Když jsem mluvil s vaší sestrou Zuzanou (celý rozhovor najdete zde), řekla mi, že vás spojuje silné pouto. Bylo tomu tak už od dětství?
Svou sestru jsem nebrala jen jako sestru, ale jako velmi dobrou kamarádku, a to už od dětství. Vždy jsme pevně stály za sebou. Každá z nás přitom byla úplně jiná. Já jsem byla takový uličník a Zuzka byla klidné dítě.
Jak se to projevovalo?
Ani jedna z nás nedokázala nečinně přihlížet, pokud si někdo na tu druhou dovoloval. Když si někdo troufal na mě, přispěchala mi na pomoc. Stejně tomu bylo i naopak.
Jste téměř o dva roky mladší, jak jste jí mohla v dětství pomoci?
Třeba když jsem nastoupila do první třídy a sestra šla do třetí. V její třídě byl takový místní grázlík, který si dovoloval na hodně dětí. Když jsem viděla, že si vybral mou sestru, neváhala jsem a zakročila jsem tím, že jsem ho nakopla. Byl přitom o hlavu vyšší než já. Nejenže mi vadilo, že si dovoloval na sestru, ale už od dětství jsem nesnášela, když si někdo silnější dovoluje na bezbranné děti.
Byl váš tatínek hlavou rodiny, nebo rozhodovala maminka?
Tatínek byl určitě hlavou rodiny. Na druhou stranu maminka byla krkem, který s ní otáčel. Rodiče jsem měla vždycky moc ráda. Měli nás se sestrou rádi a zřejmě v té době jsem si začala vytvářet pevnou rodinnou vazbu a ideál o rodině.
Ve vašem boji o syny vás podpořil Dominik Hašek (více o jeho podpoře čtěte zde). Jak se k vám dostal?
Znala jsem ho dosud jen jako hokejovou legendu. Ozval se nám sám z vlastní iniciativy. Jeho podpory si opravdu velmi vážím. Stejně tak jsem neskutečně vděčná lidem z České republiky za masivní podporu. Překvapili mne sbírkou, kterou pro mne zorganizovali, abych měla peníze na norského právníka. Podpořil mě i prezident, toho si vážím.
Hokejová legenda souhlasí se Zemanem, Norsko odnárodňuje české děti:
Vraťme se k vaší sestře. Jak se ukázalo, pomohla jste jí najít životního partnera, že?
Ten její tehdejší se mi nelíbil, protože jsem byla přesvědčena o tom, že by s ním nebyla šťastná. Pomohla jsme jí proto najít jiného muže, který by ji miloval.
Nevyčinila vám, že jí vybíráte partnera?
Nejdřív mi vynadala, ale dnes je mi vděčná, protože její muž je opravdu fantastický člověk. Má s ním šťastné manželství a dvě krásné děti.
Rodina sestry Evy Michalákové. Na snímcích Zuzana Sovková, její manžel Petr a jejich dvě děti.
Ženy rády používají kosmetiku. Vy jste ji ale moc nepoužívala, čím to?
Bývalý manžel kosmetiku nesnášel. Snažila jsem se proto respektovat jeho přání, abych předešla hádkám a nejrůznějším konfliktům. Moc jsem se proto nekrášlila. Dokonce jsem se ani neoblékala nijak vyzývavě.
Jaký byl váš manžel? Byl hodně žárlivý?
Až extrémně.
Jste s ním nyní v jakémkoliv kontaktu?
Vůbec v žádném. Po našem rozchodu se mi naboural do mého účtu na sociální síti a škodil mi. Vazby jsme úplně přerušili.
Barnevernet vám syny odebral na základě obvinění vašeho bývalého partnera. Věříte, že byl nevinný, nebo vám něco tajil?
Až po rozchodu s ním jsem se dozvěděla, že měl v předchozím vztahu psychické problémy. Když jsem to později zjistila, ranilo mě to. Nedokážu mu nikdy odpustit, že mi zatajil takhle závažnou věc.
Před téměř čtyřmi lety otřásl Norskem případ Anderse Breivika, který zavraždil 77 lidí. Stalo se to blízko místa, kde bydleli oba vaši synové u přípravné pěstounky. Jak jste to prožívala?
Byla jsem tou dobou v práci. Když jsem to uslyšela v rádiu, krve by se ve mně nedořezal. Pokoušela jsem se kontaktovat pěstounku, ale nepodařilo se mi to. Telefon jen zvonil a zvonil. Až večer mi zavolala dozorčí z Barnevernu, která mi velmi iritovaným hlasem vyčítala, o co se prý snažím. Přechodná pěstounka jí totiž volala s tím, že má ode mne přibližně sto nepřijatých hovorů. Nechápala, jak jsem mohla mít o děti obavy, když byly tou dobou na dovolené ve Švédsku. Jak jsem to ale měla vědět? Vůbec nechápala můj strach a zoufalství.
Nyní žijí vaši synové každý v jiné rodině. Jak reagují, když se vidí?
Viděla jsem, jak se k sobě rozběhli, srdečně se objímali a říkali si, že se mají moc rádi.
Vy se s nimi můžete setkat jen na velmi omezenou dobu. Máte přitom aspoň trochu soukromí?
O soukromí se nedá mluvit v žádném případě. Setkáváme se v domě, který se nazývá Base (základna – pozn. red). V něm jsou dva pokoje. V jednom je stolní fotbal a ve druhém televize s několika hračkami. Když chci děti obejmout, okamžitě mě přerušují s tím, že objetí musí přijít výhradně z jejich strany. Dokonce mi zakazují říci svým dětem, že je mám ráda. To musí opět podle Barnevernu říci ony samy. Teď se vžijte do situace, že se s nimi mohu setkat jen na krátkou dobu a mezitím jsou velké časové odstupy. Děti nesmím po celou tu dobu navíc kontaktovat telefonicky ani písemně. Když pak kluci přijdou, je na nich vidět, že sami nevědí, co mohou od své mámy očekávat. Strašně moc toužím po tom jim říct, že je moc a moc miluji, že o ně bojuji a svůj boj nikdy nevzdám, ale to nesmím, jinak by mi okamžitě zakázali se s nimi vůbec stýkat.
Máte pocit, že vás pěstouni před dětmi očerňují?
Jsem o tom přesvědčena. Už několikrát jsem od synů slyšela, že hračky, které jsem jim poslala, byly rozbité. Mladší syn mi řekl, že mu pěstounka stále vtlouká do hlavy, že jsem zlá. Pěstouni navíc nutí mé syny k tomu, aby je nazývali máma a táta. Já jsem podle nich jen Eva.
Dorazily i o posledních Vánocích dárky synům rozbité?
U mladšího syna nevím. Starší Denis ho nedostal vůbec. Pěstounská rodina se totiž neobtěžovala balík na poště vyzvednout, a tak se mi vrátil zpět. Mohu se jen domnívat, co se tam dělo. Domnívám se, že synovi nakukali, že jsem na něj zapomněla a nic mu neposlala. Přitom nemám žádnou šanci se proti tomu bránit.
Eva Michaláková přiletěla do Česka počátkem týdne:
