Proč lidé vyšli v roce 1989 do ulic?
Všechno to má svůj původ v Gorbačovově přestavbě. Ten vytvořil iluze, jak bude dobře a co všechno nebude a tak dále. A zatím ta přestavba, to byl vlastně skrytý pokus změnit ten systém.
Považujete tedy Gorbačova za zrádce komunistického systému?
Určitě. Nelze nic jiného říci. Já uvedu jeden příklad. Člověk, který si přijede do Československa k Havlovi pro vyznamenání za to, že pomohl zbourat socialismus, to o něčem svědčí.
Nedávno jste řekl, že za „převratem“ v roce 1989 stojí i úzká skupina lidí z vedení KSČ i StB. Máte pro to důkazy?
Jistěže. Podívejte se, předsednictvo strany, když schvalovalo ten 17. listopad, tak si bylo vědomo citlivosti. Ta doba už byla taková neklidná, a proto tvrdě trvalo na tom, že bezpečnost nesmí zasáhnout. Nesměla zasáhnout, kdyby se dělo cokoli, jedině že by někdo rozmlacoval výklady a tak dále. A přesto byl ten zásah proveden.
My jsme se s tím těžko vypořádali, protože jsme neznali příčiny, jak k tomu mohlo dojít, proč to dělali, proč se to stalo. Bylo chybou v důsledku toho, že my jsme nebyli schopni reagovat a lidem vysvětlit, co se vlastně stalo. Dnes to víme.
Podívejte se na záznam celého rozhovoru:
30 let svobody
Sledovat další díly na iDNES.tvKdo z vedení KSČ podporoval, podle vás i podněcoval, tyto změny?
Třeba pan Hegenbart (Rudolf Hegenbart, v listopadu 1989 vedoucí 13. oddělení státní administrativy ÚV KSČ, pozn. red.). U něho, ale i jiných, to byla snaha urychlit přestavbu. A aby mohla být urychlena přestavba, bylo třeba svrhnout stávající vedení.
Prostě ten Hegenbart měl představu, že v prosinci, kdy bylo plánováno zasedání Ústředního výboru strany a měl být projednáván další postup přestavby, tak shromáždí masy lidí kolem Pražského hradu a neodejdou odtud, dokud vedení strany nepodá rezignaci. A jak je vidět, zneužili 17. listopad.
Tvrdíte, že to nebyla spontánní akce, že ti lidé nechodili sami od sebe?
Chodili, to bylo logické. Protože my jsme nebyli schopni vysvětlit, jak je možné, že se to stalo. No a to už se společnost dostala do pohybu.
Byli lidé, o kterých jste mluvil, podle vás napojeni na Moskvu, na Gorbačova?
Určitě.
Vy jste po 17. listopadu abdikoval, bylo to nevyhnutelné?
Byli jsme na zasedání podrobeni kritice a samozřejmě v té straně byly síly, které hrály hru kolem 17. listopadu s tím studentem a tak dále. Prostě jsme rezignovali a je otázka, zda jsme to měli udělat, nebo ne. Prostě byli zvoleni jiní, ale ti jiní, bych řekl, nebyli v politice tak ostřílení. Měli své iluze, představy, mysleli si, že to vše spraví. Umožnili zvolení Havla prezidentem.
I dřívější volby byly svobodné
Připouštíte si nějakou osobní chybu za to, co se stalo po 17. listopadu? Mohlo se vedení komunistické strany chovat jinak?
Mohlo. Mohlo vést jednání a nikoli totálně vyklízet pozice.
Nemohla komunistická strana sama uklidnit situaci, například vypsáním svobodných voleb?
O tom jsme neuvažovali. Ty volby před tím byly také svobodné. Tady byla Národní fronta, která se dohodla na jednotné kandidátce. Od roku 1945 strana držela politiku Národní fronty. To byl základ politiky. Do Národní fronty patřily masové organizace a další. Jakou mají dnes váhu odbory? Velmi malou, řekl bych. Za socialismu odbory byla veliká síla, kterou musela strana respektovat.
Jaká byla role Ladislava Adamce?
Toho bych v tomto smyslu nepodezíral. Spíš bych řekl, že mimo vedení navázal kontakt s některými představiteli opozice.
Bylo to bez vašeho vědomí?
To nelze říci. On mi volal, že jsou tito pánové dole a jestli je vhodné s nimi mluvit. Já jsem mu řekl: Když jsou tam, tak s nimi promluv.
Co role Lubomíra Štrougala?
Já bych řekl, že v této době nesehrál žádnou negativní úlohu. Byl to velmi dobrý předseda vlády, když jím byl. Sám se ale té funkce zřekl a odstoupil z předsednictva. Byl mimo politiku, jak se říká.
Máte z úzkého vedení tehdejší komunistické strany nějaké přátele, zůstali vám?
V politice nelze mluvit o nějakém přátelství. V politice se řeší problémy. Je důležité mít vzájemný respekt, nepodceňovat.
Chodili jste na pivo?
Někteří možná ano, nekteří hráli karty a tak dále. Jinak jsme se mimo práci nestýkali.
Nefungovala ve vedení lidská chemie, že by byl někdo někomu sympatický, jiný ne?
To ano, to existovalo.
A kdo vám byl nejsympatičtější?
Těžko říci. Já jsem respektoval a ctil Husáka. To byl velký politik a řekl bych historická postava. Organizoval Slovenské národní povstání, byl vězněný a nezahořkl na socialismus.
Kdo vám byl nejbližší z okolních komunistických vůdců?
Ze začátku mi byl blízký Gorbačov. On dělal zemědělství a já dělal zemědělství. Nejblíže jsem měl k Honeckerovi, protože jsme se znali ještě ze svazu mládeže.
Jak vnímáte současné komunistické režimy v KLDR či na Kubě?
Je vidět, že mají stále podporu svého lidu.
Přestože režim v KLDR je velmi krutý?
Já bych neřekl, že je krutý. Já jsem tam, tedy těsně před převratem, byl. Mluvil jsem s Kim Ir-senem. Neměli žádné zábrany, abych někam nemohl. Ti lidé jsou víceméně spokojení.
Zeman si jako prezident počíná dobře
Chodil jste po revoluci ke všem volbám?
Jednou ne, při těch prvních, po převratu.
Z protestu?
Ne, přijela sem bezpečnost, řekla, abych si sedl do auta a odvezla mě na Pankrác. Večer mě auto odvezlo zpátky a druhý den zase přivezlo. Znemožnili mi volit.
Volil jste v prezidentských volbách?
Podpořil jsem Miloše Zemana.
Jak se na něj díváte?
Myslím, že si počíná dobře a nazývá věci pravým jménem. Samozřejmě ten styl někomu může vyhovovat, někomu nemusí.
Byl jste po roce 1989 spokojený důchodce?
Já nejsem náročný člověk, důchod mám, včetně vdoveckého, 18 400 korun. Moje měsíční inkaso dělá 11 tisíc, třeba za plyn osm tisíc, tak mi zbude. Řekl bych, že žiji v tomto smyslu bez problému. Vařím si sám, do hospody nechodím.
Povídáte si s lidmi, kontaktují vás?
Ale ano. Reagují pozitivně, výjimečně si někdo v obchodě otevře pusu. Obecně se ale ke mně lidi chovají dobře.
