Šafářová zůstává v pražské aréně neporažená. Hraju tu ráda, řekla

Ráno se Lucie Šafářová potkala na snídani s Petrou Kvitovou. Usmály se na sebe; poznaly, že se obě cítí stejně. „Hrát doma je pro nás čest, ale je to i tlak,“ uznala Šafářová. Také ona se s ním však zvládla poprat. Porazila světovou desítku Angelique Kerberovou a přidala Česku důležitý druhý bod ve finále tenisového Fed Cupu.

Stejně jako v prvním sobotním zápase zvítězila i v tom druhém agresivnější hráčka. Šafářová získala proti Kerberové 20 vítězných míčů, dvakrát více, než její soupeřka. „Jsem ráda, že já i Petra jsme byly na kurtu dnes silnější,“ řekla 27letá tenistka. V pražské O₂ areně zatím ve třech zápasech neztratila ani set.

V obou setech jste byla o brejk pozadu, oba jste dokázala otočit. Co bylo klíčem?
Obě jsme začaly trochu nervózně. Start mi úplně nevyšel, ale pořád jsem věřila, že to dokážu otočit a taky se to stalo.

Konec prvního setu byl zvláštní, Kerberová vám při setbolu svou chybou darovala fiftýn. Co jste si pomyslela?
Ještě jsem nic takového nezažila. Byla jsem trochu překvapená, ale také šťastná, že jsem vyhrála ten set.

Myslíte si, že vám pomohlo, že máte více zkušeností z podobných zápasů než Němky?
Určitou roli to hrát může. Můžu sama za sebe říct, že mi pomáhá domácí publikum, to, jak lidé fandí. Je úžasné, kolik lidí přišlo, ta atmosféra, to bylo něco krásného. Vnímala jsem i hlášení, že je vyprodáno.

Kdy z vás nervozita spadla?
Byla jsem hodně nervózní před zápasem. Hlavně v šatně, když člověk čeká na to, až to začne. Během zápasu to ze mě spadlo. A také díky tomu, že se zápas vyvíjel tak dobře, tak jsem se cítila na kurtu fajn.

Řekla jste si po zápase, že vítězné pocity stály za ty nervy?
Myslím, že jo. Když lidi tleskají, je tam ten tým, to jsou krásné pocity. Kdyby mi to někdo nabídnul, jestli to chci zažít i za cenu těch nervů, tak bych řekla: Jo, já to beru.

Pomáhaly vám i vzpomínky z finále v roce 2012 proti Srbsku, kde jste oba singly vyhrála?
Člověku se to vybaví. To, že jsem tu udělala dva body. Všechny vzpomínky... Hraju tady ráda.

Jak důležitá byla přítomnost trenéra Roba Steckleyho? Sejmul z vás nervozitu?
Dala jsem mu i vlaječky na tváře, ale ty si pak sundal. Určitě jsem ráda, že přiletěl, že je tu se mnou. Je velkou oporou, konzultuje nějaké věci s kapitánem. Pomáhá to.

Vedete 2:0, neztratily jste ani set. Čekala jste, že to půjde takhle dobře?
Bavily jsme se s Péťou. Ona říkala, že vítězně začne a já že to vítězně dorazím. Chtěly jsme každá získat bod a podařilo se to. To, že to šlo tak lehce a podařilo se to, je super.

V šatně jste měly hvězdnou návštěvu, přišla Martina Navrátilová. Co vám říkala?
Je to pocta, že nás přijela podpořit a že nám fandí, toho si moc vážíme. Tleskly jsme si v šatně, udělaly fotku, bylo to příjemné.