“Bylo to opravdu přímo to letadlo, ale ve špičkovém stavu,” vzpomíná Roman na dojem, který na něj zrenovovaná a “neuvěřitelně krásná a obrovská” Dakota na první pohled udělala. A spolu s ním i dalších sto výsadkářů z celého světa, co se na dva dny jen kvůli ní na floridskou základnu National Parachute Test Center sjeli. Byli tam i tři veteráni, co osobně skákali v Normandii a v Koreji, oblečeni ještě v uniformách z druhé světové. “Tomu nejstaršímu bylo přes osmdesát a udělal devět seskoků na lano, což bylo v jeho věku neuvěřitelné,” popisuje jediný český účastník této akce.
První seskok z Dakoty Romana naprosto ohromil. “Je to fantastický pocit. Vysazovací rychlost byla přes 200 kilometrů v hodině, ale ty kulaté vojenské padáky to chtějí, čím větší rychlost, tím lépe se otevírají,” vysvětluje.
Kromě skákání samotného bylo Romanovým úkolem, aby na palubě zahákl lana, která otevírají při výskoku parašutistům padák, zkontroloval je a přivedl všechny výsadkáře ve správný okamžik ke dveřím. “Začátečníky jsem vysazoval na úplně cizím letišti,” říká a vysvětluje, že u nás by to nešlo: „V Česku vysazuje obvykle z letadla sám instruktor, takzvaně na oko, bod výskoku vizuálně kontroluje z otevřených dveří letadla, a proto musí znát terén.“
Military seskokyOd sportovních seskoků se liší. Vyskakuje se ve sbalené pozici, se skrčenýma nohama, na břiše se drží záložní padák. Parašutista se rozbalí, teprve když se otevře hlavní padák. Nedochází k volnému pádu. Zato se skáče s těžkou výstrojí zavěšenou na laně pod parašutistou, ten se někdy vysazuje do terénu a musí se vrátit sám zpátky. Na military seskoky musejí mít parašutisté podle předpisů našeho Úřadu pro civilní letectví naskákán určitý počet skoků. Výjimku má jen skutečná armáda. |
U Američanů místo výskoku určí ředitel celé operace na zemi, který komunikuje s pilotem. A ten za vše zodpovídá. Vše přitom klapalo perfektně. „Na Floridě jsem nezažil jediný seskok, že by někdo přistál na překážku nebo mimo letiště, všichni byli uprostřed,” chválí si americkou přesnost.
Za minutku dole
Seskoky pro začátečníky nalétávala Dakota maximálně 900 metrů nad zemí, ale postupně chodila níž a níž. Zkušení skákali ze 400 metrů. Do výšky 1 200 metrů, což je obvykle minimální výška pro sportovní parašutisty, by se prý ani nevyškrábala. Na rozdíl od sportovních obdélníkových padáků typu křídlo se však při těchto nízkých výsadcích používají kulaté padáky, méně náchylné na závady.
“Nejnovější kulaté padáky se strašně snadno řídí, zatáčky se dělají o 360 stupňů za sekundu,” směje se Roman tomu, že když skákal on jako výsadkář na starých typech padáků, trvala otočka kolem osy půl minuty. Celý pád z pár set metrů přitom trvá zhruba minutu.
Roman ŠtenglČtyřicetiletý rotný v záloze absolvoval svůj první sportovní seskok v roce 1997, absolvoval poddůstojnickou školu a sloužil u průzkumníků. Pak se dal na skydiving, začal se živit jako tandem pilot a instruktor, skáče přes tisíc seskoků ročně. Celkem má za sebou 13 tisíc seskoků, sto z nich je military. Ty několikrát do roka organizuje v Příbrami z ruského letounu Antonov II, pro zájemce na českých kulatých padácích. |
Při výskocích ze tří transportních vojenských Herkulů na základně americké armády v německém Grafenwöhru trval celý pád na padáku ještě méně. Skákalo se tam z 250 metrů. Při vysazovací rychlosti až 300 kilometrů v hodině se padáky nafukují horizontálně, tím pádem se může bezpečně padat i z takových malých výšek. “Skákali jsme z každého letounu po dvaceti šesti výsadkářích ve dvou řadách najednou,” líčí Roman. Na nebi to bylo chvílemi tak nadupané, že si prý doslova šlapali po padácích. “Pro Američany to ale byla podle jejich slov ´small action´,” říká s respektem Roman.
Vojenské regule přesně do puntíku
Jeden oficiální seskok jim na druhou stranu trval kvůli přesně daným vojenským procedurám celý den. “Začíná se už v půl sedmé ráno. Na zemi leží 200 padáků, což je neuvěřitelný pohled, jeden stojí 120 tisíc korun,” vzpomíná. Vše je přitom hrazeno z amerického armádního rozpočtu, a to i náklady účastníků na cestu, stravu, pobyt a samozřejmě na seskoky. “Dokonce i padák mi zabalili,” směje se Roman.
Vůbec prý ani neřešili neuvěřitelně drahý provoz čtyřproudových letounů. Herkuly nechali klidně kroužit hodinu, než vyskočil první paragán. “My bychom měli výsadek z takové relativně malé výšky s Andulou hotový za tři minuty,” srovnává Roman, jak to chodí při jeho military seskocích z ruského dvouplošníku AN-2, které pravidelně pořádá pro nejrůznější vojenské i nevojenské organizace na letišti v Příbrami.
Náklady sice americká armáda neřešila, zato prý když výsadkář omylem vyskočil už na povel „Stand by“ (Připravit), nechali všechny tři Herkuly nejprve půl hodiny kroužit, a pak jim zaveleli sednout na zem, aniž by kdokoli jiný vyskočil. “Přitom už věděli, že se mu nic nestalo,” kroutí ještě pořád hlavou Roman.
Američané prý zkrátka jedou podle vojenských regulí, a jakmile něco není podle příručky, je to obrovský problém. “Proto když někdo vyskočil dřív, byli z toho všichni v šoku, ale totálně,” popisuje rozdíl v americké mentalitě oproti Čechům schopným improvizovat.
Dakota a HerculesDakota C-47 Skytrain určení: transportní letoun výrobce: Douglas Aircraft Company první let: 23. prosince 1941 uživatel: United States Air Force, RAF, US Navy vyrobeno více než 10 000 kusů Lockheed C-130 Hercules určení: čtyřmotorový transportní letoun, létá přes 40 jeho variant, vyrábí se dodnes výrobce: Lockheed Corporation první let: 23. srpna 1954, vyrábí se dodnes uživatel: United States Air Force, Belgie, Španělsko, Portugalsko, Thajsko, RAF vyrobeno přes 2 400 kusů |
