Třísetgramový váček, dlouhé tenké lanko, výstupové lano, speciální sedací úvaz či pinoha patří k základnímu vybavení každého stromolezce. A vyzbrojeni lehkou ruční pilkou nebo už zmiňovanou pinohou - což je pro změnu pilka na dlouhé tyči - se potom vydávají pracovat do výšky od deseti až třeba do čtyřiceti metrů.
Právě takové fachmany mohou v těchto dnech pozorovat lidé na jihlavských Březinkách v okolí ulice Demlova.
Stromolezec nejprve opatrně shazuje dolů zavěšené větve, nalomené či suché potom odřezává a prořezává i korunu.
Nebezpečná práce? Ano, ale prý jen v případě, že stromolezec hazarduje, přepíná síly nebo začne práci ve výšce dělat jako rutinu. „Jistě, je to nebezpečné. Musíte si toho být vědom a vědět, co od stromu můžete čekat. Rozpoznat, kdy jste už unavený, začínáte být nepozorný a dělat chyby, a v té chvíli práci raději ukončit. Všichni jsme absolvovali školení na záchranu zraněného kolegy a samozřejmě i první pomoc,“ ujišťuje stromolezec a arborista Ondřej Jančárek.
Stromolezec si může přeřiznout šlachy i spadnout
Firma Treewalker v těchto dnech dokončuje tříletou práci na ošetřování velkého souboru čtyř tisíc stromů v jihlavských sídlištích, ulicích a parcích, přičemž aktuálně pracují právě na sídlišti Demlova. V péči mají javory, břízy nebo jasany.
Stromolezců pracuje současně pět až sedm, jeden se činí v koruně stromu a další je připraven mu pomoci, kdyby se kolega ve stromových výšinách náhodou zranil. „Nám se to sice nestalo, ale kolegové jinde v republice už měli případy, kdy si stromolezec přeřízl šlachy na zápěstí nebo spadl, protože se zapomněl přicvaknout karabinou na jisticí kmenovou smyčku,“ prozrazuje Jančárek.
Výstupové lano zůstává během práce pokaždé na stromě, aby nahoru na pomoc kolegovi měli ti zespodu v případě nutnosti jak vylézt. „Jsou to speciální postupy, které začaly vznikat před patnácti lety a stále se vyvíjejí,“ zní vysvětlení.
Nejlépe se pracuje s duby, buky a lípami. Na smrky se neleze
Všichni stromolezci jsou absolventy arboristických školení či zemědělských vysokých a vyšších škol, přičemž k základům jejich práce patří dokonale znát fyziologii stromů, rozpoznat, kdy už by byl pohyb lezce v jejich korunách nebezpečný, případně jak je vhodné strom ošetřit.
„Jsou křehké stromy, jako třeba vrby, jírovce, javory, liliovníky, topoly. Tam je třeba dávat větší pozor. A taky sledovat, jestli není strom například napaden dřevokaznou houbou,“ říká Jančárek.
Jako každý stromolezec má i on oblíbené a méně oblíbené stromy. „Krásné jsou solitérní duby, buky, lípy, dobře se mi leze po břízách. Naopak nemám rád topoly. A smrky? Na ty se v podstatě neleze. Ale teď už jdu zase něco dělat,“ omlouvá se s úsměvem Jančárek, načež usedá do sedáku a chystá se prořezávat přerostlé větvoví další z mladých lip.
