Jak si momentálně stojíte profesně?
Když by to takhle vydrželo dalších deset patnáct let, tak by to pro mě bylo nejlepší. Posledních patnáct let je nejlepších v mé kariéře. Užívám si, že máme osmdesát až sto koncertů ročně, že máme vesměs vyprodáno a že když vylezu na pódium, je to to nejlepší, co může být. A ono se mi to vrací. Proto jsem taky nebral některé role v muzikálech, protože by dýl trvalo, než bych se někam dostal. Loni jsem měl pětapadesát let, vydal jsem trojcédéčko Best of a od příštího měsíce pojedeme turné.
Pozorujete, že by lidi na koncerty začali chodit méně? Třeba proto, že šetří?
Výrazně to nepociťuji. Ano, hrajeme v některých sálech pro 700 set lidí a přijde jich 550. Ale tohle dělá promotér a já se moc nestarám. Vím ovšem, že jsem například v některých městech nežádoucí a někdo strhával plakáty.
Jak si to vysvětlujete, že jste nežádoucí?
To by mě taky zajímalo. Představte si, že se někde přelepovaly plakáty s nápisem „Pro nemoc zrušeno“. Nikdy jsem se nedozvěděl, kdo za tím mohl stát. Jednou se mi pak taky stalo, že někdo nejmenovanému dramaturgovi tehdy Československé televize zavolal a řekl: „Tady Jakub Smolík, jsi pěkný č....“. Ten člověk se se mnou následně dva roky nebavil až mi to bylo divné. Pak mi to nedalo a pátral jsem po tom, co se stalo. Posléze jsme si to vysvětlili.
Máte aspoň tušení, odkud vítr vane?
Opravdu ne. Jsem v tomhle směru důvěřivý člověk, různě jsem to probíral a nenapadlo mě nic. A vůbec se staly takové zvláštní věci. Měl jsem mít jako hosty Náhlovského s Mladým a někdo jim jménem pořadatele opět zavolal, že je pro nemoc zrušeno. Pak Pepa Náhlovský volal, co se děje a já koukal, protože jsem ho ujišťoval, že nic neruším a že jsem zdravý. A je škoda, že nevím, kdo to je, protože by hned dostal loket a koleno.
Napadla mě jedna hodně zvláštní konspirační teorie. Nemohla to být rodina, která vás chtěla víc doma?
Jsem ženatý rok a tohle bylo před deseti lety.
A co bývalá láska?
No, to mě nikdy nenapadlo. To by nemohla být ona, to by neudělala. A tak chytrá zase nebyla.
Jakub Smolík, jeho manželka Petra a děti Jakub a Petra
Potkáváme se na oslavě kadeřnického salonu. Schválně, jak často využíváte podobných služeb vy?
Mám kamarádku, která mě stříhá, a tady jsem náhodou, protože jsem měl sem přijít se ženou. Ta ale onemocněla a protože jsem to slíbil, a sliby se snažím plnit, tak jsem sem přišel. Já se jinak udržuji sportem, dělám thaibox a jezdím na motorkách, a pak se spokojenost musí nejvíc odrazit ve tváři, když má člověk práci, která ho baví, a zdravou rodinu.
K tomuto životnímu stylu jste se musel propracovat, nebo jej provozujete dlouho?
Řekl bych, že to mám od přírody. Některé věci neřeším. Podívejte se třeba na Belmonda. Ten je ve svých letech i s vráskami chlap, jak má být. Nechci se nijak přirovnávat, ale myslím, že všechno se odráží právě ve tváři.
