Stejnojmenná předloha Michala Viewegha sice patří k těm výše ceněným, jenže na plátně ji zrazuje právě její klíčový prvek, totiž stylizovaní andělé. Působí teatrálně, strojeně a jejich úvahy i vysvětlivky zbytečně brzdí tok vyprávění.
Paradoxně bez andělů a jejich až únavných komentářů by Andělé účinkovali silněji. Jednak díky hercům v čele s oběma Zuzanami, Bydžovskou a Kronerovou, jednak kvůli náladě, jejíž tísnivost se stupňuje, zahušťuje, dramatizuje.
Pomáhají také režijní nápady, kterými se Alice Nellis snaží neodbytné literární prvky obcházet či překrývat, jak se jen dá. Jenže bohužel se příliš nedá; až v závěru, kde - řečeno ve zkratce - má lidská komunita nad andělskou navrch.
Dvě světlé stránky však nelze filmu upřít. Jeví tendenci se od unylého úvodu postupně zlepšovat, u českých děl tomu bývá spíše naopak. A má téma, což je ve zdejší tvorbě též vzácné: připomíná, že náš každý den může být posledním.
