„Dědo, jak se jmenuje ta kráva?“ „Ta se nejmenuje, to je kráva.“ „A můžeme jí říkat Jitka?“ „Můžete, tý je to jedno.“ „Jitko, krávo.“ Kdo by si nevzpomněl na rozhovor dětí Petříka a Zuzanky Lavičkových s dědou Komárkem z filmu Na samotě u lesa.
Vzpomněli si na něj i zaměstnanci největší a nejmodernější české mléčné farmy v Uhelné Příbrami. „Takových Jitek nám tady běhá na dvanáct set. Jitko tady voláme na každou,“ směje se Tomáš Kunc, ředitel Zemědělské společnosti ve Vilémově, jíž farma v Uhelné Příbrami patří.
Mléčná farma v Uhelné Příbrami se otevřela na podzim. Do Vánoc byla ve zkušebním provozu, teprve nyní nabírá výroba ty nejvyšší obrátky. „Do plného stavu nám chybí asi sedmdesát krav. Denně jich dojíme 970. Momentálně nadojí 28 tisíc litrů mléka denně, plný výkon bude kolem 30 tisíc litrů mléka,“ prozradil impozantní čísla Kunc.
Moderní farma nahradila starý statek z osmdesátých let
I když ve Francii, Holandsku nebo Německu nejsou takové podniky až tak výjimečné, v České republice větší farma není. V Uhelné Příbrami mohou chovat 1 200 krav. I z toho je patrné, že na žádná jména tady hrát nemohou.
Zároveň je tato farma v Česku jedna z nejmodernějších. Její vybudování přišlo majitele, holding Agrofert, na 300 milionů korun.
„V těchto místech původně stával statek z osmdesátých let. Uvažovali jsme, zda ho rekonstruovat nebo zlikvidovat. Nakonec se Agrofert rozhodl, že zde vybuduje moderní farmu,“ ukazuje na rozlehlý areál nad vsí Tomáš Kunc.
Vše nyní patří vilémovské zemědělské společnosti. „Jsme velký podnik, staráme se o čtyři tisíce hektarů, máme surovinovou základnu pro tak velkou farmu,“ podotkl ředitel společnosti.
V dojírně teče mléko proudem, za hodinu tu podojí 200 krav
Chloubou podniku je dojírna. Vedle sebe tu stojí na jedné straně 24 krav, na straně druhé dalších 24. Z uličky uprostřed jsou jim vidět jen vemena a nohy. Obsluha je jednu po druhé na vemenu očistí a připojí na jakousi automatickou odsávačku. Vše sleduje počítač. Na displejích se zobrazuje identifikační číslo každé krávy a množství nadojeného mléka.
„Za hodinu to umí podojit 200 krav. Krávu dokážete podojit za sedm až deset minut, záleží, v jaké fázi laktace je. Ty, co jsou na vrcholu, nadojí 60 litrů denně,“ vysvětluje Kunc. Zatím se tu každá kráva podojí dvakrát denně. Od jara chce podnik zavést dojení ve třech cyklech, čímž o něco zvýší produkci.
Srdce dojírny se nachází ve sklepě o patro níž. Tím je příbramská farma republikový unikát, nikde jinde to tak podle Kunce nefunguje. „Hlavní výhoda je v tom, že jakákoli údržba na technologiích se dá dělat bez omezení provozu dojírny. Servisák si udělá všechno tady dole, zatímco nahoře jedeme,“ líčí.
Ze sklepa jde mléko do předchladiče, projde nádržemi s výrobníky ledu, kde se zchladí na 4 stupně. Je uskladňováno ve výdejní věži s kapacitou 45 tisíc litrů. Obvykle se nenaplňuje až po vršek. Odváží se odtud v současné době 28 tisíc litrů, což vychází zhruba na tři dojící cykly.
Veškeré mléko odtud končí v mlékárně Tatra v Hlinsku. Je to odtud 35 kilometrů. „I to byl jeden z důvodů, proč farma bude právě tady,“ říká Kunc.
Luxus pro krávy. Proběhnutí v kravíně a o 35 procent víc místa
Na dojení krávy čekají v kravínech. Ty jsou tu dva. A svými parametry jsou i ty největší v republice. Každý je dlouhý 180 metrů, široký 32 metrů. V každém bydlí 480 krav. A stráví tu největší část života. Obsluha je po stádech nažene dvakrát denně koridory na dojení a zase zpět. Neustále dokola. Ven na pastvu podnik posílá pouze krávy, kterým skončila laktace a čekají na otelení.
Farma ve zkratce
|
Přesto se v Uhelné Příbrami krávy mají mnohem lépe, než kde jinde. Než se vrátí z dojírny, mají svou sekci vykydanou a mají založené žlaby s připraveným krmením. Vše dělá mechanizace a manipulátory.
A mají se i kvůli dostatku místa. „Už při navrhování stáje jsme počítali, aby zvířata měla maximální welfare, pohodu. Každé tu má o 35 procent více místa než určují normy,“ vysvětluje.
Krávy si místo dokáží užít. Nejsou zavřené u jednoho žlabu. Mají své sekce a v nich naprostou volnost. Mohou si vybrat, na jaké místo si ke žlabu stoupnou, mají místa na odpočinek, mohou se proběhnout, což mnoho z nich po podojení dělá. „Vrátí se vám to ve větší produkci. Když se kráva stresuje, užitkovost je menší,“ tvrdí předseda družstva.
Pochvaluje si ještě jednu technickou vychytávku. I když se to může zdát jako drobnost, v ošetřování nebo inseminaci krav to nesmírně pomáhá. Pokud zootechnik zábradlí, jímž krávy prostrkují hlavu ke žlabu, nastaví, systém v něm krávy zamkne, že nemohou odejít. „Při ošetření nemusíme krávy honit po celém kravíně,“ vychvaluje jednoduchý systém západek Tomáš Kunc. Jediným pohybem může pak ošetřovatel krávy okamžitě odjistit.
Na porodnici přichází na svět v průměru pět telat za den
V areálu farmy je ještě jedna rozlehlá budova. Ta slouží jako porodnice. Je rozdělena na 13 porodních kotců. V každém jsou krávy podle stadia březosti, je zde i něco na způsob oddělení šestinedělí. „Průměrně se nám tu rodí pět telat každý den,“ uvedl Kunc. Momentálně na porod čeká 55 krav. Po porodu si chvíli odpočinou a po čase jdou zpět do produkčních stájí.
V současné době se za měsíc v Uhelné Příbrami narodí asi 140 telat. Obvykle tak půl na půl, býci i jalovičky. Býci ale rychle odcházejí pryč, už po měsíci je farma posílá na výkrm. Jalovičky se odváží do nového teletníku ve Vilémově. Tam jsou do necelého půl roku. Dětství pak stráví v sesterské firmě v Luži u Chrudimi, aby se jako vysokobřezí krávy vrátily zpět na Vysočinu, kde rodí a dávají mléko.
Zatím ale všechny krávy místní nejsou. Po dostavění farmy je sem Agrofert přesunul z jiných provozů, zejména z Poděbradska. Ve zdejším družstvu byla potřeba velká rekonstrukce kravína.
A tak se vedení koncernu rozhodlo krávy přestěhovat na Vysočinu a u Poděbrad dočasně ponechat jen rostlinnou výrobu.
Jak vypadá mléčná farma v Uhelné Příbrami, jejíž součástí jsou i sklady pro tisíce tun krmiva nebo třeba bioplynová stanice, mohutně, má minimum zaměstnanců. Ve dvou směnách tu pracuje celkem 26 lidí, z toho čtyři zootechnici. O většinu těžké práce se postará technika. „Jen u telecí budky musí obsluha stále kydat a čistit ručně. Na to ještě nikdo techniku nevymyslel,“ dodává Tomáš Kunc.
