„Častokrát to napíší tak, že to vypadá, že pocházím z Indie nebo Nepálu. Ale ono to zase až tak šílené není. Je tam úplně normálně civilizovaný život, jenom je tam trošku jiná mentalita. Ale mě se ta mentalita strašně líbí, protože je taková bujará,“ prohlásila Kerestešová.
Herečka přiznala, že své emoce na uzdě nedrží, ať už jde o dobré, nebo špatné věci.
„Naše emoce jsou dost silné, takže když pláčeme, pláčeme hlasitě, když se smějeme, tak se smějeme hlasitě a všechno je takové hlučné. Ale já to mám ráda. Jsem pro to, abychom křičeli, když křičet chceme,“ míní brunetka.
Odchodem z malé slovenské vesničky do Prahy si splnila sen o herectví, ale sláva ji nezměnila.
„Je strašně tenká hranice, aby se člověk z toho nezbláznil, příliš tomu neuvěřil, aby nezpychl, aby mu příliš nenarostlo ego. Pro mě je důležité to, že moje výchova byla evidentně silná. Za což děkuji svým rodičům. U nás se říká taková hrozně sprostá věta. Já nemluvím sprostě, ale je to pravdivé, že každé ráno všichni sereme to samé,“ dodala Kerestešová.
Herečka nemyslí jen na sebe a ráda pomáhá druhým. Rozhodla se podpořit charitu a s fotografem Benediktem Renčem nafotila kalendář na pomoc matkám s opuštěnými dětmi.
