Jeho první vystoupení ve velké zemi za Uralem dopadlo vítězně 4:2. „Proto mě ani nemrzí, že jsem dostal dva góly. Na výsledek vliv neměly,“ prohlásil dvaatřicetiletý brankář po kvalifikačním utkání v Astaně.
Češi se v bojích o Euro 2016 rozjeli parádně: tři zápasy, tři výhry.
„Udělali jsme tři velice dlouhé kroky, úvod je vážně skvělý. Ale pořád je devět bodů na postup málo, čeká nás mnoho těžkých zápasů,“ varoval Čech.
Máte spočítáno, kolik bodů by mohlo na přímý postup stačit? Osmnáct, dvacet?
Jsme v polovině cesty. Osmnáct potřebujeme určitě. Skupina je vyrovnaná. Nizozemsko zaváhalo, ale body začne sbírat. My jsme v dobré pozici. Kdybychom v listopadu dokázali zvládnout duel s Islandem podle představ, šlo by o velký krok.
Chytáte vaši sedmou kvalifikaci a jen jednou (Euro 2008) jste zažil stejně vydařený začátek. Co se změnilo od té předchozí nepovedené?
Důležitý byl hned první zápas s Nizozemskem. Na konci udělal soupeř chybu, která nám darovala tři body. Ty byly pro nás odměnou. Pro hráče, kteří hrají kvalifikaci poprvé, šlo o velkou vzpruhu. Viděli, že i s mužstvem, které skončilo třetí na mistrovství světa, se mohou měřit a dokonce ho porazit. To byl ten moment, kdy si všichni uvědomili, že sice letíme do Turecka, ale nikdo s tím neměl problém.
Co přinesl nový trenér Vrba?
Měl jasnou představu, jak chce hrát. Ze začátku to nešlo ideálně. Ale nic neměnil. Jeho filozofie se nezměnila ani v případě negativních výsledků. A právě proto jsme špatné období překlenuli. S dobrými výsledky přichází sebevědomí, zvedáme se. Věřím, že se můžeme posunout ještě dál. Jak budeme sbírat zkušenosti a sehrajeme se, budeme ještě lepší.
Čeho si ceníte nejvíc?
Po těch přátelských zápasech, které výsledkově nevycházely, a první vlastně nevyšel ani herně, tak se hra zvedala. Řekli jsme si, že jedeme dál. Trenér přesně ví, co chce hrát. My věřili, že bylo jen otázkou času, než si všechno sedne. Ještě bych ocenil, že si všichni uvědomujeme, že máme rezervy, ale i tak dokážeme zápasy vyhrávat.
To platilo především o utkání v Turecku?
První poločas v Turecku jsme byli pod tlakem. Moc jsme se nedostali do hry. V Kazachstánu nás soupeř přehrával zase ve druhé půli. Jsou situace, kdy akci můžeme zakončit lépe. V Turecku jsme mohli dohrávat v klidu, kdybychom pár útoků líp vyřešili.
V Kazachstánu jste v klidu byl?
Domácí si vytvořili spoustu nebezpečných situací. Musím přiznat, že si gól zasloužili. Ve druhém poločase, když neměli co ztratit a hráli vabank, se dostávali do zakončení. To se jim naštěstí moc nedařilo. Řešili to špatně. Říkali jsme si, že by bylo dobré dát třetí gól. Kdyby náhodou vstřelili kontaktní branku, hodně by je to motivovalo a měli bychom velký problém. Rozhodla situace, kdy domácí trefili vnější tyč a my jsme z protiútoku dali na tři nula.
Měli jste pohodlný náskok. Mrzí vás, že v posledních minutách jste si zápas nepohlídali a dostali dva góly z rohů?
Ani ne, protože jsme vyhráli. Je jen škoda, že jsme dvě standardky neubránili.
Co jste při nich udělali špatně?
První gól byl náhodný. Míč vlastně letěl už směrem od branky ven z vápna, jenže bohužel trefil Bořka Dočkala, od něhož se odrazil k domácímu hráči. Při druhém rohu je třeba uznat, že domácí situaci skvěle sehráli. Natlačili nás všechny na přední tyč, odblokovali a hráč vyběhl úplně volný. Doplatili jsme na basketbalový blok, na který si příště musíme dát pozor. Ve vápně toho využívá stále více týmů.
Jak jste se vypořádal s umělou trávou?
Pohyb je jiný. Hlavně pro hráče, kteří pravidelně na umělce nenastupují. I nápor na klouby a šlachy je odlišný. Já jsem toho tolik nenaběhal, ale stejně cítím, jak mě bolí kotníky. Nechtěl bych být v kůži kluků, kteří běhali devadesát minut. Všichni jsme snad přežili bez zranění. Co se týče kontroly míče, vypořádali jsme se s utkáním dobře. Z hlediska pohybu je třeba uznat, že domácí byli lepší. S jejich pohybem jsme měli ve druhé polovině trochu problémy.
