Ve tváři měla poněkud rozmrzelý a nešťastný výraz, když se po závodě svěřovala: „Nevím, co říct. Jednak jsem to v prvních třech položkách kazila já. A pak mi na té čtvrté zřejmě Františka Hildebrandová střílela do terče,“ vyprávěla po 11. místě Veronika Vítková. „Trochu mě mrzí, že jsem tam stála takovou dobu, a že čas, který mi potom odečetli, nebyl férový.“
Co jste si v tu chvíli říkala?
Na to se nic říkat nedalo. Čekala jsem a doufala, že mi ty terče co nejdřív natáhnou. Ale stála jsem tam věčnost.
A co jste potom řekla rozhodčímu, který se nejprve domníval, že máte problém s puškou, a přinesl vám náhradní?
Abych pravdu řekla, byla jsem asi lehce vulgární.
Je těžké udržet pak koncentraci po zbytek závodu?
Tam je spíš blbé, že já ani nevěděla, na jakém umístění jedu, a jaký čas mi odečtou. Snažila jsem se ale jet až do konce na krev.
Co vám nyní pomůže od zklamání?
Já jsem tady celkově spokojená, jen tohle mě nepotěšilo. Dalo se bojovat výš. Doufám, že se zadaří na dalších závodech. Už zítra odlétáme na další pohárové kolo do Osla.
