Rozbor běhu: takhle běhají děti

O techniku u dětí pod deset dvanáct let věku vůbec nejde, běhají zkrátka, jak běhají. Poté se však technika jejich běhu pilovat dá, byť jim dá puberta, zejména ohledně motoriky, docela zabrat.

Běh je přirozenou součástí pohybu dětí. Poté, co ovládnou chodící dovednosti, až do nějakého předškolního věku šesti let, tráví děti mnoho lokomočního pohybu právě během. Pomalá chůze, nebo rychlý běh, více fází tyto děti příliš nerozlišují. Postupně se běh jako takový uplatňuje u starších dětí pouze v návaznosti na sportovní aktivity. Ovšem v průběhu mladšího školního věku v období šesti až dvanácti let dítěte je přirozenou součástí vývoje hlavně hra. Postupně nastupují další aktivity sportovního charakteru, které pohyb dítěte – běh – doplňují, jako například jízda na kole, bruslení, plavání a nesmíme zapomínat na tělesnou výchovu ve škole, kde se dítě setkává s novými a především pravidelnými sportovními aktivitami. V pozdějších letech je již samotný běh vázán čím dál tím více pouze na organizované sportovní aktivity, stimulem jsou rodiče, učitel, trenér či vedoucí zájmového kroužku.

Zprvu je běh brán pouze jako způsob přesunu a je vlastně prováděn neuvědoměle, až postupně s přibývajícím věkem je to pohyb záměrný, promyšlenější a uvědomělý. S tím souvisí i vývoj techniky běhání. To nám přibližují dvě videoukázky. Na prvním videu je šestiletý chlapec, tedy ve zmiňovaném období konce předškolního věku. Chlapec běží tak, jak je mu to přirozené, odpovídá to jeho věku, tělesným proporcím, ale i možným sportovním aktivitám. Z hlediska "dospělé" techniky je to běh se spoustou chyb.

Rozbor běhu

Videa zasílejte o délce alespoň třicet sekund. Pohled na běžce by měl být z více stran, nejlépe jeden z boku, druhý zpředu, každý z nich ideálně po oněch třicet vteřin. Apelujeme také na svižnější tempo běhu, při němž lze běh lépe technicky provést, při němž však též více vyniknou případné nedostatky či chyby v technice. Svá videa zasílejte na  [e-mail].

Na techniku běhu u dětí do staršího školního věku, tedy do završení 10 až 12 let, zapomeňme. Děti běhají, jak jim tělo umožní. Provedení je velmi závislé na míře fyzických sportovních aktivit, které děti během tohoto období vykonávají. Sportující děti jsou na tom samozřejmě mnohem lépe. Pohled na běžící dítě může někdy i odhalit případné zdravotní obtíže, které jinak nevnímáme, zejména ortopedického charakteru.

V pubertě ale přijde rána pod pás, zejména u chlapců. V období okolo patnáctého roku totiž vlivem nevyrovnaného proporcionálního růstu jednotlivých tělesných částí, hlavně končetin, a značného nárůstu svalové hmoty se pro mnohé adolescenty stává pohyb a běh nemotorným a raději ho odmítají. Po překlenutí obtížného období puberty, kde mnozí ukončují či přerušují započaté pravidelné sportování, je obvykle zájem o vybraný sport znovu nastartován. Z vlastní pedagogické a trenérské praxe vím, že na "přežití" mají větší šanci sporty kolektivní než individuální jako atletika a zejména běh. Týmové sporty jsou pro mládež v tomto věku mnohem atraktivnější.

V jedenácti už jde o techniku

V druhé ukázce můžeme vidět jedenáctiletého Lukáše. Je to výborně technicky provedený běh, správná je dynamika kroku, velký zákop, délka a výška kroku, práce horních končetin a držení trupu. A to vše zcela přirozeně. Na první pohled je vidět, že Lukáš nemá k pravidelnému sportování daleko. V tomto věku již případná korekce techniky smysl má, zejména u těch, co běhají pravidelně. Pohyb je u nich zcela uvědomělý, dokáží plně ovládat své tělo, porozumí tomu, co po nich budete chtít, tudíž mohou korigovat případné "chyby". Samozřejmě, vše musí probíhat s ohledem na psychickou stránku dítěte a se správným a vlídným přístupem.

Z vlastní sportovní pedagogické praxe vím, že děti a mládež lze jen těžko unavit, máme-li na mysli jakousi dlouhodobou únavu. Regenerace sil organizmu je u dětí po jednorázové aktivitě poměrně rychlá. Samozřejmě musí být brán zřetel na zdravotní stav dítěte, věk a taktéž fyzickou a psychickou kondici. To by všichni, kdo děti zapojují v rámci sportovních a obzvlášť tréninkových pravidelných aktivit nejenom v běhu, měli mít na paměti.

Na závěr je třeba ještě poradit: dbejte na všestrannost. Veďte děti po pohybové stránce co nejdéle komplexně. Samozřejmě, sportovní úzkoprofilovost je vzhledem k budoucím nadějím a ambicím, které ve svém dítěti můžete vidět, od určitého věku nutná. Každé dítě dospívá jinak po stránce fyzické, ale i psychické. Do 10 či 12 let věku vašeho dítka je dost času na specializaci a dril v jednom sportovním odvětví. Kupříkladu správně vedený atletický kroužek či oddíl, kde se žáček seznámí s jednotlivými disciplínami, projde si pohybovým rozvojem ve vícero oblastech a osvojí si běžeckou abecedu, je pro prvňáčka ideálním možným startem do světa sportu i samotného běhu.

Dušan Erbs

Na závodní úrovni se věnuje atletice od sedmé třídy základní školy (od roku 1993), na výkonnostní úrovni pak od roku 1996. Vstoupil do týmu AC Pardubice, v němž působí dodnes. Soustředí se na střední a dlouhé tratě. Současně se plně věnuje dlouhým krosovým či silničním běhům na pět až patnáct kilometrů a dráhové atletice. Od roku 2003 je jeho druhým sportem canicross, je členem týmu SK Děti Severu.

Mimo jiné je mistrem České republiky v krosu, akademickým vicemistrem České republiky na 3000 metrů př., mistrem Evropy i světa v canicrossu. 

Je licencovaným trenérem atletiky se specializací na běhy a absolventem magisterského studia se zaměřením na tělesnou výchovu, sport a biologii.