Podle jména by tedy mělo jít o sportovně střižený městský skútr, který je mrštný a nabízí i něco navíc. Vyrazíme se tedy o tom přesvědčit do provozu.
Vylepšování
Oproti svému předchůdci prošel letošní model několika změnami. Na první pohled je patrné zmenšení zadního kola. Osvědčený koncept velkého šestnáctipalcového kola zůstal zachován jen vepředu, kde pomáhá likvidovat nerovnosti a přispívá k dobré ovladatelnosti.
V případě zadního kola je použit čtrnáctipalcový ráfek. Spolu s přesunutím sedmilitrové nádrže pod podlahu se tak zvětšil prostor pod sedlem. Ten se sice protáhl dozadu, avšak je poměrně mělký a hlavně úzký. Integrální nebo větší otevřená přilba se do něj bohužel nevejde.
Místa je tak na lehkou skútrovou helmu a svačinu. Ve dně úložného prostoru je ještě výstupek, na jehož víku čtu nápis „údržba karburátoru“. Tato malá dvířka a přítomnost „nakopávačky“ na krytu variátoru prozrazují, že o přísun paliva do motoru se stará klasický karburátor. Když už jsme u startovací páky, nakopávačky, tak při testu jsem učinil několik pokusů o nouzový start tímto dnes již téměř zapomenutým tradičním stylem, ale bohužel ani jeden nevyšel. Nejlepší rada tedy je pečovat o akumulátor a starty přenechat elektrice.
Další víceméně kosmetickou změnou je přítomnost LED diod v parkovacích světlech. Mechanické počítadlo ujeté vzdálenosti bylo nahrazeno dvouřadým LCD proužkem s decentním modrým podsvícením. Kromě počítadla dílčí a celkové vzdálenosti se našlo místo i pro digitální hodiny.
V rozměrných zrcátkách lze pohodlně sledovat situaci za zády, aniž bych přitom byl nucen podrobně zkoumat vlastní ramena. Příjemným detailem je také hlasitý klik přirozeným způsobem doprovázející spuštěný blinkr. Ve městě se na něj často snadno zapomene.
Ve vnitřní části dravě tvarované přední kapotáže naleznete kromě tradičního háčku na cokoli ještě uzamykatelnou schránku, skrývající dokonce zásuvku na 12 voltů. Problém je pouze v tom, že když připojím nabíječku, nezbývá už příliš místa pro nabíjené zařízení. Čtyřpalcový telefon, který v současnosti rozhodně nepatří mezi obry, už se vešel taktak. Na levé straně od schránky se stříbrně leskne šmrncovní hliníkové víčko nádrže.
Kymco Agility CITY+ 125 v číslech
|
Podlaha poskytuje nohám prostor pouze v pozici rovnoběžně s vozovkou. Frajerské „vyhození kopyt“ á la chopper je vyloučeno. Spolujezdcovy nohy naleznou oporu v nových vyklápěcích masivních stupačkách. Pro jejich vysunutí není třeba se ohýbat. Veškerou manipulaci s nimi zvládne jezdec jednoduchými pohyby kotníku. V sedle nalezne dostatek pohodlí jezdec i spolujezdec. Ale kvůli poměrně strmě se zvedajícímu profilu sedla musí spolujezdec občas „vyšplhat“ zpět na svůj post.
Nastartuji a než se ustrojím, nechám prohřívat motor. Jednoválcová karburátorová stopětadvacítka vydává prostřednictvím moderně tvarované výfukové koncovky jen tiché vrnění. Automatický sytič pomalu snižuje otáčky, a tak beru za plyn a vplouvám do divokých vod velkoměstské špičky.
A protože mám pro strach uděláno, mířím rovnou na rozjetou magistrálu. V krátkém připojovacím pruhu rovnám krok s ostatními. Opouštím centrum a mířím na výpadovku, ale cítím, že v osmdesátikilometrové rychlosti už mnoho rezerv nemám. Drze si vykročím do levého pruhu a devadesátkou udolávám spěchající dodávku. V té chvíli však devítikoňový motor vystřílel již opravdu veškerou munici, a tak pokorně sjíždím do městských ulic.
Tam je situace o poznání lepší. V uličkách se skútr s luxusním designem příjemně vodí a přední šestnáctka obstojně polyká typické městské nástrahy v podobě kanálů, dlažby a přejezdů tramvajových kolejí. Nemá problém ani s vyskočením na relativně vysoký obrubník.
Při několika ostrých průjezdech levými zatáčkami si o zem škrtne hlavní stojan. Kromě něj je tady ještě pohotovostní. Ten však nemá aretaci pro vysunutou polohu. V okamžiku odlehčení je automaticky sklopen. Při stání z kopce proto používám raději ten velký.
Raději s rozvahou
Je tady však jedna věc, která vyžaduje trénink. Pomalým tempem prokličkuji mezi stojícími auty až dopředu na hranici křižovatky. Padá zelená, pravá ruka otáčí rukojetí plynu a... kymco rozvážným tempem opouští křižovatku.
Na pozvolnou odezvu spojky a variátoru je třeba být připraven. Méně ostražitým autařům s manuálním řazením stále hravě zmizím z dohledu. Před auty s automatem je však třeba mít se na pozoru. Několikrát mi dokázala nepěkně zatopit. Ale po nějakém čase si ale na tento osobitý projev zvykám a pokud netrvám na absolutním prvenství v každém křižovatkovém duelu, dokáže se skútr v městském provozu slušně prosadit. Kdyby však měl beze zbytku dostát svému akčnímu jménu, volil bych tuning pružin spojky a válečků ve variátoru.
V souvislosti s karburátorovým čtyřtaktem zmíníme ještě jednu drobnou neplechu. V okamžiku startu mírně vychladlého motoru došlo několikrát na situaci, kdy automatický sytič usoudil, že jeho služeb není třeba, zatímco karburátor by si nějaký ten doušek benzinu navíc rád dopřál. Výsledkem je chcíplý motor.
Pokud se to stane na volné ploše parkoviště, neznamená to víc než několik sekund věnovaných novému startu. Ale když se to stane uprostřed rušné ulice, končí legrace. Vzhledem k tomu, že skútr je nutné startovat zabrzděný, mohou si zejména začátečníci užít několik nepříjemných horkých chvil.
Brzdy si vyzkoušejte předem
Na mírné rozjezdy se dá zvyknout a méně agresivním pilotům mohou i vyhovovat. S nerozhodným sytičem si jistě dokáže poradit servis. Brzdové kotouče na obou kolech jsou bezva. A pancéřované brzdové hadice taky. Pokud ovšem nevedou pouze k zadnímu kolu. Tento brzdový koktejl se výrobci skutečně nepovedl a osobně jej považuji za přímo nebezpečný.
Aplikace dvou různých druhů brzdových hadic způsobuje velmi markantní rozdíl v účinnosti brzd, bohužel v neprospěch předního kola. Zatímco přední brzda funguje zcela úměrně k výkonu motorky, zadní je brutálně předimenzována.
Při tak automatickém úkonu, jakým je brzdění, je nutno dvakrát přemýšlet o tlaku prstů na páčky. Zejména v městském provozu, kdy o krizové situace není nouze, za mnou mnohokrát zůstala nechtěná vizitka v podobě klikaté černé čáry.
Kymco Agility bezesporu zaujme dravým vzhledem. Zejména kombinace leskle lakovaných červených ploch s matně černými u testovaného modelu působí hodně luxusním dojmem. V nabídce je ještě modré a bílé provedení.
Skútr je jako celek dobře řemeslně zpracován a ani při jízdě po městské dlažbě se odnikud neozývají žádné nepříjemné drnčivé zvuky. V rámci doplňkové výbavy je možné dokoupit nosič a zadní kufr. Do výroby se chystá i vysoké plexi.
Čtyřtaktní stopětadvacítka si v průběhu testu řekla o zhruba tři až tři a půl litru na sto kilometrů, což vůbec není špatné. Na sedmilitrovou nádrž budete tedy křižovat městem poměrně dlouho.
S přihlédnutím k nabídce konkurence a reálným výkonům však působí cenovka 54 990 korun hodně sebevědomým dojmem.
