„Konečně se k obsahu projektu vyjádřil někdo zodpovědný a rozumný,“ řekl Rafa před tím, než v pondělí policií zabavené dílo dostal zpět. V pátek totiž magistrát zrušil sankci dvou a půl tisíc korun, kterou mu udělila Praha 7 (o zrušení pokuty jsme psali zde).
Podle něj si do projektu kopla spousta úředníků, sezení na přestupkových komisích pak označil za absurdní. Rafa odškodné nechce, ale zváží kroky proti policii, která mu vlajky zabavila.
Počítal jste během přípravy výstavy, že by mohla mít takovou dohru?
Vůbec. Čekal jsem, že to vzbudí negativní reakce u xenofobů, koneckonců na vystavené vlajky hned ze začátku někdo nastříkal hákový kříž. Ale že policie a úřady udělají někoho, kdo porušuje zákon, ze mě namísto z těch vandalů, to jsem opravdu nečekal. Musím říct, že jsem byl překvapený i ze samotného průběhu projednávání přestupku - kdo mohl, ten si do projektu kopl. Samozřejmě vše probíhalo v intencích zákona a anonymně řečí razítek. To bylo pro mě alarmující úplně nejvíce.
Úřady nyní tvrdí, že jste nic protizákonného neudělal.
Pravděpodobně ten případ nakonec dostal na starost někdo, kdo má zdravý rozum. Ale trvalo to rok a půl. Za naprostý vrchol jsem ale považoval moment, kdy mi policie zabavila vlajky z galerie na univerzitní půdě. Teď žádám o záznam zákroku z bezpečnostní kamery.
Co s ním uděláte, až jej získáte?
Chci ho zveřejnit. Je to důkaz, že to dílo, ty vlajky, byly zabavené bez vědomí autora. Taková represe ze strany policie, kdy vtrhne do galerie a zabaví část výstavy, tak ta tu nebyla od roku 1989. Dostal jsem jen SMS zprávu od jedné z kurátorek. Mě nikdo z policie nekontaktoval.
Budete zvažovat nějaké právní kroky?
Nebudu žádat proplacení nákladů za cestovné, když jsem jezdil na výslechy. Co se týká dalších kroků, ty zvážím, až budu mít zmiňovaný videozáznam ze zásahu policie.
Více než rok vás popotahovali po úřadech, byl jste vyslýchán. To vše jen proto, že jste chtěl poukázat na problém rasismu. O čem to podle vás svědčí?
O tom, že xenofobie je patrná i ve státní moci, mezi úředníky. Ale nejde jen o ně. To, že míra xenofobie ve společnosti narůstá, bylo například vidět na internetových diskusích, na petici, která proti mému projektu vznikla a kterou podepsalo asi patnáct tisíc lidí.
Co bude se zabavenými vlajkami dál? Vystavíte je znovu, nebo zůstanou ve vašem ateliéru?
Vítězná vlajka, která byla zabavena, už žije vlastním životem. Její podoba byla vidět například během pochodu proti rasismu v Ostravě či při pochodu Roma Pride. Už to přesáhlo prostory galerie. Těší mě, že to někdo přijal jako symbol všech obyvatel České republiky.
Vystavujete v celé řadě zemí střední Evropy, dokázal byste odhadnout, jaký průběh by tam měla podobná výstava?
Myslím, že takový experiment by byl zajímavý i na Slovensku. Například v roce 2012 jsem chtěl na bienále v Benátkách představit slovenskoromskou vlajku. Ale komise složená z Čechů a Slováků to odmítla. Už jsem si i zjišťoval, že na Slovensku je pokuta za porušení zákona o státních symbolech až 6 500 eur, tedy asi 180 tisíc korun, v Česku je to deset tisíc korun.
Takže to mám chápat tak, že si to rozmýšlíte kvůli té vysoké pokutě?
Ne, to ne, ale ten český projekt nebyl prvoplánový. Byl načasovaný do vlny nacionalismu v Česku, určitě si pamatujete na protiromské pochody před dvěma roky. Společná vlajka měla vstoupit do tehdejšího dění jako umělecký projekt a vytvořit prostor pro diskusi. Aby mohla být představena slovensko-romská vlajka, mělo by to mít podobné souvislosti.
Vzal jste si z posledního roku a půl nějaké ponaučení?
Je neskutečné, jak úředníci dokážou lidem zkomplikovat život. A to šlo jen o umělecký projekt. Po této zkušenosti si umím představit, jak úřady komplikují život běžným lidem. Já jsem měl například právní pomoc zdarma, a kdybych ji neměl, asi bych se úřednímu šimlu neubránil a pokutu zaplatil. Bez právníka bych se z toho nikdy nevysekal.
