Vladimir Putin to vyřeší. Vladimir Putin se postará. V Rusku takové věty teď slýcháte poměrně často. Jako odpovědi na ekonomické problémy největší země světa. Rusové prezidentovi věří. Navzdory sankcím, klesajícímu rublu i propadu ekonomiky. Aspoň prozatím. Preference šéfa Kremlu vzlétly po anexi Krymu až na 88 procent a ve stratosférických výškách se drží. „Ekonomické problémy však teprve začínáme pociťovat,“ říká sociolog Denis Volkov z Levadova centra, nezávislé ruské agentury pro výzkum veřejného mínění.
Jak dlouho může Vladimir Putin udržovat takovou popularitu?
Jeho popularitu nevyhnutelně sníží zvyšování cen v Rusku. Klesne už možná v lednu. Krym už tolik nezabírá, dostává se na periferii pozornosti. Efekt je pořád cítit, pomohl mu restartovat režim, ale jeho popularita půjde dolů. Postupně přijde nespokojenost. Důležitější budou ekonomické problémy. Zatím nevíme, jak těžká ekonomická situace nás čeká, ale pokud se podíváme zpět do roku 2008, kdy byla jeho popularita podobně vysoká a také přišly ekonomické obtíže, tak nám to dává vodítko. Trvalo zhruba čtyři roky, než jeho popularita klesla z 80 na 60 procent. A tehdy, na přelomu let 2011 a 2012, jsme zažili ty obrovské protesty v Rusku.
Ale situace nikdy není stejná...
Tentokrát hrají roli dvě nové věci. Vypadá to, že ze současných ekonomických potíží se Rusko nevzpamatuje tak rychle. To by mohlo snížit jeho popularitu i relativně rychle. Na druhou stranu režim eliminoval alternativy, propaganda jede naplno, jsou likvidována další nezávislá média, aktivisté i opozice.
Za své problémy si může Rusko samoKomentář Vladimíra Votápka |
Čili nelze čekat, že by jeho popularita mohla klesnout výrazně.
Nečekám výrazný propad, jeho obliba bude klesat spíše postupně. Protože nestojí tolik na politice, ale na mobilizaci obyvatelstva. A chybí alternativa, konkurence, kritika v médiích. Ale zároveň si musíme uvědomit dvě věci. Pokud bude Putin u moci a nebude k němu alternativa, jeho popularita se bude držet spíše na vysoké úrovni. Klesat bude jen postupně. Jako v minulosti. Pokud by byl však odstaven od moci, mohl by podporu ztratit vcelku rychle. Stejně jako jsme to viděli u moskevského starosty Jurije Lužkova. Když byl sesazen, podporovalo ho asi 60 procent lidí, 20 procent bylo proti němu. Dva týdny po sesazení byl ten poměr opačně. Putin má asi 30 procent skalních zastánců, ostatní ho podporují, protože k němu není alternativa, tu režim eliminuje.
Počkejte, pokud bude odstaven? Myslíte, že je jeho pozice nyní nějak ohrožena?
To nevím. Nevíme, jak to funguje v jeho vnitřním okruhu, jaké jsou tam vztahy. Ale zvenčí mu nikdo moc ublížit nemůže.
„Ruského medvěda budou pořád chtít uvázat na řetěz,“ říkal v prosinci Putin:
18. prosince 2014 |
Kdo vlastně v ruské společnosti Putina nejvíce podporuje, a naopak za co čelí kritice?
Nepodporuje ho, nebo je přímo proti němu, deset až patnáct procent lidí. Hlavně v Moskvě. Když se podíváme na to, odkud vzešly občanské protesty v letech 2011 a 2012, je to z řad bohatších Rusů. Ne zrovna těch, které ruská propaganda nazývá „norkové kožichy“, ale ze střední třídy. Byť je to třeba upřesnit, protože střední třída je rozdělena na tu, která je závislá v životním standardu na státu - jako úředníci, lékaři, učitelé. Ti jsou k Putinovi mnohem méně kritičtí. Putin se jinak v politice zaměřuje na průměrné Rusy, jejichž počet převyšuje ostatní skupiny. Nejsou moc bohatí, ani moc nečekají, jen to, že stát bude udržovat nějakou životní úroveň.
A kdo ho nejvíc kritizuje?
Spíše ti, již nejsou závislí na státu. Třeba lidé na volné noze, podnikatelé, kteří mají alternativní přístup k platu i informacím. Ale zase je třeba si uvědomit, že reakce státu vůči protestům z let 2011 a 2012 byla velmi sofistikovaná v tom, jak režim tyto aktivisty rozdělil. Například v pohledu na Krym, homosexuály, sovětskou historii. Mnoho odpůrců Putina třeba říká: No, Krym byl vlastně správný... Tím vznikla spletitá situace. Ale řekl bych, že první nespokojenost přijde ze dvou skupin - z nezávislé střední třídy a od chudých Rusů, kteří jsou nespokojení tak jako tak, protože od systému moc nedostávají.
Nedávno jste napsal analýzu, kde řešíte, zda je Putinova obrovská popularita anomálie, či trend. Co je to tedy?
Abychom vysvětlili Putinovu popularitu, musíme se podívat na celých jeho 15 let u moci. A obdobně vysoká čísla jsme viděli už několikrát. Když nastoupil k moci, Rusko prožívalo vlnu bombových útoků na obytné domy, pak začala druhá čečenská válka. Všude byl strach z teroru, konfliktu. Rusové se také cítili ponížení z první čečenské války. K tomu je třeba přičíst, že Putin přišel uprostřed ekonomické i politické krize, kdy měl Jelcin podporu dvou či tří procent obyvatel. Proto lidé přivítali pevnou ruku, tvrdou rétoriku. Během tří měsíců vyskočila Putinova obliba z 30 na 80 procent.
Druhá vlna pak přišla během války s Gruzií v roce 2008?
Ano. Okolnosti byly v něčem podobné, ale taky trochu jiné. Hlavní změna byla v tom, že stát už měl pod kontrolou hlavní média - celostátní televize, z nichž 90 procent Rusů čerpá informace. A televize tehdy fungovaly ve válečném modu: žádné jiné myšlenky nebyly možné. Mediální ofenziva však trvala jen pár týdnů.
Kdežto nyní trvá už skoro rok...
Intenzita v médiích byla neuvěřitelná: Ukrajina, Ukrajina, Ukrajina, a teprve pak něco dalšího. A řekl bych, že situace „konfliktu“ je uměle udržována, jen se přenáší důraz z jednoho konfliktu na druhý. Z ukrajinského na konflikt se Západem. Propaganda tvrdí, že nás hlavně USA chtějí zničit. Za tím vším leží pocit, že jsme zase důležití. Že je lepší, když nás Západ nebude respektovat a některé země i třeba nesnášet, než kdyby Rusko nic neznamenalo. Rusové také konflikt na Ukrajině vnímají jinak. Ne jako expanzi, ale tak, že Moskva podává pomocnou ruku rusky mluvící populaci. A ekonomické problémy Ruska začínají být teprve cítit. To vše je důležité pro pochopení toho, jak je možné, že si prezident drží extrémně vysokou popularitu tak dlouho. Během prvních deseti let mu pomáhala k popularitě rostoucí ekonomika a lepší životní standard. Ale ekonomika šla dolů už v posledních čtyřech letech před Krymem a s ní i podpora režimu. Olympiáda ji zvedla jen o pět procent. Nic už nemohlo zachránit režim od stagnace, jen zisk Krymu a střet se Západem. Zafungovala negativní mobilizace.
Máte renomé jediné nezávislé sociologické organizace v Rusku. Jak v dnešní době fungujete?
Pracujeme se sítí nezávislých regionálních center, stejně jako státní agentury. Objednáváme si u nich práci, uzavřeme na to smlouvu.
Jak zajišťujete nezávislost?
Otázka nezávislosti spočívá v udržení organizace tady v Moskvě. To je možné i díky komerčním, marketingovým průzkumům pro ruské i mezinárodní univerzity a organizace. Máme více než sto různých kontraktů ročně, které nás činí nezávislými na jakémkoliv z těch zdrojů. Vytváříme vzor, dotazníky, pošleme to do regionů, kde se pak ptají a sdělí nám výsledky. Každý partner v regionu dělá jen malou část práce, možná deset dotazníků z 1 600. Poté se výsledky kontrolují. A není to jen o pokládání otázek, ale o metodologii, monitorování práce a podobně. Někdy nejsme potěšeni kvalitou výsledku a občas partnery v regionu měníme.
Předloni hrozilo, že se kvůli zahraničnímu financování budete muset registrovat jako „zahraniční agent“. Jak to vypadá teď?
Nebylo to financování ze zahraničí. Měli jsme granty na několik projektů. Ukončili jsme je. A prozatím na seznamu umístěni nejsme. Pořád spolupracujeme se zahraničními organizacemi, ale na smluvním základě. To je něco jiného než grant. A co bude? To nelze hádat. Nikdy nevíte.
