Vojáci z vyškovské vojenské akademie, z nichž většina má za sebou účast na zahraničních misích, se tentokrát postavili před páťáky a starší děti jako učitelé.
„To, že se před děti postaví voják v uniformě a názorně jim v rámci zdravotnické přípravy předvede, jak zachránit kamarádovi život, nebo jak se zachovat při živelných pohromách, to má určitě jinou váhu, než když se o to pokusí kdokoliv jiný,“ vysvětluje Daniela Hölzelová z ministerstva obrany, kde spolu s vyškovskou akademií vymysleli vzdělávací program pro druhý stupeň základních škol.
S dětmi se příslušníci armády takříkajíc nemazali. „Voják musí mít fyzičku. Je rozdíl, jestli sedí celý den u playstationu, nebo se jde proběhnout ven se psem. To raději do výcviku přijmeme toho se psem. Někoho, kdo je zvyklý na pohodlíčko domova, nechceme, i když vyhrává Call of Duty,“ dával k dobru přirovnání Hynek Pavlačka, náčelník Centra speciální přípravy vyškovské akademie.
Na vlastní kůži náročnost vojenského řemesla poznal i školák Petr Král, na kterého vojáci navěsili vojenskou vestu, batoh, přilbu i zbraň. „Bylo to opravdu hodně těžké, pak už jsem celkem přešlapoval,“ hodnotil půlhodinu pod tíhou vojenského batohu. Vojáci přitom na zádech běžně nosí i 45 kilogramů.
„To je jako bych si naložil do toho batohu vás,“ naznačil Hynek Pavlačka s pohledem na jednu ze školaček.
Kluci dostali příležitost potěžkat si zbraně a nasednout do vojenských aut. Tělocvična se zase na chvíli proměnila v lazaret. Pod dohledem mužů v zeleném sukně tady školáci jeden na druhém zkoušeli, jak dostat zraněného do stabilizované polohy.
V protějším rohu zase vojáci navlékali mladíka do plynové masky a protichemického obleku. „Hrozně špatně se v tom dýchá a je to hodně náročné i na pohyb. Dlouho bych v tom určitě nevydržel,“ říká Jaroslav Ruta, který si oblek na pár minut vyzkoušel. Jedním dechem pak dodal, že do armády by se určitě nalákat nenechal.
Odmítavě kroutili hlavou i ostatní kluci od páté do deváté třídy.
