ilustrační foto

ilustrační foto | foto: iDNES.cz

Proč vybuchují muniční sklady? Obvykle někdo podvádí nebo si moc věří

  • 105
Jakmile se ve výzbroji armád objevily první kulomety, muniční sklady se staly nutností. Vojáci prostě stříleli rychleji než továrny stačily vyrábět. A proč se muničáky staví většinou v lese s členitým terénem? Stromy a nerovnosti brání šíření tlakové vlny po výbuchu.

Exploze v muničních skladech ve Vrběticích rozvířily nekonečné debaty v řadách veřejnosti. Přestože to nebyl první ani jediný výbuch na území České republiky, respektive bývalého Československa. Připomeňme Boleveckou katastrofu z 25. května 1917 nebo nedávný výbuch v slovenských Novákoch v březnu 2007.

Je třeba si uvědomit, že současné armády se bez muničních skladů neobejdou. Pokud muniční sklady existují, je potřeba počítat s možností exploze. Pravděpodobnost výbuchu je možné snížit, nikoli zcela vyloučit. K výbuchům docházelo, dochází a docházet bude, jak ve světě, tak na území České republiky. Nicméně muniční sklady a jejich areály jsou poměrně bezpečná zařízení. Ovšem jen za jednoho předpokladu: dodržení všech bezpečnostních opatření a předpisů. Právě to je většinou největším kamenem úrazu.

Otázkou pak zpravidla není, zda k výbuchu dojde, ale spíš kdy k němu dojde. Stará poučka říká, že čím delší doba uplynula od poslední exploze, tím více roste pravděpodobnost, že nastane nějaká další. S přibývajícím časem totiž bývá přístup k dodržování předpisů laxnější.

V případě Vrbětic je třeba jasně deklarovat, že to nebyla armádní munici, ale munice v držení soukromé společnosti Imex Group, která měla sklady od armády pronajaté. Tato společnost byla plně odpovědná za režim skladování i průběh manipulace s municí.

K čemu jsou muničáky

Sklady zbraní jsou prakticky stejně staré jako zbraně samotné. Se vznikem organizovaných lidských společenství se objevila potřeba skladovat zbraně na jednom místě, aby byly k dispozici pro případ konfliktu. Se vznikem střelných zbraní vznikaly zásobárny střelného prachu. Prach musel být skladovaný za specifických podmínek, kromě toho se centrálně skladované zásoby snáze kontrolovaly a bránily před případným nepřátelským útokem. Na skladování prachu byly vyčleněné prachárny v pevnostech nebo věže městských opevnění. Koneckonců pražská Prašná brána dostala své jméno právě proto, že sloužila jako prachárna.

Velké muniční sklady se začaly objevovat s rozvojem dělostřelectva a zavedením automatických zbraní. Vzhledem k tomu, že již za první světové války měly kulomety kadenci kolem deseti výstřelů za sekundu, vzrostla spotřeba munice takovou měrou, že muniční továrny nebyly schopné pokrývat spotřebu armád nasazených na frontě. Jinými slovy vojáci dokázali munici vystřílet rychleji, než ji dokázali dělníci vyrobit.

Nicméně již z historie bylo zřejmé, že velké množství trhavin, případně třaskavin, skladovaných na jednom místě dramaticky zvyšuje pravděpodobnost exploze. Protože se výbuch nedá stoprocentně vyloučit, jsou muniční sklady stavěné tak, aby se zabránilo řetězovým explozím a minimalizovaly se následky výbuchu. Zásady pro výstavbu a provoz jsou obdobné prakticky kdekoli na světě, liší se jen technickým vybavením.

Jak se staví muničák

Výběr terénu: sklady se zpravidla budují v členitém terénu s dostatkem vzrostlé vegetace. Terénní vlny a stromy účinně brání šíření tlakové vlny, omezují rozlet střepin, komponentů munice, případně trosek zničených budov.

Konstrukce budov: sklady se budují v několika oddělených budovách, postavených v takové vzdálenosti od sebe, aby nemohlo dojít k řetězení exploze přenosem detonační vlnou. Budovy mají pevné obvodové stěny, mnohdy zesílené vnějšími zemními valy, naopak stropy se projektují jako „měkké“. Cílem je směřovat explozi „relativně neškodně“ vzhůru. Samozřejmostí je zvýšená ochrana budov proti blesku a ochrana pracovišť před výboji statické elektřiny. Jednotlivá stanoviště bývají oddělena přepážkami a stěnami bránícími šíření požáru a detonačních vln.

Požární bezpečnost: sklady munice jsou vybavené předepsaným počtem hasicích přístrojů a hydrantů. Celý areál má zpravidla vlastní nezávislý zdroj vody. Na každém pracovišti jsou určené havarijní skupiny sestavené ze zaměstnanců, které by měly být schopné eliminovat zárodky požárů v době, kdy jsou ještě zvládnutelné. Kromě toho v muničních areálech působí vlastní hasičské jednotky s těžkou technikou a jsou zpracované plány kooperace s okolními profesionálními i dobrovolnými hasičskými jednotkami. Modernější sklady bývají vybavené automatickými hasicími zařízeními schopnými zchladit ohniska požáru vodou nebo zamezit přístupu vzduchu (pěna, inertní plyny). Do budov je zákaz vstupu s otevřeným ohněm, se zápalkami, hořlavinami, ale podle situace může být nařízeno i používání měděných nástrojů, zabraňujících vzniku jisker nebo nošení antistatických oděvů.

Bezpečnost manipulace: množství munice ve skladech i na jednotlivých pracovištích je přísně omezené. Cíl je pouze jeden – nepřekročit množství trhavin, na jejichž výbuch je konstrukce budovy nebo jejích částí dimenzovaná a dokáže je vydržet bez celkové destrukce nebo alespoň zabránit přenosu exploze na ostatní pracoviště nebo budovy. Třaskaviny se skladují odděleně v bunkrech nebo podzemních kobkách, dimenzovaných tak, aby explozi povoleného skladovaného množství vydržely.

Provozní bezpečnost: areály muničních skladů musí být pravidelně kontrolovány a o výsledcích kontrol se vedou pečlivé zápisy. Do skladů mají zakázaný vstup cizí osoby. Celý areál je oplocen a střežen. V závislosti na období se používaly ozbrojené stráže, psi, strážní věže, kamerové systémy a další systémy pro detekci osob.

Z výše uvedeného je zřejmé, že bezpečnosti muničních skladů je věnovaná mimořádná pozornost.

4. prosince 2014

Proč muničáky vybuchují

Většina nekontrolovaných explozí munice je způsobena selháním lidského faktoru. Příčiny jsou různé. Mezi nejběžnější patří porušení bezpečnostních předpisů pro skladování nebo manipulaci s municí, nedodržení technologických postupů, skladování nadnormativních zásob munice apod. Méně časté jsou výrobní vady munice, změny v jejím chemickém složení. Nejméně pravděpodobný je vnější zásah. Nicméně i v tomto případě se zpravidla jedná o selhání strážní služby, která nezabránila vstupu nepovolaných lidí.

V případě Vrbětic můžeme prakticky vyloučit například pád letadla, protože nikdo žádné nepostrádá a pravděpodobnost, že by při hustotě leteckého provozu dokázalo nepozorovaně přiblížit k areálu muničního skladu, je velmi nízká. Málo pravděpodobný je i pád meteoritu nebo přírodní živly.

Navzdory rostoucím hrozbám ze strany náboženských extremistů je v Česku stále poměrně malá pravděpodobnost teroristického útoku. Pokud by se jednalo o armádní sklad, je velmi nízká také pravděpodobnost demonstrativní sebevraždy z důvodu psychického selhání.

U soukromé společnosti je však pravděpodobnější snaha o pojistný podvod nebo snaha zamaskovat účetní nedostatky, případně nezákonné obchody či chybějící materiál. Vyloučit nelze ani záměnu trhaviny a třaskaviny (viz níže) s fatálními následky. V takovém případě bývá důvodem špatné značení, nedostatky v evidenci, prostá nepozornost nebo přehnaná sebedůvěra. Toto všechno je předmětem vyšetřování.

Selhání lidského faktoru však zůstává na pomyslném žebříčku pravděpodobných příčin poměrně vysoko.

3. prosince 2014

Co bylo ve vrbětických skladech

Ve vrbětickém skladu číslo 16, pronajatém společností Imex Group, kterým 16. října otřásla první exploze, bylo umístěno 57 leteckých pum, každá obsahující 70 kilogramů trhaviny, což odpovídá sovětským trhavým bombám FAB-100 (Fugasnaja Aviacionnaja Bomba – číslo 100 udává ráži bomby v kg). Celková hmotnost představovala téměř čtyři tuny trhaviny.

FAB-100 je v závislosti na použitém zapalovači (a nastaveném zpoždění) schopna vytvořit kráter zhruba čtyři metry hluboký, s průměrem kolem šesti metrů. Přestože primární účinek je trhavý (demoliční), plášť bomby se stěnou silnou osm milimetrů, vytvoří střepiny se smrtícím účinkem ještě ve vzdálenosti zhruba 1 km od místa výbuchu. Záleží na výšce iniciace. Při výbuchu na úrovni země střepinový účinek výrazně klesá, protože střepiny se šíří po kulové ploše, jejíž část je pohlcena zeminou.

Muniční sklad číslo jedenáct u Vrbětic, v jehož střeše uvázl dělostřelecký granát.

Kromě leteckých bomb bylo ve skladu téměř sedm tisíc kusů dělostřelecké munice a na čtyři miliony nábojů. Podle záznamů to představovalo celkem 57,5 tuny trhaviny. Sklad měl obložnost 150 tun. Byl tedy zaplněný pouze z jedné třetiny. Otázkou však zůstává, zda byla dodržena množství munice povolená na jednotlivých stanovištích.

K dalšímu výbuchu došlo ve skladu číslo 12. Podle záznamů v něm leželo 4774 kusů munice, plněné 7,5 kg trhaviny, 688 dělostřeleckých granátů, každý plněný 16,2 kg trhaviny a dalších 600 kusů munice s obsahem 5,9 kg trhaviny. Celkem 50,4 t trhaviny.

Jak to bouchá ve světě

Dodnes je místo uzavřeno

Dne 27. listopadu 1944 v 11 hodin 11 minut otřásly obcí Fauld dvě exploze tak obrovské, že je seismografické stanice dokonce i ve vzdálené Itálii registrovaly jako zemětřesení. V podzemním muničním skladu královského letectva explodovalo odhadem 3 500 až 4 000 tun munice (přesné číslo není známo), převážně trhavých leteckých bomb a asi půl miliardy kulometných nábojů. Zahynulo přes 70 osob (ani přesný počet obětí se nepodařilo zjistit). 

Exploze vytvořila 100 metrů hluboký kráter s průměrem zhruba 1 200 metrů. Vyhozená zemina vytvořila kolem kráteru až 7 metrů vysoký val. Zničena byla hráz blízkého rezervoáru s 450 000 m³ vody, několik domů a zemědělská usedlost. RAF rázem přišla o třetinu zásob munice. Oblast je dodnes uzavřena, protože se předpokládá, že pod zemí jsou kromě pozůstatků nešťastných obětí pohřbeny ještě další 4 000 tun nevybuchlé munice. Nikdo netuší, v jakém je stavu, a nikdo nemá odvahu to jít zjišťovat.

Po výbuchu skladu jeden granát skončil zarytý ve střeše 230 metrů vzdálené budovy pronajaté společností STV Group. PČR z bezpečnostních důvodů evakuovala obyvatele okolních vesnic Haluzice a Lipová. Ve skladu leželo přes 20 tisíc samopalů a útočných pušek vz.58, vz.24, vz.26, M41, M49 a M56. Ty nepředstavovaly o nic větší nebezpečí než běžná hromada ocelového šrotu.

Ve skladu však bylo rozmístěno také 1 868 tříštivo-trhavých střel ráže 122 mm. Celkem 6,6 tuny trhaviny, které mohla exploze granátu přivést k výbuchu.

Jak snadno to bouchá

Vojenská munice je relativně odolná proti nežádoucí iniciaci. Zapalovače munice větších ráží vyžadují elektrický odpal. Odpal nárazem je sice také možný, ale pád například ze stolu na tvrdý povrch munice běžně vydrží. Také odolnost proti ohni je poměrně vysoká, zvláště pokud je munice uložena v truhlících, představujících další ochranu před žárem. Hlavně na lodích jsou doložené desítky případů, kdy stěny muničního skladu byly před jeho zaplavením rozpálené do červena, ale k iniciaci munice nedošlo.

Náplň hlavic tvoří většinou trinitrotoluen, který v ohni shoří. Prošlé zásoby TNT se u armády likvidovaly spalováním. Pálení běžných 75 g nebo 200 g tritolových náložek (cihla) se převádělo frekventantům pyrotechnických kurzů.

Z tohoto hlediska jsou mnohem nebezpečnější rozbušky, palníky, časové rozněcovače, bleskovice a další materiál obsahující třaskaviny. Ty jsou citlivé jak na oheň, tak na tlak nebo úder. Pro jejich skladování platí mnohem přísnější podmínky než pro běžné trhaviny.

Čtyřicetikilový granát uvázlý ve střeše muničního skladu ve Vrběticích. Kvůli jeho vyproštění se evakuovalo téměř dva tisíce lidí.

Z hlediska bezpečnosti je také důležité sledovat stáří pyrotechnického materiálu. Skladovatelnost se většinou pohybuje v řádu 25 - 30, při dodržení předepsaných podmínek, nicméně ke změnám v chemickém složení může docházet. Výsledkem může být vyšší citlivost. Z tohoto hlediska jsou na změny citlivější například náplně raketových motorů řízených střel, kde jsou předepsané revize zpravidla častější než například u dělostřeleckých granátů. Nicméně i zde jsou výjimky. Například některé výrobní série útočných ručních granátů RG-4 byly po dlouhodobém skladování nebezpečné již při pouhé manipulaci. Slovenská armáda měla obdobné problémy s univerzálním granátem URG-86, který má na svědomí smrt vojáka v březnu 2012 a zranění pyrotechnika v testovacím centru v Novákoch. Nakonec se zásoby granátů URG-86 rozhodla zlikvidovat.

Zjištění přesné příčiny explozí bude úkolem policie. Přesto se dá předpokládat, že lidský faktor v tom bude hrát významnou roli. Nezbývá než doufat, že šlo o nešťastnou náhodu, nikoli o hazard s lidskými životy nebo dokonce o úmysl.