Pražské Divadlo Kalich zařadilo mezi tradiční nabídku muzikálů premiéru komedie scenáristy Petra Kolečka a režiséra Davida Drábka Žena za pultem 2: Pult osobnosti. Kalich v činohře sází na známé tváře, zde dostala prostor osvědčená dvojice Oldřich Kaiser a Jiří Lábus.
Kombinace populárního scenáristy, neortodoxního režiséra, dvou komiků a ikonického Dietlova seriálu lákají. Obzvlášť když tvůrci naznačili, že se zde vyrovnají s milovníky starých pořádků a stoupající předrevoluční nostalgií.
Nic z toho se však příliš nepovedlo. Žena za pultem je téma více než vděčné, Kolečko však využil pouze ústřední postavu prodavačky (Jiří Lábus). Sice vzpomíná na staré zlaté časy a učí se čínštinu, aby byla připravená na ekonomickou invazi z východu (na tabuli proto už rovnou píše got-t-ha-i a miň-o-nki), k Jiřině Švorcové však odkáže pouze povzdechem nad televizní obrazovkou: „To byly seriály, co psal Jaroušek...“
Když už se tvůrci k normalizačnímu dílu v názvu přihlásili, nemohou se divit, že diváci jasné narážky očekávají. V kombinaci se slibovaným vyrovnáním se společenskou náladou se to přitom doslova nabízí. Kolečko však raději odbíhá do míst, kde se cítí evidentně lépe. Scenárista spolupodepsaný pod úspěšnými seriály Okresní přebor a hlavně Čtvrtá hvězda zde vedle ženy za pultem a jejího neambiciózního syna (Oldřich Kaiser) rozehrává příběh manželského páru prodělávajícího krizi středního věku. Kaiser (manželka) a Lábus (manžel) ji řeší konzumací mungo klíčků, nákupy rotopedu a schovaným pivem v ledničce.
Bizarní situace a bizarní rozhovory se suchými pointami jsou jeho jasnou autorskou značkou. Kolečko si v náznacích bere na paškál znuděnou omladinu na jedné straně i vybičovaný zdravý životní styl na druhé. Největšího ohlasu se dočká zjevení obrovského morčete, podobných scén však víc není. Výkonům z populární Čtvrté hvězdy či divadelní hry Padesátka uváděné v Rubínu se tak hra bohužel nepřibližuje.
Žena za pultem 2: Pult osobnostiDivadlo Kalich premiéra 23. září 2014 režie: David Drábek hrají: Jiří Lábus, Oldřich Kaiser |
Navíc jakmile dojde na slibovanou politickou rovinu, omezí se Žena za pultem 2 pouze na už trochu vyčpělé vtipy o poslanci s křivou hubou či citaci z Jakešova památného proslovu. Z toho mála si do svědomí nikdo nesáhne a je to vlastně dost promarněná šance.
Oba herci se snaží, seč můžou, slabší místa obětavě zachraňují přirozenou komikou. Mezi jednotlivými výstupy se až obdivuhodně stíhají převlékat, jednoduchá scéna s točnou má švih a promyšlenou režii. Tohle všechno se však od čtyř zmíněných jmen tak trochu čekalo a mělo být pouze prostředkem ke trefné společenské satiře, která se však nekoná. Kaiser předeslal, že možná dostanou někde na Ostravsku „přes držku“, vyrazit tam tedy mohou s docela klidným svědomím.
