Možná i proto, co s ní po závodě a pak i cestou domů zažila. Za cílem své bronzové jízdy neměla 30letá slalomářka ani čas výsledek si pořádně vychutnat, následoval klasický pozávodní stres.
„Na hotel jsem se dostala někdy v pět, v půl šesté už nás vyzvedávalo auto a jeli jsme na vyhlašování,“ popisovala. „A ačkoliv jsem byla unavená, ještě jsme pak medaili oslavili večeří. Bylo to nesmírně náročné.“
A druhý den ještě předlouhá cesta domů.
Z Denveru jsme letěli do Londýna, jenže jsme si dali dvě kolečka nad letištěm kvůli silné dopravě a začal stres, že nestihneme let do Prahy. Přistáli jsme v deset, letadlo odlétalo v 11 a i když jsme prosili o rychlý transfer, nepodařilo se to.
Takže jak se teď cítíte?
Unaveně. Ale je to příjemná únava. Taková blaženost. Celou sezonu jsem byla na vlně a doufám, že pořád jsem. Mám před sebou ještě tři závody a všechno to běží dál, i když s aklimatizací to není nejjednodušší. Hned v neděli jedu v Mariboru, potom bude delší pauza před Aare, pak mě čeká finále Světového poháru v Méribelu.
Bude těžké najít motivaci, když teď máte splněno?
Ta je pořád, naopak hrozně ráda bych využila toho, že si věřím. Můžu jezdit s určitou lehkostí, uvolněností. Maribor i Aare jsou kopce, které mám moc ráda, a moc se tam těším.
Do příští sezony vjedete s ambicí na malý glóbus?
To byl jeden z důvodů, proč pokračuju. Je to úžasná trofej. Rezervy i potenciál mám, je to velká motivace. Ale aby klapla, bude potřeba, abych se usídlila ve špičce a sbírala co nejvíc bodů.
Ale je tu jedna překážka - staronová mistryně světa Shiffrinová.
Není neporazitelná. I v sobotu byla. Pracují s ní po všech stránkách, fyzické, psychické, je mladá, nepřemýšlí o neúspěchu. Nezažila nikdy pád, daří se jí, zvládla to na výbornou, i pod tím obrovským tlakem.
