Byly doby, kdy byl Opel mezi německými značkami hvězdou a v Rüsselsheimu stavěli šestiválcové (i osmiválcové) křižníky silnic. A také lehkonohá frajerská kupátka. Manta je přesně taková.
Opel Manta je v Česku trochu neznámý vůz a už podle fotek je jasné, že neprávem. Je to krasavec.
Manta je majstrštykem designéra George Galliona. Subtilní kupátko mělo konkurovat Fordu Capri a bylo poměrně dlouho připravené k výrobě, tedy až na celou přední část, která Gallionovu týmu dala nejvíce zabrat.
Ležérní frajer
Devatenáctistovka se čtyřkvaltem a bez posilovače řízení už předem určuje k jiné jízdě, než na jakou jsme z moderních aut zvyklí. To rozhodně neznamená horší. Na pohled mohutný čtyřválec se umí rozjet poměrně razantně a i když je 90 koní na dnešní poměry směšné číslo, moderní motory rozhodně nemají tak příjemný a plynulý záběr.
Osmiventilový agregát má sílu už od nízkých otáček a ani v těch vysokých neotravuje posádku v kabině hlukem. Na dálnici a při vyšších rychlostech má Manta pochopitelně rezervy, ale do nějakých 110 km/h funguje kombinace motoru a převodovky velice dobře a postupně vás přeladí na ležérnější způsob jízdy.
Opel MantaManta bylo sportovní kupé, v letech 1970 až 1988 ho Opel vyráběl ve dvou generacích. Předchůdcem byl Opel GT, nástupcem Calibra. Mechanicky vycházela Manta první generace (A) z modelu Ascona. Za pět let jich vyrobili necelý půlmilion, koncern GM, který je majitelem Opelu, ji nabízel i v USA. Pod kapotu dostala čtyřválce, základní dvanáctistovka měla šedesát koní, vrcholová 105koňová verze měla devatenáctistovku. Místo čtyřstupňového manuálu bylo možné připlatit za třístupňový automat. Kupátko je dlouhé 4,3 metru, široké je 1,6 a vysoké 1,3 metru. Rozvor náprav je 2,4 metru a suchá hmotnost 970 kg. |
A neopustíte ho ani v centru města, kde vás dopravní značení, retardéry a zvlněná kostková dlažba postupně donutí snižovat rychlost. Manta vám to všechno jen zpříjemní. Kola jsou obuta do balonových pneumatik a auto se parádně nese. Odpružení je sice tvrdší, jak se na sportovně laděné auto sluší, ale zároveň neslyšíte ani necítíte nepříjemné rány moderních podvozků.
Radost z jízdy
Manta není klasický sporťák, spíš frajerské auto pro příjemnou svižnou jízdu. Na křižovatkách jste dostatečně rychlí a v prudších stoupáních se nemusíte trápit se zpřevodováním. Stačí si jen užívat něžné pohupování v rytmu Manty.
Volant navíc umí velice dobře zprostředkovat kontakt s vozovkou. Řízení je pevné a jisté a posilovač tady rozhodně nechybí. Jen v mezních polohách v maximálním rejdu cítíte, že přední kola nemají ideální postavení k vozovce. Padesát let stará konstrukce se prostě nezapře.
Pohon zadních kol zavěšených na jednoduché nápravě dává vozu jasný charakter. Při plynulé jízdě s pozorným řidičem za volantem to rozhodně nevadí. Do zatáček se vrháte s chutí, nedotáčivost je autu cizí, citlivé a komunikativní ovládání řidiči pomáhá. I to je vysvětlením pro skvělý pocit z řízení. Přední náprava totiž auto jen vede, nemusí přenášet sílu od motoru. Na čtyřicet let staré auto je jízda nečekaně přesná a jistá.
Naprosto skvělé je sladění spojky a převodovky, tím byly opely ještě před nedávnem vyhlášené. Spojka zabírá plynule a jasně a řazení se tak obejde bez nepříjemného cukání. Převodovka je také nečekaně přesná a rychlosti jsou dobře odstupňované. Ale při řazení by se přece jen hodil otáčkoměr.
Nejslabším článkem tak zůstávají brzdy. Po opakovaném zabrzdění vadnou a už nechtějí moc zpomalovat. Při každém intenzivnějším sešlápnutí se prostřední pedál propadne pod nohou podle toho, jak je zrovna zahřátá brzdová kapalina. Ne nadarmo naši dědečkové věděli, že z kopce se sjíždí se stejným rychlostním stupněm, se kterým jste se na něj dostali.
V dnešním provozu budete také postrádat chybějící pravé zpětné zrcátko. Je to sice detail, ale pro parkování natěsno u chodníku nebo doma do vrat prostě potřebujete asistenta. O to víc by se pak hodilo pro přehuštěný městský provoz. Prázdné ulice z dob, kdy Manta křižovala silnice, jsou definitivně pryč.
Chromové zrcátko přišroubované na dveřích seřídíte nějak přibližně, stejně v něm moc nevidíte. Z auta je však skvěle vidět a nádherně voní. Líbí se také subtilní přístrojovka, která podporuje dojem prostoru a vzdušnosti. Podobný pocit vlastně budete mít z celého interiéru. Jeho minimalistická výbava je pro svou dobu typická. Krásná je střecha zvenku potažená vinylem. To je libůstka, která se dnes už nevidí.
Parádní je pak pohled pod přední a zadní víko. Pod dopředu odklápěnou kapotou je motor ve stavu, ve kterém dělá parádu i v muzeu. Všimněte si, jak je všechno skvěle přístupné. Žárovky vyměníte i poslepu (a ne po demontáži předního nárazníku, jak to také některá moderní auta mají), do kufru se zase vejde spousta věcí.
Ale pozor na jeho otevírání: potřebujete k tomu klíčky (stejné jako do startéru a dveří). Když si je v kufru zabouchnete, musíte shánět náhradní, protože zadní sedadla nejsou sklopná, a do kufru se tak nedostanete.
Rukavice pro princeznu
Nezbytná proprieta k tomu vínovému fáru? Rukavičky. Ty šoférské kožené s perforací a prořezanými klouby k auťákům ze sedmdesátek prostě patří. Dnes v nich jste za podivína, ale když se v jemných rukavičkách chytnete tenounkého volantu, zalíbí se vám to. Ne že by ten dotyk s plastem byl nepříjemný, ale kůže rukavice po něm neklouže jako zpocená dlaň. A s rukou frajersky visící z okýnka budete za ještě většího šviháka.
Když máte otevřené okno, do auta ani v relativně vysoké rychlosti nefučí. Dnes sice inženýři šlechtí aerodynamiku aut do nejmenších detailů, ale stejně počítají s tím, že místo otevřeného okna využijete klimatizaci. Do nového Opelu Astra tak fičí, až z toho bolí uši, ale ve stařičké Mantě si ještě ve stovce na dálnici můžete popovídat se spolujezdcem.
Čím více kilometrů s Mantou najedete, tím více funguje podobně jako princezna koloběžka. Silou neohromí jako nablýskané sporťáky z minulých let, ale rozhodně vás zaujme. Interiér je strohý a jednoduchý, ale má své kouzlo. Motor sice nemá dech beroucí výkon, ale okouzlí příjemným průběhem. Každopádně má Manta výrazný charakter, který na okouzlení z jízdy veteránem stačí.
George GallionManta je majstrštykem George Galliona. Dnes 77letý americký designér přišel ze studia GM vést designstudio Opelu koncem šedesátých let. A hned první generací manty se zapsal do historie. Stále má jistou ruku a mantu nakreslí červenou propiskou, kterou má pořád v kapse, z jakéhokoliv pohledu. Prozradil, že od A sloupku dále dozadu měli auto dlouho hotové, nejvíc práce dala jeho týmu příď, ten nádherný zašpičatělý žraločí čumák se čtveřicí kruhových očí světel. Design opelů Gallion ovlivňoval dlouhá desetiletí. Jeho dílem je třeba překvapivý manažerský hatchback vycházející z Opelu Vectra poslední generace jménem Signum a Gallionův podpis nese i dodávka Movano. |
