Pokud mi syny vrátí, budu schopná se tu o ně postarat, říká Michaláková

  • 696
V případě, že se Evě Michalákové podaří získat její dva syny zpět, vrátí se s nimi do Česka. „Norskému systému nevěřím,“ říká v rozhovoru pro iDNES.cz. Svého bývalého manžela popsala jako člověka, který sice žárlil a měl problémy přijmout názory jiných, dětem ale neubližoval.

Michaláková žije léta v Norsku, do Česka přicestovala, aby se setkala s premiérem Bohuslavem Sobotkou a účastnila se právních jednání mezi jejími zástupci a právníky českého státu (více o nich čtěte zde).

Osmatřicetiletou matkou dvou dětí pak nečekaně podpořil bývalý hokejista Dominik Hašek, když nabídl, že věnuje svoji zlatou olympijskou medaili z Nagana tomu, kdo nejvíce přispěje k tomu, aby se děti vrátily k matce (více o Haškově podpoře čtěte zde).

V rozhovoru pro iDNES.cz Michaláková řekla, že pokud by jí norské úřady děti vrátily, přestěhuje se do Česka, kde je schopna sehnat si práci a byt. Rozhovor absolvovala za přítomnosti své sestry Zuzany Sovkové a otce Jiřího Pavelky.

Případ českých dětí v Norsku

Proč jste se ocitla před lety v Norsku?
Na letních prázdninách v Chorvatsku jsem pomáhala kamarádovi v cestovní kanceláři provádět turisty a můj bývalý manžel byl jediný turista, který potřeboval anglického tlumočníka. Nejprve jsme byli kamarádi, potom mezi námi vznikl vztah a jezdila jsem za ním do Norska na návštěvy. Když jsem v roce 2004 otěhotněla, rozhodli jsme se pro sňatek a v roce 2005 jsem se přestěhovala do Norska. Bývalý manžel tehdy neměl práci a v Norsku byly v té době takové zákony, že partner, který tam měl trvalý pobyt, musel mít výdělek v určité výši, aby dokázal zajistit jak partnerku, tak děti.

Na tento limit ale tehdy bývalý manžel nedosahoval, takže jsem se musela vrátit do Česka. Tam jsem i se starším synem byla osm nebo devět měsíců, vyřídila jsem si veškerou dokumentaci, začala jsem se učit norsky, prozkoumala jsem tamější pracovní trh a když jsem se tam vrátila, pracovala jsem jako uklízečka. Když jsem se naučila norsky, podařilo se mi získat místo v celonorském komplexu prádelen, kde jsem vyřizovala objednávky pro hotely. Po seznámení s mým současným přítelem jsem se přestěhovala do severního Norska a nyní pracuji v domově důchodců a dvou mateřských školách.

V době, kdy se vám narodily děti, věděla jste něco o Barnevernu nebo o tom, že norská společnost netoleruje třeba výchovné plácnutí dítěte?
Ne, to jsem nevěděla. Bohužel. Pokud bych je měla, vyvarovala bych se plácnutí na zadek a děti bych vychovávala jinak.

Jaký byl vztah otce Josefa Michaláka k dětem v době, než vám je odebraly norské úřady?
Mezi dětmi a exmanželem jsem žádný problém nezaznamenala. Bývalý manžel byl nedoslýchavý, dětem odezíral ze rtů a děti znaly základy znakové řeči. Komunikace s exmanželem ale probíhala prakticky bez problémů. Josef se staral o děti, když jsem byla v práci, protože jsem byla nucena pracovat, abych zajistila rodinu, v době, kdy on tu práci neměl. Byla jsem pod tlakem, kdy jsem musela neustále sledovat, abych měla odpracováno stanovený počet hodin a nepřišla o pracovní povolení, protože bych se musela vrátit zpět do České republiky a rodina by byla rozdělena. Pracovala jsem tedy a živila rodinu.

Neměla jsem ale žádné pochyby o tom, že exmanžel děti nezneužíval, protože když jsem byla v práci, komunikovali jsme prostřednictvím mobilních telefonů. Posílal mi zprávy o tom, co s dětmi dělají. Nebo mi, když jsem přišla z práce domů, ukazoval fotky, kde s dětmi ten den byli. Děti mi samy povídaly, co s tátou zažily. Žádný strach jsem u nich nezaznamenala. Ani při první schůzce po jejich odebrání jsem žádné bariéry nebo překážky v komunikaci nezaznamenala.

Překvapilo vás, když se váš bývalý manžel neodvolal proti zákazu děti vídat a dodnes není v celé věci příliš aktivní?
Samozřejmě mě takový přístup překvapuje a neschvaluji ho. Ale s exmanželem nyní nemám žádné kontakty, protože mi zamlčel, že měl v minulosti psychické problémy a toto já neodpouštím.

K vám se choval před lety pěkně? Ve vašem případě se objevují pochybnosti, zda vás nebil.
Byla tam jedna pochybnost. Barnevern v dokumentech napsal, že mě viděli přijít s modřinou pod okem. Ale to už jsem několikrát vysvětlovala. V Norsku je polární noc a polární den a já mívám problémy se sennou rýmou, tedy i opuchlé oči, takže jsem nucena chodit se slunečními brýlemi. Starší syn měl noční děsy, já jsem pracovala dlouho do večera a když jsem přišla domů, bylo v létě a já měla zrovna na sobě sluneční brýle, syn dostal noční děs. Vzala jsem jej z postýlky, posadila jsem si jej na klín, zádíčka jsem držela k mým prsům, hladila jsem ho po bříšku a on zvrátil hlavičku a bouchl mě do okraje brýlí. To jsem řekla i lékařce, u které jsme pak se synem byli. Nemám důvod o takových věcech lhát.

Ale jaký byl váš vztah s tehdejším manželem?
Choval se jako každý jiný muž. Jediné, co jsem zaznamenal, že byl hodně žárlivý a měl problémy přijímat názory jiných, pokud byl přesvědčený o správnosti svého názoru. S tímto byly problémy a ve vztahu jsem je zaznamenala, ale nějaké jednání, které bylo všelijak divné, to tam nebylo. Jeho psychické problémy propukly naplno až poté, kdy byly děti odebrány a já jsem si našla jiného partnera.

Případ odebraných dětí v Norsku:

Jak nyní vypadá váš život v Norsku, jaké tam máte zázemí?
Přítel má ve střídavé péči šestiletou dceru a většinu času dívka tráví s ním u něj doma. Setkává se o víkendech či jiné stanovené dny s matkou a mezi přítelem a jeho expřítelkyní je bezproblémový vztah. Také já s jeho bývalou přítelkyní normálně komunikuji. Nejsou tam nějaké problémy nebo válka mezi partnery.

Odstěhoval by se s vámi do Česka, kdybyste chlapce dostala do péče?
Na to je těžké odpovídat a já to nechci dělat za mého partnera. Musel by se rozhodnout on a já na něj nemíním tlačit.

Taktika Barnevernu je dávat co nejméně schůzek rodičů s dětmi

Máte za sebou část jednání, kvůli kterým jste přicestovala do Česka. Dá se po nich říci, že vaše cesta nebyla zbytečná?
Přijet sem bylo podstatné. Schůzka s panem premiérem Sobotkou ukázala to, že Česká republika v tlaku na Norsko nepoleví a já si myslím, že každý krok, který vede blíže k tomu získat děti do péče, je důležitý. Pan premiér mě ujistil v tom, že Česká republika nehodlá polevit v tlaku na Norsku. Jsou ale problémy v komunikaci s norskými úřady, protože ty nejsou ochotny komentovat případ a odpovídat na nóty či dopisy české strany.

Jaký nyní bude postup? Paní Sovková, vy jste říkala, že jste požádala tady i v Norsku o svěření dětí do péče. Já mám ale informace, že v Norsku žádáte jen o rozšíření styku s chlapci. Jak to tedy je? Co žádáte v Česku a co v Norsku?
Zuzana Sovková: Návrh na svěření dětí do mé péče byl samozřejmě u norských úřadů podán. Jedná se o to, že jak jsou kluci u pěstounů, musíme Barnevern žádat o to, aby nám povolil schůzky. Nemůžu jen tak přijet a synovce vidět. Přitom můj otec žádal o schůzku, písemně mu bylo uvedeno, že se může dostavit, když ale přijel do Norska, schůzka byla zamítnuta. Chceme tedy mít na papíře jasně napsané vyjádření a to, zda nám schůzky s dětmi umožní.

Pokud by norské úřady daly za pravdu vám, paní Michaláková, nebo vám, paní Sovková, dovedete si představit, jak byste překonávali odcizení, které mezi vámi a chlapci je?
Eva Michaláková: Určitě bude nutná přechodová doba a děti budou jistě potřebovat pomoc psychologa i odborných specialistů. S tím také počítám. Ale myslím, že pokud se na případu bude pracovat a budu se dětem intenzivně věnovat a dostanou pomoc, která bude nutná jak ve výuce českého jazyka, tak v přístupu pracovníků úřadů, když se bude chtít, všechno půjde.

Sama jste řekla, že norské úřady budou argumentovat tím, že děti už jsou u pěstounů zvyklé. Jak takový argument chcete vyvrátit?
Samozřejmě jsou děti u pěstounů zvyklé. To je také taktika Barnevernu dávat co nejméně schůzek rodičů s dětmi. Jenže pokud čekáte velmi dlouho na soudní jednání a rozhodnutí kvůli nařčení ze zneužívání, děti jsou bez kontaktu s rodiči, přitom je jim pěstouny povídáno, že matka a otec jsou zlí a špatní. Dítěti se proto v hlavičce určitě začnou odvíjet nějaké pochybností o rodičích a můžete se spolehnout, že mezi vámi a jimi bude emoční odstup.

Mluvila jste o návratu do Česka. Znamená to, že pokud by norské úřady ustoupily a děti vám svěřily do péče, tak si neumíte představit, že byste je vychovávala dál v Norsku?
Norsko je velmi krásná země. To bezpochyby. Ale sociální systém je velmi kritizován a to nejen Českou republikou, ale mnoha dalšími zeměmi. I když rodič děti získá do péče, nikdy si nemůže být jistý tím, že norská sociální služba nepřistoupí opět k odebrání. Jsem v kontaktu s více rodiči, kteří mají odebrané děti a kteří mají problémy s Barnevernem. Vím i o případech, kdy děti byly vráceny do rodiny a znovu odebrány. Norskému systému nevěřím, takže bych v případě vrácení dětí nechtěla riskovat tím, že bych zůstávala v Norsku. Dala bych přednost navrácení se do České republiky.

Měla byste v Česku veškeré zázemí, aby tady s vámi mohli chlapci bydlet a chodit do školy?
Ano, mám možnost pronajmout si byt u mé kamarádky a myslím si, že se sháněním práce by také nebyl problém, protože moje kvalifikace je dost dobrá na to, abych práci získala bez problémů. Jsem vystudovaná účetní, znám více světových jazyků. Pracuji jako učitelka ve dvou mateřské škole a také pracuji v domově důchodců. Myslím si, že by nebyl problém práci získat. 


Eurovolby 2024

Volby do Evropského parlamentu se v Česku uskuteční v pátek 7. a v sobotu 8. června 2024. Čeští voliči budou vybírat 21 poslanců Evropského parlamentu. Voliči v celé Evropské unii budou rozhodovat o obsazení celkem 720 křesel

Nejlepší videa na Revue