Bratislava by se mohla jmenovat spíš BARtislava, navrhují návštěvníci

  • 58
Je lepší Praha, nebo Bratislava? Po fotbalové stránce se uvidí ve čtvrtek, kdy Sparta hraje ve slovenské metropoli se Slovanem. A jinak? Záleží na úhlu pohledu.

Pověst tvrdí, že v bratislavské Michalské věži sídlí duch městského kata, a je proto vhodné chovat se tiše, aby se nevzbudil. Takovou podmínku lze obtížně vyplnit. Na chodníku v průchodu pod věží je umělecky vyvedený rozcestník se šipkami a vzdálenostmi ke světovým městům, takže se turisté zastavují a hlučně hledají to své. Pokud přece rozcestník přehlédnou, pak z rozjařenosti, jejíž projevy zpravidla rovněž nebývají tiché. Častá je kombinace obojího: rozjaření lidé rozjařeně komentují směr a kilometráž, virválem by vzbudili i mrtvého, zjevně tedy i mrtvého kata.

Ten je ale podle všeho tolerantní, víc než on totiž ohrožuje hlavy korzujících v okolí Michalské brány alkohol, který jim do nich stoupá.

A vlastně proč ne? Jedete-li do Bratislavy tento týden na fotbal, k němu trocha nezávazného popíjení patří. Nebo ještě jinak: zcela jistě najdete mnohem fotbalovější místa, ovšem pro příjemný flám je slovenská metropole jako stvořená.

Víc doma než doma

Po pravdě – a musí to uznat snad i místní patrioti – atraktivitě Prahy se Bratislava na první pohled rovnat nemůže. Toto konstatování však nemusí nutně vyznít v její neprospěch. Městu a jeho návštěvníkům z toho mohou naopak kynout výhody.

Zatímco centrum Prahy je okupováno karavanami cizinců, v Bratislavě panuje o poznání domáčtější atmosféra. Nemáte v ní pocit, že jste spíš nežádoucími hosty ve skanzenu, sice výstavním, zároveň však opentleném kýči typu matrjošek, jež ladí s českou tradicí asi jako nesmrtelnost s jepicí.

Úlevné též je, že v Bratislavě nenajdete obdobu Václavského náměstí, té dlouhé a mnohdy špinavé rohožky, po níž se vrávoravým krokem přesouvají Britové do nočních podniků. V Bratislavě je útulněji. V ulicích Starého Města může člověk nabýt dojmu, že je v jednom velkém baru, kde může podle chuti libovolně vstupovat do různých zákoutí a stylů. Pod tímto vlivem – a ano, třeba i pod vlivem nějakého toho drinku – člověka napadne, že spíš než Bratislava by se hodil název BARtislava.

Tamější restaurace či krčmy nemají v záhlaví pomyslnou cedulku „našincům vstup zakázán“. Ne že by v nich nebyli zahraniční hosté, ti se ale ve víceméně vyrovnaném poměru mísí s místními. A protože Slováci jsou Čechům přece jen bližší než jiné národy, může si tam člověk z Prahy, odkud za Spartou přijede asi nejvíc příznivců, připadat víc doma než doma.

Tím spíš, že prakticky všude točí české pivo.

Na adrese Sedlárská 1 je podnik s hlasitou hudební produkcí, kterou řídí dýdžejové. Barrock nelze doporučit lidem, kteří si chtějí povídat, pro ty s chutí protančit noc je však velmi správnou volbou.

Hlavní bratislavské náměstí, kolem kterého jsou rozeseté desítky restaurací a barů.

Pozor, Čumil!

Kata z Michalské věže nejspíš v Bratislavě nespatříte. Jiné mistry popravčí spatřit lze: na portrétech v restauraci KGB na ulici Obchodná jsou Stalin, Lenin nebo Gottwald, čímž je podtržen zlověstný název podniku.

Místní si však zkratku KGB vykládají jinak: Klub gurmánů Bratislavy, údajně tam mají skvělou kuchyni.

Takže povolit opasky a noste na stůl! Áááá, už je to tady, před natěšeného hladovce jsou servírovány... Brambůrky v pytlíku.

Čumil. Jedna z ikonických soch moderní Bratislavy.

Servírka se omlouvá, že je příliš „neskoro“, naštěstí venku čeká v jakoukoli denní i noční hodinu richman a člověk nemusí být boháč, aby ho měl. Jestli netušíte, o co jde, právě jste se prozradili, že o současné Bratislavě nemáte páru. Richman je místním hitem: obyvatelé města jsou ochotni diskutovat o kvalitě halušek, avšak na velkou housku naplněnou majonézou, zelím a šunkou nebo sýrem – neboť právě ona je richmanem – si sáhnout nedají. Brání ji tak plamenně, že se nad Tatrou začíná blýskat, odpůrci richmana riskují vyhlášení války, lepší je tedy diplomacie: ze sparťanů se slovanisté nestanou, ale jídlo není fotbal a nikomu neublíží koupit si richmana v pouličním stánku, ani peněžence ne, bratislavská mana je k mání od 1,50 eura.

Zhruba od stejné ceny je možné v centru koupit půllitr piva, jídlo v restauraci začíná na částce 5 eur. Výběr je pestrý – Bratislava není městem, jehož sláva by letěla do světa, zato je městem, kde svět najdete na pár metrech čtverečních. U Michalské brány vás latinské rytmy vtáhnou do kubánské restaurace, dát si Cuba libre je svůdné. O kousek níž je v Sedlárské ulici skotský i irský pub, je na vás, z jaké země máte whisky raději. Ostrovní restaurace od sebe dělí mexická, a tudíž tequilla, dámy a pánové!

V Bratislavě je velmi snadné zapomenout, co umí alkohol, obezřetnost je proto na místě. Nikdo přece nechce, aby ostatní s pobavením sledovali jeho kličkování po chodníku. Stačí, že věčně kouká Čumil, nejpopulárnější socha v Bratislavě aneb zvědavec, jemuž hlava a ramena trčí z kanálu a má ohmatanou čepičku z bronzu, na niž se sahá pro štěstí. Vzhledem ke své poloze byl Čumil několikrát poškozen nepozornými řidiči, proto u něj byla umístěna kuriózní značka s anglickým nápisem „Muž v práci“.

Pracovat na tom, aby měli lidé štěstí – co lepšího může být? K Bratislavě se takový pracant hodí.

Na adrese Sedlárská 1 je podnik s hlasitou hudební produkcí, kterou řídí dýdžejové. Barrock lze doporučit těm kdo s chutí protančí noc.

Hlavní bratislavské náměstí, kolem kterého jsou rozeseté desítky restaurací a barů.

 

Pražské pivo pro Belasé

Cigaretový dým není v té restauraci modrý, ale...

Belasý, samozřejmě!

Sportovní pub U Belasých je pojmenovaný přímo podle klubových – bledě modrých – barev nejslavnějšího fotbalového klubu na Slovensku. Restaurace se nachází na ulici Junácka pár kilometrů od centra a velmi blízko stadionu, na kterém Slovan hraje. Přesto to není jeho domácí stadion: areál Pasienky příznivci za domov nepřijali, rozhořčeně se proti němu bouří. Domovem je tradiční klubové sídlo Tehelné pole, nyní v bezútěšných ruinách, tam se příznivci před zápasy Slovanu shromažďují a jdou v protestním průvodu na Pasienky, kde dříve hrával městský rival Inter.

Průvod zřejmě bude i před utkáním se Spartou, před ním se zaplní i dva velké lokály U Belasých. Jsou stylově vyzdobené, na stropě jednoho z nich je logo Slovanu a přes celou stěnu zobrazen nástup mužstva do finále evropského Poháru vítězů 1969, v němž Slovan porazil Barcelonu, což je dodnes největší triumf československého klubového fotbalu. Vážně československého? „Malé Slovensko zrazu veľkým,“ stojí vzdor společnému státu na titulku dobových novin, které jsou U Belasých zarámovány.

Restaurace U Belasých, kde se schází fanoušci Slovanu Bratislava, čtvrtečního soupeře fotbalistů Sparty.

Veselo U Belasých. Bude ve slovanistické hospodě dobrá nálada i po zápase s Pražany?

Pravda, v tehdejší sestavě nebyl jediný český hráč, v současném kádru jsou dva, už ho však nevede český trenér: Františka Straku počátkem měsíce vedení Slovanu kvůli mizerným výsledkům vyhodilo, čímž zkopírovalo někdejší kroky šéfů čtvrtečního protivníka z Prahy. Kdepak, Strakův portrét U Belasých viset nebude. Nahlédnutí do hospody, jež je zároveň nahlédnutím do dějin Slovanu, nelze doporučit těsně před či těsně po zápase se Spartou, aniž by šlo vyloučit riziko konfliktu. Jisté je, že v restauraci poblíž stadionu budou bratislavští příznivci ve čtvrtek buď zapíjet úspěch, nebo splachovat nezdar staropramenem čili pivem z Prahy.

Jiná liga u Dunaje

U Belasých, u ošuntělých paneláků, u oprýskaného stadionu... Na kulisách, v nichž Sparta utkání Evropské ligy se Slovanem odehraje, lze najít jisté kouzlo patiny. Je nicméně vypovídající, že trofej pro vítěze mnohem významnější fotbalové soutěže, totiž Ligy mistrů (do níž se oba čtvrteční soupeři zkoušeli marně probojovat), byla v Bratislavě koncem září vystavena na nablýskaném Štefánikově náměstí, odkud se lze vydat podél Dunaje působivou promenádou lemovanou řadou moderních kaváren.

Procházka architektonicky zdařilým místem, kde zástavba ladí s mohutným tokem řeky, není špatným nápadem. Může pomoci i jako vstřebání případné kocoviny, pokud to člověk ve Starém Městě přece jen přežene.

Ze Štefánikova náměstí lze pohodlně dojít opět do centra, znovu až k rozcestníku pod Michalskou věží. Je na něm mimo jiné ukázán i počet kilometrů do Prahy – 290. Do velkého baru, v němž se sedí líp než doma, to není nepřekonatelná vzdálenost.

Grafitti s motivem Slovanu Bratislava poblíž stadionu, kde se zápas odehraje.

Stadion Pasienky, nepříliš vábné dějiště zápasu.

BRATISLAVSKÉ TIPY

Na flám

  • Barrock
    Na adrese Sedlárská 1 je podnik s hlasitou hudební produkcí, kterou řídí dýdžejové. Barrock nelze doporučit lidem, kteří si chtějí povídat, pro ty s chutí protančit noc je však velmi správnou volbou.
  • El Diablo
    Hned naproti Barrocku je něco pro milovníky pikantností, přesněji řečeno milovníky pikantních jídel (a českých piv). Omrzí-li vás Mexiko (a Česko), skočte vedle do irského pubu na černý guinness nebo do Lochness Scottish pubu, jehož kuchař údajně vařil se slavným Jamiem Oliverem.
  • Budík
    Nepasterizovaný kroužkovaný dvanáctistupňový budvar může být dobrou alternativou posilnění před fotbalovým zápasem. Pivnice se nachází na zimním stadionu Ondreje Nepely, jenž leží nedaleko dějiště utkání Sparty.

Na relax

  • Promenáda u Dunaje
    Půjdete-li směrem od Štefánikova náměstí proti proudu Dunaje, budete mít po levé ruce řeku a po pravé komplex několika moderních podniků s výhledem na nábřeží i tekoucí vodu. V některých vám neumožní platit kartou při nižší útratě než 10 eur. Na stejném místě také začíná desetikilometrová nenáročná trať pro běžce.
  • Kaffee Mayer
    Vídeňská kávová kultura do blízké Bratislavy nemohla neproniknout a nejlépe ji reprezentuje Kaffee Mayer v budově na Hlavním náměstí už od roku 1913. Úroveň kávy i zákusků nezklame ani fajnšmekra.
  • Polus
    Relax v nákupní galerii? Dámy jistě vědí, o čem je řeč. V Polus City Center je obchodů plno, také jsou tam restaurace a kino. Polus je nalepen na stadion, na němž Slovan hraje, takže tam lze přítelkyni, kterou nezajímá fotbal, případně „odložit“ a po zápase vyzvednout.

Na podívání

  • Bratislavský hrad
    Dominanta hlavního města Slovenska, s jejíž výstavbou se začalo už v 9. století, je bezmála turistickou „povinností“. Hrad je poměrně snadno dostupný – nejfrekventovanější cesta vede uličkami v podhradí a Zikmundovou bránou – a je z něj krásný výhled.
  • Nejužší dům
    Nejužší dům na Slovensku a možná v celé Evropě je z 18. století a nachází se vedle Michalské brány na místě starých městských hradeb. Po jejich zbourání vznikla 130centimetrová mezera, do níž byl dům později vtěsnán.
  • Výstava Antonína Kratochvíla
    Slavný český fotograf má v bratislavském Stredoeurópskom dome fotografie (Prepoštská 4, což je v centru) premiérovou výstavu na Slovensku. Je průřezem jeho tvorby a potrvá do 2. listopadu.

Může se hodit

Doprava

Jak praví i rozcestník v Michalské bráně, z Prahy je to do centra Bratislavy 290 kilometrů. A ještě jednou číslo 290: za tolik korun jezdí z Prahy do Bratislavy autobusy Student Agency -pětkrát denně za necelých 5 hodin. Vlak - pokud se jedná o přímý spoj - je o víc než stovku dražší a zhruba o půl hodiny rychlejší.

Ubytování

Možná je něco na názoru, že v Bratislavě je buď levné, avšak méně kvalitní ubytování, nebo předražené v luxusních hotelech. Zkrátka, že chybí průměr. Přijatelnou variantou může být hotel Ibis v ulici Zámocká 38, který je velmi blízko Starému Městu a dvoulůžkový pokoj tam stojí 1 300 korun za noc. Zajímavou možností je spaní přímo na Dunaji na dohled známé bratislavské dominanty - mostu SNP. Nabízí ji třeba botel Gracia za zhruba stejnou cenu jako Ibis.

Jídlo

Tohle je jednoduché: v centru je plno pouličních krámků s hot dogy (do této kategorie spadá místní specialita richman) či kebaby, ceny začínají od 1,50 eura. V centru je též nepřeberné množství restaurací, kde se dá dobře najíst od 5 eur. Může se vám stát, že ochota personálu poněkud ochladne při zjištění, že nemluvíte německy či anglicky, na to jsou však Češi z vlastní země zvyklí.

Internet

www.bratislava.sk