PROPAGÁTOR HANTECU: V Práglu mi nerozumí. A to mě hrozně baví

Hantec není jen brněnská mluva, ale hlavně stav duše a životní postoj plný klukovin. Ačkoli mi Pražané příliš nerozumí, často se při vystoupení baví dokonce více než Brňáci, řekl v rozhovoru pro projekt iDNES.cz Lidé Česka bavič a šiřitel hantecu Honza Hlaváček. Tu a tam si však prý vyslechne, že przní češtinu.

Je hantec vaše rodná řeč, nebo jste se ho naučil až časem?
U nás doma se mluvilo česky, protože naši byli novináři, takže ti si na češtině svým způsobem zakládali. Nicméně já jsem vyrůstal v Brně a všichni kamarádi v baráku i ve škole mluvili hantecem. Ani jsme nevěděli, že mluvíme hantecem, protože to bylo úplně normální, spontánní. Nemluvili jsme tím sice koncentrovaně, ale ty slovíčka jsme používali. Třeba když jsme hráli hokej, tak jsme říkali: „Naval hoksnu“ místo „Dej mi hokejku“ a tak podobně.

Lidé Česka

Seriál iDNES.cz

Zapomeňte na politiky, vrcholové sportovce, hvězdy showbyznysu a další celebrity. V Česku žilo k 1. lednu 2014 přesně 10 512 419 lidí a příběhy mnoha z nich jsou často zajímavější.

Portál iDNES.cz proto přináší seriál rozhovorů s mediálně neznámými lidmi. Pečlivě vytipoval reprezentanty sociálních či zájmových skupin napříč Českem a během roku zveřejní několik desítek rozhovorů, ve kterých zprostředkuje radosti i starosti zpovídaných.

Motto projektu zní:
Každý má co říci, na každém je něco zajímavého.

Projekt je inspirovaný cyklem slovenského deníku SME, který dohromady spojuje dva jiné nápady - motiv z fotografického projektu Humans of New York a motiv z knih výtvarníka Vladimíra 518 Kmeny a Kmeny 0 mapující osudy různých subkultur.

Máte zajímavý tip na dalšího hosta našeho seriálu?
Napište nám na na adresu: [e-mail] .

Zlom nastal kolem třinácti let, když jsem si přečetl povídku v hantecu od Franty Kocourka Jak zkalil Žanek Husa v Pakostnici čtrnáct kilo patnáct neboli Jak umřel Jan Hus v Kostnici 1415. To je historická zkušenost popsaná v hantecu, jsou tam použité koncentrované výrazy, obyčejný smrtelník tomu nerozumí. Ale když tomu člověk porozumí, tak vzniká jistý druh komiky.

On hantec není jen ten slang moravské metropole, ty slovíčka, ale hlavně životní postoj, filozofie a stav duše. Jsou to takové ty klukoviny, co kluci dělají, vymýšlení blbostí, kanadské žertíky.

Proč jste se rozhodl stát bavičem?
Už v mládí jsem byl rád ve středu pozornosti a dělal jsem blbosti. Když jsme ve škole hráli divadlo, jednou jsem to ozvláštnil tím, že jsem schválně padal na zem. Třískal jsem sebou, všichni se smáli, jenom moje maminka a paní učitelka se nesmály. Pobavit žáky pro mě mělo vždycky větší prioritu než výsledná známka ze zkoušení. Také jsem byl muzikant, zpíval jsem v různých kapelách.

To bavičství z toho poté nějak vyplynulo. Pořád jsem hantecoval, ale připadal jsem si na to mladý. Pak už jsem měl padesát jařin a tak jsem to zkusil. Kamarádil jsem s populárním brněnským diskžokejem Jindrou Elijášem, který mi poradil, a řekl jsem si, že budu dělat evergreeny v hantecu. A tak jsem začal přetextovávat písničky do hantecu.

Vystupoval jste někdy v Praze?
Jako muzikant strašně mockrát. Teď jezdím do Prahy do moderátorské školy, takže jsem tam pořád.

A rozumí vám Pražáci?
Nerozumí. A to mě hrozně baví. Zítra zrovna jedu do Práglu. Už jsem je to tam ale trochu naučil, už se zdravíme: „Zdar jak sviňa“.

Pražáci se kolikrát smějou víc než Brňáci

Máte něco, co na publikum vždycky zabere?
Asi ano. Ale vždycky záleží na situaci. Mám jisté fóry, které jsou už stokrát použité. A také mám vzorce. Vím, že v dané situaci mám použít takový a takový vzorec, protože vím, že zafunguje. Nejhorší je zkoušet si nové, neosvědčené.

Je rozdíl mezi firemní akcí a veřejným vystoupením. U firemní akce se rozhodnou manažeři, že to bude hrozná sranda, je to trochu povinná zábava. Zaměstnanci jsou na firemní večírek nahnaní. Zatímco když máme vlastní vystoupení, tak lidé, kteří si koupí lístky, už vědí, do čeho jdou.

A konkrétně? Představte si, že přijdete na firemní večírek plný sucharů, nikdo se nebaví. Jak rozproudíte zábavu?
Dám písničky v hantecu, třeba Báječná ženská, neboli Betelná koc. Pak zarecituju třeba Polednici v hantecu nebo Bezručovu Ostravu. Vyprávím vtipy v hantecu. Když už jsou pak piclí, tak se smějí, ani nevědí čemu. Vyprávím třeba také místopis v hantecu, anatomii v hantecu. Základ je, aby lidé rozuměli, takže to musíme vždy přeložit.

Honza Hlaváček

Honza Hlaváček se narodil roku 1961 v novinářské rodině v Brně. Působí jako šiřitel brněnského hantecu, což je varieta češtiny používaná v hovorové mluvě v Brně. Hlaváček působí také jako bavič, muzikant a zpěvák. Je inženýrem lékařské elektroniky, pracoval jako konstruktér, výzkumník, pedagog na vysoké, střední i zvláštní škole, byl správcem počítačové sítě a servismanem výpočetní techniky.

Zabývá se interpretováním známých hitů v brněnském hantecu. Dosud vydal tři CD - Písničky ze vzpomínek (2004), Vorgle (2010) a Betelná koc (2013).

Hantec šíří i jako autor knih Pohádky v hantecu (2011), Fóry v hantecu vo kocórech (2012), Fóry v hantecu vo borcách (2012), Fóry v hantecu vo šropálech (2013), Trapasy v hantecu (2013) a Pohádky v hantecu 2 (2013).

Můžete mi tu anatomii popsat?
Jasně: Hlava - dosna; vlasy - harizony; oči - augle, baterky, angoráky; ústa - čuňa, pisk, rypál, radlice, réče. ‚Těžce mě beró radlice‘ znamená ‚bolí mě zuby‘. Když má někdo pleš, má karbenátek. Hlava sedí na krkovičce. Ruce jsou křídla. Srdce - hercna. Prsa - lacle, ponókadla, lívance. Břicho je vana, bandaska, bauchec. Zadek je kardec. Pánské přirození  - hůlka, debrecínka; další příslušenství jsou cajkle. Nohy jsou pastelky. Všechno si teď z hlavy nevybavím, ale pro každý orgán je tak dvacet různých výrazů.

A stalo se vám někdy, že na vás diváci reagovali stylem: „Hm, to je docela hloupý humor“?
Někteří byli pohoršení, takové ty dámy. My třeba v rámci anatomie hantecu používáme i různé kreslené symboly pohlavních orgánů. Někteří, místo aby se nad to povznesli, tak se ušklíbají. Jednou mi řekli, že vystoupení vypadá jako čtvrtá cenová, byli pohoršení. Ale většinou je to sranda. Firemní večírky bývají nejčastěji tady v Brně. Ale kolikrát se smějí víc Pražáci než Brňáci.

Jak podle vás mluví Pražáci?
Pražáci mluví po pražsky, zpívají. I když oni to samé říkají o Brňácích. Hrozně se mi líbí plzenština, ještě víc než pražština.

Proč jsou cajzli vlastně cajzli (Pražáci, pozn. red)?
Na to je několik různých teorií, ale já si je nepamatuji, abych pravdu řekl. Myslím, že je to taková nějaká konstrukce. Pražákům se taky říká Švédi. Není to nic pejorativního. Pejorativní to je až v okamžiku, kdy se ty Brňáci vytočijó a řeknou: Cajzli jsou hajzli. Ale jinak to je úplně normoš. Pakliže Pražák není namistrované, tak je to v pohodě.

Další rozhovory:

Lidé Česka

Nepropásněte ani jeden díl, objednejte si zasílání avíz na nová pokračování seriálu do e-mailu ZDE. 

Minulý díl:
TUNINGÁŘ: Na srazy jezdím wartburgem za 300 tisíc ve stylu Formule 1

Nadávky v hantecu jsou takový milý

Už vám někdo řekl, že przníte češtinu?
No jistě, třeba moje maminka. Taťka je z Čech a ten tomu fandí. Maminka ne. Říká se, že hantec je genderově nevyvážený, že si dělá srandu z ženských. Ale v našem fanklubu brněnského hantecu je strašně moc ženských, třeba takové ty šalinářky, staré tramvajačky. Ty ten hantec valej nehorázným způsobem. Ale je pravda, že víc se hantecem baví chlapi v hospodě. Ženský na to nikdy neměly tolik čas, protože musely aufpasovat kindoše neboli starat se o děti.

Vaše rodina mluví hantecem?
Mám dvě vyženěné děti a jedno svoje. Moje vlastní dcera hantecem mluví a docela to prožívá. Už na základní škole třeba řekla učitelce Polednici v hantecu. Manželka hantecem moc nemluvila, nicméně začala mi dělat korektury knížek. A už i rozumí, protože mi pomáhá s vedením klubu brněnského hantecu.

Vaše rodiče jsou z Čech, ale vy jste se už narodil v Brně. Cítíte se jako plnokrevný Brňák?
Jistěže, já jsem se tu narodil. Vyrůstal jsem tu. Člověk v mládí poslouchá víc spolužáky a kamarády než rodiče. Takže oni mě formovali.

Takže Brňákem se člověk rodí, nebo stává?
Myslím, že rodí. Ale třeba ve fanklubu brněnského hantecu před nikým nezavíráme dveře. Protože, jak jsem říkal, hantec je životní postoj, takže se Brňákem můžete i stát.

Radost, strach a život

odpovídají všichni hosté projektu

Co vám v životě dělá radost?
Úplně všechno. Když jsem v pohodě, když je rodina v pohodě, když mám klid a daří se mi. Když funguje hantec. Když jsem zdravý a když jsou moje děti zdravý.

Z čeho máte největší strach?
Z nemocí, ale taky ze ztráty zaměstnání. Přece jen chci mít jistotu na stáří.

Jak se vám v Česku žije?
Úplně úžasně. Jsem patriot, nikde jinde bych nežil, ani nikde jinde než v Brně. I když můj druhý domov je Las Vegas, kde jsem si to zamiloval.

Má i hantec svoje nářečí? Liší se nějak místně?
Neliší se místně, ale generačně. Třeba pro dívku a ženu je asi padesát různých výrazů a člověk vždy v určitém věku použije jeden výraz. Člověk o pět nebo deset let starší použije jiný. Ten mladší tomu rozumí, ale nepoužívá to. Takže dívce se může říkat koc, haifa, koňa, kobery, těch výrazů je strašně moc. A to nemluvím o pejorativních výrazech.

Máte nějaký oblíbený drsnější pejorativní výraz?
Nadávky v hantecu jsou takový milý. Učitel třeba říká o žáku, když se neučí, že má v řepě pustevnu. Tím myslí, že má v hlavě pusto. Neříká přímo že je blbý, ale prostě že má v řepě pustevnu.

Já rád předělávám přísloví do hantecu. Habaďůra má krpatý tužky. To je lež má krátké nohy. Grátisový hatře na radlice nešmíruj, neboli darovanému koni na zuby nekoukej.

Počítal jste někdy, kolik má hantec slov?
Nepočítal, ale říká se, že má kolem čtyř tisíc slovíček, což je solidní záběr, aby se tím člověk domluvil. Když slovo nepotřebuje, tak si můžete vypomoct něčím jiným. Slovník je napsaný a já jsem jeden ze spoluautorů. Letos jsem doplnil asi 180 dalších slovíček.

Proč je v hantecu tolik němčiny?
Protože na začátku za první republiky v Brně bylo asi dvě třetiny německých obyvatel. Aby se domluvili, tak Brňáci používali slova s německým základem a skloňování bylo české, takoví ti švígrfotři, švígrmutři, štumédla.

Mluví hantecem i mladí Brňáci?
Snažím se šířit hantec napříč generacemi, vím, že ti mladí to tak neumí a melou do toho anglicky, ale já jsem tolerantní. Někteří ti staří hantecáci řikají: „Mladí ať nemluvijó, ty tomu nerozumijó.“ Zlatá éra hantecu byla v sedmdesátých letech. Všichni tém mluvili, protože měli proti komu bojovat. Za bolševika v televizi nic nebylo, v kině nic nebylo. Oni se scházeli v partách, chlastali pivo, čichali toluen, kouřili marjánku a hantecovali. Měli společného nepřítele - bolševika. Kdežto mladí dneska nemají společného nepřítele, jsou zaplaveni filmy, hrami, internetem, mají fůru jiných aktivit, takže už nemají potřebu se scházet a tvořit.

Takže myslíte, že lidí, kteří znají hantec, ubývá?
Vymírá to, protože aktuálně mluví hantecem hlavně lidi, kteří byli mladí v sedmdesátých letech. Ti, kterým bylo patnáct až pětadvacet, tím aktivně mluví. Dneska je jim šedesát sedmdesát. Ale přeci jen, pokud rodiče hantecem aktivně mluvili, děti tím trochu nasákly.

Vznikají i nové výrazy?
Lidi kolem Divadla na provázku a Franty Kocourka v 70. letech se toho chytli. Dřív to byla mluva spodiny, oni z toho udělali mluvu brněnský bohémy. Udělali z toho hantýrku, hraní si se slovy spíše než přebírání z němčiny.

Podívejte se, jak bavič Honza Hlaváček recituje Polednici v hantecu:

A co novodobé výrazy označující věci, které dřív neexistovaly?
To je právě problém, to čeká na ty mladé. Otázka je, jestli je to ještě hantec nebo už mluva ajťáků.

Jak byste třeba v hantecu řekl: Zapnu si počítač, podívám se na internet a napíšu něco na Facebook.
Nahodim kompl, hodim čučku na net a šrajbnu něco na fejsko.

Jste bavič na plný úvazek, nebo máte i jiné zaměstnání?
Já jsem původně vzděláním lékařský elektronik. Ale protože jsem byl muzikant, tak se mi nelíbila pracovní doba. Takže jsem šel učit na vysokou školu na roční stáž, tam by mě bývali chtěli, ale musel bych vstoupit do KSČ. A to se mi jako muzikantovi s dlouhými vlasy nelíbilo. Učitelování mě ale nadchlo, a tak jsem šel učit na střední školu. Od té doby více méně pořád učím elektrotechniku na školách, posledních deset roků na zdravotní škole počítače. To zabere dvacet hodin týdně, takže mám čas na tvoření hantecu, vystupování a tak.

Je někdy bavič smutný?
Někdy je unavený nebo naštvaný, ale smutný moc ne. Zásada dobré pohody zní: Nic není problém. A jestli vám něco je, tak to neříkejte ostatním. Franta Kocourek vždycky odpovídal na otázku, jak se má: „Mám se blbě, ale dobře to snáším.“

Projekt iDNES.cz Lidé Česka: přečtěte si další rozhovory