Na své miláčky proto volá orientálními jmény. El Abu Ashar Bohemia Genao, Kália Bohemia Genao, Paola Bohemia Genao, Amana El Gueroi, Amir Ibn El. To je jen prvních pět. Bez zakolísání odříká chovatelka jejich dlouhá jména.
„Někdy pečuji až o dvanáct chrtů najednou. Starám se i o psy svých známých. Je to krása. Chovala jsem je od dětství, ale až posledních deset let mám tyhle zlatíčka. Mají úplně jinou povahu,“ vysvětluje drobná žena, zatímco venčí psy na vodítku. V Česku jsou podle ní podobní chovatelé jen tři.
Akram, Amir a Paola srší temperamentem. Se svou paní pořádně smýkají. Když vyskočí na zadní, člověka skoro převyšují. Na začátku současného rodu byla Paola, matka ostatních.
Žena má zkušenosti s chovem německých ovčáků, kolií a rotvajlerů. S chrty ale tato plemena podle její zkušenosti srovnat nelze. Jsou hrdí, svéhlaví, nezávislí, ale na druhou stranu věrní, milí k dětem a svého pána brání.
„Mají téměř kočičí povahu. Nejde je cvičit nějakým drilem jako jiné psy. Musí se na ně klidně, všechno jim vysvětlit. Jenomže je v nich lovecká povaha. Ta se ukáže v terénu. Pokud jsou přesvědčeni, že jejich taktika honu je správná, nerozmluví jim to ani jejich pán. Každý z nich je trochu jiný. Musíte jim otevřít srdce, aby vám mohli do něj vstoupit,“ filozofuje.
Obdiv k tomuto plemenu už měli Afričané, což dokazují archeologické nálezy staré až 10 tisíc let. Nebrali je jako psy, ale jako členy rodiny. Spali ve stanech s lidmi a těšili se různým výhodám. Jako u manželů Houškových. V rodinném domě obývají dva pokoje.
Vzácné plemeno pochází ze severní Afriky.
„Mají rádi teplo. Spí na pohovkách a křeslech, každý na svém, ale někdy si lehnou k sobě a zahřívají sebe i mě. Berou mě jako vůdce. Doma si chrání teritorium. Kdyby nám do zahrady vlezl zloděj, asi by bylo zle,“ varuje Houšková.
Vzpomíná, že se její děti, jak jim říká, jednou zachovaly jako bodyguardi. „Nějaký pobuda mě začal obtěžovat večer u sportovní haly. Měla jsem jednoho psa na dlouhém vodítku. Když to vycítil, vylétl tmou jako střela a chlapa povalil na zem. Chrti používají spíš než zuby razantní odstrčení předními tlapami. Váží pětadvacet kilo, to je znát,“ má jistotu psí obrany Houšková.
Kromě pravidelného venčení, při kterém chovatelka udrží na vodítku maximálně tři chrty, se zúčastňuje se svou smečkou takzvaného coursingu, což je závod imitující lov. „V Tunisku a Maroku se běhalo za gazelou, tady ji nahradí igelitka s kůží na trati u Protivína. Pohybuje se na laně nataženém do zatáček přes kladky. Sleduje se, jak psi při dostihu spolupracují,“ říká Houšková.
Její manžel je umělecký kovář. Smečku psů nechává stranou. „Má své koníčky a já zase svoje. Za nic na světě bych je nedala pryč. Jenom ještě jedno přání mám, které si chci splnit. Chtěla bych chovat pavouka. Už ho mám vyhlídnutého, hrozně mě přitahuje,“ zasnila se žena - vůdkyně psí smečky.
Podívejte se i na chov perských chrtů:
15. července 2013 |
