Čtvrté místo obvykle sportovce zklame. Tentokrát je však Aleš Loprais i za ně rád. Na Dakaru nestačil jen na tři ruské kamazy, zbytek světa porazil. „Za to čtvrté místo jsem rád, za umístění se nemusíme stydět. Ale je to další důkaz, že se musíme posunout,“ prohlásil 35letý pilot, který letošní Dakar absolvoval s vozem man v barvách nizozemského týmu Veka Racing.
Jel jste s jiným autem. V čem byl podle vás pocitově největší rozdíl mezi manem a tatrou?
Pocitově je man pohodlnější, nabízí větší komfort. Otřesy nebyly takové, tedy ty menší, takže nejsem tak rozbitý jako v předchozích letech. Na druhou stranu man skáče dále a výše, což není v některých situacích ideální.
Už se dá říct, co přesně technickému komisaři dakarské rallye Fabienu Calvetovi vadilo na vašem tatrováckém speciálu zvaném Královna, že ho do soutěže nepustil?
To téma jsme tam vůbec neotevřeli, soustředil jsem se na výsledek, vůbec jsme se o tom nebavili.
Cloumal vámi vztek, když jste se ten verdikt dozvěděl? Do startu závodu v tu chvíli nezbývalo dost času.
To ne, je to, jako když přijde jiná rána v životě, a člověk se s tím musí vyrovnat. Přivedlo mě to na jinou cestu, kterou jsem si dříve vůbec neuměl představit. Třeba jednou budu rád za to, že mi to zatrhnul.
Co bude dál s Královnou? Objeví se ještě někdy na Dakaru, nebo půjdete letošní cestou?
Královna se na Dakaru určitě objeví, otázkou ale je, jestli se mnou. Všechno je to věc jednání s partnery, se sponzory. Tatra má v Česku zvuk a Češi ji pořád berou jako jedničku, ale aby člověk prorazil, potřebuje k tomu i silný tým, jiná cesta nevede. Srdce říká tatra, s níž strejda Karel vyhrál Dakar šestkrát, rozum zase žádá větší tým. Budeme to řešit, v dubnu bychom mohli mít jasno.
Budete brát v potaz i hlasování fanoušků v anketě na vašem webu? Podle ní se větší části fandů líbí více man.
To jsem docela koukal, myslel jsem si, že to bude 99:1 pro tatru, ale ukazuje to, že i Češi chtějí na předních místech Čecha a že technika není asi až tolik zásadní.
Poprvé jste jel ve velkém týmu. Spadla z vás tíha organizačních povinností?
To byl zásadní rozdíl. Člověk nemusí řešit takové věci, jestli má doprovod dost natankováno, jestli má vyměněné peníze, když se přejíždí do jiného státu, jestli je někdo nemocný a má léky, jestli ho má vzít k doktorovi, jestli všichni dost spali a neusnou za volantem... Teď jsem přijel a jen jsem řekl, co je na autě potřeba udělat, a už jsem ani neřešil, kdo ty opravy udělal, a ani je nekontroloval. Ráno jsem přišel k autu a věděl jsem, že je stoprocentně připravené.
Překvapilo vás něco na letošním Dakaru?
Fungování týmu kamazu. Je to obrovský tým a funguje neuvěřitelně. Měli taky potíže, ale právě díky tomu, jak jsou velcí, zvládli se s nimi vypořádat tak, že oproti konkurenci téměř netratili. Na Dakaru je to v současnosti jako ve špičkové profesionální cyklistice, třeba jako na Tour de France – potřebujete kolektiv pilných včeliček a domestiky, kteří nejsou tolik vidět, což ve vlastním týmu nemáme.
Měl jste i novou posádku, byli v ní navigátor Ferran Marco Alcayna ze Španělska a holandský mechanik Jan Van der Vaet. Jak ta fungovala? Nevznikly třecí plochy?
Klapalo nám to náramně, i když jsme se chvílemi bavili třemi až čtyřmi jazyky. Byla to zábava, fungovalo to skvěle.
A co když se vám podařilo v kabině rozbít víno, které jste vezl na narozeninový přípitek? Dělali si z vás legraci?
No, to se kluci smáli. V interkomu mi zazpívali happy birthday. Vezl jsem víno v maratonské etapě, protože tam nic nebylo, ale lahev se při všech těch otřesech po chvilce rozbila. To jsem jedinkrát na Dakaru zapřemýšlel, že bych zastavil. Ale bylo to hlavně z technických důvodů, aby se třeba střep nedostal pod pedál. Ovšem nezastavil jsem, ono se to stejně všechno vytřepalo bůhvíkam.
Vy jste v oné etapě vyhrál. Nebylo to tím vínem v kabině?
To mi kluci taky říkali, že budeme muset vozit víno, protože když ho v kabině cítím, tak letím. Byla i legrace.
A dostal jste nějaký jiný dárek kromě vyhrané etapy? Loni vám soupeři z kamazu přinesli plyšového tančícího a zpívajícího medvěda.
Nějaké drobnosti jsem dostal a taky spoustu přání. Chodili tam za mnou nejen lidi z týmu, ale i soupeři nebo třeba lidi z organizačního štábu. Vede se to tam v patrnosti, je to taková soudržná parta. Hodně lidí mi přišlo popřát. Samozřejmě jsme nemohli slavit tak, jak by se slušelo, ale alespoň symbolicky.
Jaký máte program teď? Budete se dávat dohromady? Kdy se vám znovu naplno rozjede kolotoč všedních povinností?
Na začátku března se setkám s německou částí stáje Man, která má na starosti techniku. Už v pondělí se potkám s našimi kluky, takže ono se to v podstatě ani nezastavilo. Mám i naplánované schůzky s partnery a sponzory, k tomu musím připočítat mediální povinnosti.
Letos jste se čtvrtým místem relativně spokojený. Příště už ale bramborová medaile bude asi málo, že?
Je třeba na to hledět reálně, za ten výsledek jsem šťastný. A příští Dakar? Na ten se moc těším!
