Jak vlastně žijete tři roky na svobodě?
Vnitřně žiju dobře. Neustále se těším na to, že se vrátím ke svojí původní práci. To mě vlastně trápí a uklidňuje zároveň. Já si říkám, že to jednou přijít musí. Přece jenom, už jsme v desátém roce od započetí té mojí kauzy.
Nicméně jste si aktuálně splnil jiný sen, a to stát se filmařem. Děláte asistenta režie v týmu dokumentaristky Olgy Sommerové...
Ono to tak úplně není, že místo dirigování dělám filmaře. I kdybych byl hudebníkem, tak bych si na filmování čas býval udělal. Opravdu se mi splnil sen, když mohu být u toho, jak vzniká film. Je výsadou dokumentárních tvůrců, že se setkávají většinou s dost výjimečnými lidmi. Už jsem spolupracoval na sedmi nebo osmi filmech s Olgou Sommerovou nebo její dcerou Olgou Špátovou. Začalo to dokumentem o Radúze v roce 2006. Už se cítím skoro jako profesionální asistent režie. Je to práce počínaje sehnáním někoho po telefonu, až po to, že někdo má žízeň a donesu něco k pití. Jsem za to vděčný.
Kulínský u filmu Sommerové |
S Olgou Špátovou můžete spolupracovat, i když jste se už jako partneři rozešli?
My jsme naopak hodně blízcí kamarádi. To je hodně neobvyklá věc, když s někým někdo je a rozejde se tak, že oba zůstanou přátelé.
Pořád i po deseti letech byste na své výpovědi u soudu nic nezměnil, když už je to za vámi? Nebo řeknete, jak to opravdu bylo?
Platí pochopitelně stále stejná verze, že se cítím nevinen. Tam byl ale jeden klíčový problém. Celou tu kauzu spustilo několik dívek a byly tam některé z těch, se kterými já jsem kolem roku 1988 normálně chodil. Mně tehdy bylo devětadvacet a to snad není nenormální, že jsem měl sedmnáctiletou přítelkyni. Já dodnes nevím, proč zrovna ty to iniciovaly společně s moji bývalou manželkou Margitou.
Ale tehdy vás nenapadlo, že vám to zakazuje zákon, když jste je učil?
Přesně tak. Pak se na to nabalovala spousta dalších nesmyslných věcí, ale ten základ mě dodneška hrozně mrzí. To nebylo žádné zneužití svěřené osoby. My se stýkali veřejně. Chodili jsme na večeře a jezdili na chalupy.
Už nikdy nechci vést dětský sbor
Má tenhle příběh ještě nyní nějakou právní dohru?
Má jen tu dohru, že mám desetiletý zákaz pedagogické a umělecké činnosti s osobami mladšími 18 let, což se týká mimochodem i chlapců. Ono je to ale hodně na překážku, protože když bych chtěl třeba dirigovat v divadle Prodanou nevěstu, přiběhnou tam děti na jeviště a jeden chlapec zařve „Spaste duši! Medvěd se utrh!“, tak já tam vlastně u toho pultíku nesmím stát. Přitom chci navázat kontakty s českými a slovenskými divadly, takže to teď hodně řeším. Nepřipadá mi logické a praktické hodit přes palubu celoživotní zkušenosti. Šest let jsem byl šéfdirigentem v Národním divadle. Jednání o angažmá už začalo, byť ho nevedu já osobně. Mohu ale požádat o podmínečné odpuštění tohoto trestu a na tyhle argumenty by snad soudce mohl slyšet. Jinak, já už nikdy nechci samozřejmě vést žádný dětský pěvecký sbor.
O ty zkušenosti asi nejde. Vám zjevně utekla některá angažmá v nedávné době kvůli vaší image...
Ano. Myslím si, že teď už ale nastala doba, kdy nikoho nezajímá, jestli tam stojí někdo, kdo měl pět let problémy, ale že je důležitá ta hudba. Dneska už na to (kauzu - pozn.red.) lidé nijak nereagují.
Ale mnoho lidí vás naopak podporovalo jako David Koller, v jehož klipu „Nic není nastálo“... V písni se ostatně zpívalo o nebezpečných slečnách.
To David udělal schválně. On mi to pak i říkal. K ránu bejvaj nebezpečný všechny romantický slečny, zněl přesně ten verš.
Vy teď zároveň sháníte jakoukoli stálou práci, protože vás vaše kauza stála spoustu peněz?
To ano. To stálo všechno, co jsme měli. Ale hlavně ono je nepříjemné, že se nemohu hned vrátit ke své původní profesi. Všichni si spojují mé jméno s Bambini di Praga, ale to byl ve skutečnosti spíše jen koníček. Moje hlavní profese je dirigentská. Také mám teď ideu, že bych chtěl dělat přes agenturu koncerty v některých pražských kostelích, aby se Češi dostali do kostelů na koncerty. Už jednám s církevními řády. Nechci, aby se v Praze provozovaly jen ty turistické koncerty, kde se hrají jen Čtyři roční období. Chtěl bych dělat koncerty pro Pražany. Já jsem takhle sám kdysi chodil na varhanní koncerty do svatého Jakuba.
Dočasně jste se živil jako taxikář. Bavilo vás to? Jednak to byl společenský pád a zároveň je to asi dost těžká práce...
Jezdil jsem asi rok. Já jsem byl hrozně rád, že jsem dostal tu možnost a vzali mě hned. Neměl jsem práci ani peníze. Mě to hrozně bavilo. Potkával jsem se s neuvěřitelným množstvím různých lidí - v pozitivním i negativním slova smyslu. Lidi z ulice jsem nebral. Všechny jízdy se odbývaly přes vysílačku. V tom to bylo bezpečnější. Ale nevyhnul jsem se tomu, že jsem třeba čekal tři hodiny na jednu jízdu, ze které bylo 60 nebo 80 korun a pak jsem zase čekal. Byla to dobrá zkušenost. Klidně bych si ji zopakoval, kdybych už nemusel tolik čekat. Když jsem podepisoval účtenky, tak lidi chtěli pořádný podpis, aby si ji mohli nechat na památku.
Vy teď zároveň připravujete oslavu osmdesátin své matky?
Maminka bude mít osmdesátiny a nechce žádný slavnostní koncert. Ona stále pracuje a vede dětský sbor v Českém rozhlasu. Vždycky, když tam jdu na koncert, tak se mi to moc líbí. I když, mohu já teď vůbec jít na koncert, kde účinkují děti? Ale to bych asi nemohl jezdit ani tramvají.
Ale zpět k té oslavě. Maminka vychovala asi tři nebo čtyři generace a my bychom připravili jedno místo za každou generaci - nejlépe hospodské sály - a v každém by čekali přátelé, které učila zpívat. Já bych ji takhle povozil. S každou tou skupinou by strávila nějaký čas a společně by si zazpívali. Já už jsem jí to říkal, takže překvapení už to stejně není. V té nejstarší generaci zpívala Jana Koubková, Jiří Korn a Marta Vančurová. V další generaci, to je také hodně perel - David Koller či Petr Malásek. A ta další generace, to už jsou poslední Bambini di Praga. Mohlo by to být i docela hezké. Narozeniny slaví 11. ledna 2015.
Mohu se na závěr zeptat na historku, jak Bambini di Praga málem vystupovaly s Ritchiem Blackmorem a jeho Blackmore´s Night?
Byli jsme tehdy v jedné restauraci. Hráli tam písničku od kapely Blackmore´s Night a moje tehdejší manželce Lindě se moc líbila, tak poprosila restauratéra, ať ji zesílí. On přitom prohodil, že kapela Blackmore´s Night přijde do té hospody, protože zrovna hráli v Praze. Za chvíli dorazili, vyndali kytary a hráli jen tak pro sebe. Přisedli jsme si k nim, Linda s nimi začala zpívat a na konci toho krásného večera jsme je pozvali na naši zkoušku. Oni opravdu další den všichni přišli, vzali nástroje a Ritchie Blackmore zahrál svůj nejslavnější riff z hitu Smoke On The Water, který hrál ještě s Deep Purple. Holky se přidaly. Pak se přidaly, i když zahrál něco z repertoáru Blackmore´s Night, a začali jsme plánovat společný koncert. Jenže pak bohužel přišel podzim 2004 (Kulínského zatčení - pozn.red.). Bylo to hezké, protože byli skromní, ale když někdo vyndal fotoaparát, tak jejich manažerka focení zakázala. Ritchie byl strašně odměřený, ale zároveň laskavý, i když se právě tohle se špatně vysvětluje. Je to jeden z mých nejnepravděpodobnějších životních zážitků.
Kulínský po odpykání trestu poprvé dirigoval v prosinci 2012:
17. prosince 2012 |
