Zeman ve druhém kalendářním roce své vlády nad Pražským hradem zaujal nejenom českou veřejnost silnými vyjádřeními týkajícími se zahraničních i domácích událostí. Po ruské anexi ukrajinského Krymu kritizoval postup Ruska a vyjádřil se pro preventivní odstrašující akce NATO (více o slovech o Krymu zde).
Později však jeho výroky začaly mít silný proruský nádech. Vyvrcholily kritikou sankcí, odmítnutím ukrajinské účasti v NATO a nabídkou takzvané finlandizace (o tomto návrhu Zemana čtěte zde). Ukrajinci si poté předvolali českého velvyslance v Kyjevě, aby postoj Zemana vysvětlil (o znepokojení Ukrajiny čtěte zde).
25. listopadu 2014 |
Kritiku některých politiků nebo organizací zabývajících se ochranou lidských práv vyvolal Zemanův příklon k autoritářským režimům. Letos navštívil třeba Kazachstán, Tádžikistán nebo Čínu, kde zaujal prohlášením, že se do země přijel učit, jak stabilizovat společnost (o návštěvě Číny najdete více v tomto textu).
Hlavně Západ se na českou zahraniční politiku začal dívat s obavami, že opouští tradiční akcent lidských práv. Premiér její obraz vylepšoval na listopadové návštěvě Spojených států, kde několikrát zdůraznil, že se jeho vláda hlásí k odkazu bývalého prezidenta Václava Havla (o návštěvě v USA čtěte zde).
Lidé kolem Zemana prezidenta hájí. Jeho výroky prý bývají vytrženy z kontextu a zkresleny. Přesto vyvolaly silnou reakci u části české veřejnosti. Odpor proti přímo volenému prezidentovi se zradikalizoval poté, co v listopadu použil několik vulgárních výrazů v přímém rozhlasovém přenosu a poté, co odmítl, že by zásah komunistické bezpečnosti na Národní třídě 17. listopadu byl masakrem.
Červená karta a pokles důvěry
S nesouhlasem se také setkalo nepozvání dvou rektorů na oslavy výročí založení Československa 28. října a udělení některých státních vyznamenání u této příležitosti. Při oslavách 17. listopadu tak v ulicích proti Zemanovi protestovaly tisíce lidí, na Albertově za přítomnosti prezidentů okolních zemí po něm dokonce házeli vajíčka a během projevu ho vypískali (více o protestech na Albertově zde).
17. listopadu 2014 |
Následkem událostí rychle poklesla důvěra lidí v prezidenta. Zatímco ještě v únoru mu věřilo lehce přes 50 procent respondentů průzkumu veřejného mínění, v listopadu poklesla na 37 procent a v prosinci na 34 procent, což je nejméně za jeho funkční období (více o průzkumu zde).
Zeman má ovšem i své hlasité zastánce. Řada podnikatelů ho chválí za jeho podporu ekonomické diplomacii, která jim otevírá dveře v zemích, které Zeman navštívil. Kromě asijských republik byl český prezident také třeba ve Francii, Rumunsku nebo Slovinsku. Navštívil také sedm českých krajů a pravidelně se setkával s dalšími ústavními činiteli. Oproti svému předchůdci Václavu Klausovi se mu podařilo udržet v plném obsazení Ústavní soud. Proevropští státníci ho zase chválí za jasný proevropský postoj a za prosazování eura.
Spor o služební zákon a podpora českých vojáků
Na domácí scéně se několikrát střetl s novou vládou Bohuslava Sobotky, kterého jmenoval premiérem až 83 dnů po volbách. Zeman se vládě postavil na odpor především při schvalování služebního zákona, který vetoval a posléze napadl u Ústavního soudu. Vetoval také zákon o dětských skupinách a kritizoval několik ministrů za jejich kroky třeba ohledně návratu volyňských Čechů.
Zeman dále letos pokračoval v kritice islámu a v podpoře Izraele. Islámský stát rozpínající se v Iráku a v Sýrii několikrát označil za největší současnou světovou bezpečnostní hrozbu. Opakovaně také proti názoru vedení armády podpořil vyslání českých vojáků na Golanské výšiny (více najdete napříkad tady).
Právě u vojáků si však Zeman drží vysokou důvěru, která se ještě zvýšila po sebevražedném červencovém atentátu v Afghánistánu, který stál život pětici českých armádních příslušníků. Vojáci mu poté za dlouhodobou podporu poslali děkovný dopis.
