Člověk by to nečekal. Letíte do slunného Řecka pořídit úžasné sluncem rozzářené fotografie ostrovů v nekonečné, sytě modré pláni mořské hladiny, a první, co po probuzení na Korfu vidíte, jsou kapky na okně a za nimi podmračené mlhavo. Smůla.
Znejistěl jsem, jestli má vůbec dnes cenu letět. Touha jít do vzduchu nakonec zvítězila. Pršet sice postupně přestalo, ale opar a mraky zůstaly viset na nebi po většinu dne a tak některé snímky působí trochu smutně.
Letadlo on-lineSledujte 4. díl unikátního projektu Co píše pilot z letadla a kde se zrovna nachází najdete zde  Ostrovy Jaderského a Egejského moře |
Na jih od Korfu se rozkládají vojenské prostory, kde platí poněkud striktnější pravidla. Musel jsem proto před startem projít školením a předem domluvit přesný průlet prostorem s vojenským dispečerem. Včetně toho, v kolik hodin, kde a jak vysoko budu a na jakých frekvencích budu s kým komunikovat. Vojáci tu používají úplně jiné navigační body než civilní provoz, názvy a souřadnice bodů jsou veřejně těžko dostupné, přesto se od pilotů očekává, že je budou dodržovat.
I tak se mi podařilo do trasy zahrnout všechny důležité ostrovy na jih od Korfu, které jsem plánoval – Paxi, Anti-Paxi, Lefkada, Ithaka, Kefalonia a Zakynthos, takže vzhůru, Ikare!
Po startu z dráhy 17 jsem zamířil nad ostrovy Paxos a Anti-Paxos, dva malé ostrovy ze skupiny Jónských ostrovů jižně od Korfu. Podle řecké báje ostrov Paxos stvořil bůh Poseidon, když uštědřil malou výchovnou lekci ostrovu Korfu. Udeřil ho trojzubcem, protože chtěl, aby měli s ženou Amphitrita měli trochu klidu.
Z výšky 1500 stop je vše skvěle vidět – na obou ostrovech nádherné pláže, spousta oliv a na Anti-Paxosu také nekonečné pláně vinic. Poté jsem se stočil na jih k ostrovu Lefkada, jenž je podle některých historiků bájnou Odysseovou Ithakou. Ostrov je spojen s pevninou mostem a to je ze vzduchu vždycky atraktivní podívaná.
Jónské ostrovy Korfu, Paxi, Lefkada, Kefalonia, Ithaka, Zakynthos a Kythira tvořily v letech 1800 – 1807 nezávislou „Sedmiostrovní republiku“. V letech 1807-1809 patřily Francii a po té byly pak pod Británií než v roce 1864 připojily k postupně vznikajícímu novému Řecku. Na Ithaku ani Kefalonii jsem letět nemohl, protože jsou na nich hory vyšší než 1500 stop a já se musel chovat poslušně - výšku nad 1500 jsem měl zapovězenou.
Zatímco u Ithaky se člověk může ponořit do bájí řecké historie, Kefalonia moje myšlenky zavedla ke skutečné a relativně nedávné tragédii, která se zde odehrála v září 1943 po vystoupení Itálie z řad spojenců Německa. Tehdy zde německá armáda popravila asi 9000 italských vojáků a důstojníků, kteří byli na ostrově umístěni. Příběh se stal předlohou působivého filmu Kefalonia, který je u nás k vidění. Tématu se věnuje také kniha a film Mandolína kapitána Cornelliho s Nicolasem Cagem v hlavní roli.
Za jižním cípem Kefalonie jsem se přehoupl nad Zakynthos, kde jsem si chtěl dát přestávku. „Zdvořile“ jsem dal přednost (jinou možnost jsem samozřejmě neměl) dvěma airbusům a šel na přistání.
Evropské ostrovy z nebe knižněStáhněte si e-knihy o expedicích a létání od Jiřího Pruši.  |
Myslím, že všichni známe z reklamních plakátů záběry pláže Navagio ostrova Zakynthos – bílý písek, modrá voda, skály a na pláži ležící vrak staré lodi. Přesně tuhle pláž jsem tedy chtěl najít a nafilmovat. Podařilo se! S pomocí ochotné dispečerky na věži letiště Zakynthos jsem naplánoval trasu. Už let k pláži nad západním pobřeží ostrova s jeho bílými útesy je dechberoucí, odměna, když se pod vámi objeví notoricky známá scenérie slavné pláže, je nevýslovná.
Vtipné bylo, že jsem se kvůli dohodě o maximální výšce letu nemohl dovolat rádiem ani letiště Zakynthos, ani obávaného vojenského letiště Andravida. Byl jsem totiž za skalami a nad ně jsem nesměl. Nakonec se mi podařilo spojení s letištěm Kefalonia, které nebylo tak daleko a hlavně mezi ním a mnou nebyly hory. Mohl jsem tedy vyrazit na letiště Messolonghi.
Tohle soukromé a téměř nikde nepublikované letiště na severu Patraského průlivu jsem našel ještě z Prahy až po velmi dlouhém pátrání na internetu. Dokonce jsem se tam pak i dovolal. Jednání s letištěm bylo až podezřele snadné a komfortní. Slíbili mi všechno - přistání, přenocování a hlavně benzín. Po předchozích zkušenostech jsem se až trochu bál, jestli to tak doopravdy bude. A překvapivě bylo. Dokonce mi přineslo asi nejpříjemnější neletecký zážitek z dosavadního průběhu této etapy expedice.
Křišťálová Lupa 2014 Nominujte iDNES.cz v kategorii Zpravodajství. Děkujeme! |
Na vysílačce mě po přiblížení se k letišti přivítal jeho majitel, penzionovaný tříhvězdičkový generál řeckého letectva. Hned po přistání mi nastínil program: upoutání letadla, naložení kanystrů, odjezd k pumpě, koupě benzínu, natankování letadla, sbalení věcí, odjezd do hotelu, prohlídka města Messolonghi, společná večeře, noc v hotelu, ráno setkání v 9 hodin a poté odjezd na letiště. Neuvěřitelné, úžasné. Přesně jak řekl, to bylo.
Majitel letiště se také věnuje medařství a produkuje kolem 2 tun medu ročně. Pokud by prý chtěl někdo jeho prvotřídní med dovážet do Česka, rád bude spolupracovat. Bývalou profesi ale nepohřbil zcela. Má v plánu vybudovat letecké muzeum z vysloužilých letadel F-104 a dalších, na kterých létal. Později jsem se dověděl, že patřil mezi nejlepší piloty řeckého letectva a také, že byl čtyři roky také starostou Messolonghi. Obdivuhodný a velmi milý člověk.
Pilot Jiří Prušapilotuje malá sportovní letadla již řadu let. S iDNES.cz spolupracuje už delší dobu. Nyní z nebe mapuje evropské ostrovy. Společně s režisérem Petrem Nikolaevem připravuje filmovou epopej o čsl. legionářích. Více o Jiřím Prušovi na webu www.prusa.org.  |
Pro mě dříve neznámé městečko Messolonghi se pak ukázalo jako historická pokladnice – žil a zemřel tu v roce 1824 lord Byron, který velmi efektivně pomáhal osvobození Řecka od turecké nadvlády. V roce 1826 se tu odehrál známý a památný exodus, kdy obyvatelé města obklíčení už asi rok tureckými vojáky prorazili obklíčení a pokusili se utéct. Úspěšná byla jen hrstka utečenců, ostatní byli zabiti nebo zotročeni. Místní muzeum je překvapivě plné zajímavých objektů včetně obrazů Evžena Delacroix a různých memorablií lorda Byrona.
Teď mám starosti, jak letět dál. Řecká ostrovní letiště mají totiž velmi komplikované otvírací doby, které na sebe absolutně nenavazují. Třeba letiště Kythera otvírá až ve 13.30, ale následující letiště Sitia na Krétě je otevřené jen ráno a pak večer po setmění, kdy už nemůžu letět. Podobně je to i s dalšími letiště kolem a tak to jdu nějak promýšlet. Uvidíme, jak se mi to podaří, každopádně se to dozvíte v dalším článku.
