovky pod Chlebom
Po příjezdu do Vrátné se lyžaři obvykle vydávají nejprve na Poludňový Grúň, kam vás vyveze moderní čtyřsedačka a navazující vlek. V této lokalitě se najdou hlavně červené sjezdovky svědčící rychlé jízdě s dlouhými oblouky. Terény spíše pro zkušené lyžaře pak nabízí asi 3 kilometry vzdálená část areálu na svahu hory Chleb (1 647 m). Téměř 800 metrů převýšení „v jednom tahu“ nabízí parádní lyžování: ze Snilovského sedla se spustíte do údolí nejprve po širokých bezlesých pláních, pak se ovšem sjezdovka zapustí do lesa a znatelně zúží. To vše je ohodnocené barvou černou, v horní polovině jsou i pěkné podmínky pro freeride.
|
5. Szrenica: neznámé Polsko
Výraznou siluetu chaty na vrcholu Szrenice (1 362 m), která leží jen pár metrů za státní hranicí v Polsku, přibližně kilometr od Vosecké boudy, zná nejeden návštěvník Krkonoš. O tom, co se (viděno z Čech) skrývá na severním svahu Szrenice, už je ale povědomost mnohem menší. Češi se zkrátka do Polska neženou, a to neplatí jen o lyžování. „To“ je přitom nejlépe vybavený lyžařský sjezdový areál na polské straně Krkonoš, tzv. Ski Arena Szrenica.
Na první pohled mají sjezdovky na Szrenici impozantní parametry, zejména převýšení přesahující 600 výškových metrů je více než dobré. Zalyžujete si tam hlavně na červených sjezdovkách (jedna je i černá), hlavně spodní partie ale mají dost mírné pasáže. Ani konfigurace střediska není právě ideální, z dolní stanice v městečku Szklarska Poręba se nahoru nedá vyjet na jeden zátah, a celková délka sjezdovek rozhodně nedosahuje omračujících hodnot. Na rozdíl od konkurujícího Karpacze však lyžaře nahoru vyváží již několik let moderní šestisedačka, která nahradila starší, vpravdě muzeální přibližovadlo. A nejspíš vás také pobaví název nejdelší červené sjezdovky - Lolobrygida.
Szrenica je dobrá hlavně na zpestření vícedenního pobytu v Krkonoších nebo Jizerských horách. Autem je třeba dojet do Szklarske Poręby, z české strany není oblast na sjezdovkách rozumně přístupná.
Horská chata na Szrenici
Na svazích lyžařského areálu Szrenica, v pozadí hřeben Krkonoš
|
