Ale hlavně, možná jako vůbec první u nás, polemizoval s módní vlnou naivně romantických návratů k přírodě. Včetně přezíravých reakcí starousedlíků vůči městským vetřelcům přicházejícím na venkov s představou bodré pospolitosti na zdravém vzduchu pod modrou oblohou.
Jenže pak prší, tři děti fňukají střídavě na směny, svět se zužuje, prasklina ve zdi zvětšuje – mimochodem podobný symbol se zakrátko objeví ve filmu Andělé všedního dne. Muž mizí do práce, tchyně trousí skeptické poznámky a vyčerpaná žena propadá hysterii, protože idylu jako z katalogu ekoturistiky si vysnila jinak.
Od jejího „Musím to zvládnout, musím fungovat!“ je už jen krůček k lékařskému „Zvýšíme dávku“ – a spirála se roztáčí až k vánočnímu kolapsu, jejž manželova matka přesně pojmenuje: „Tak to dopadá, když ženská dělá hrdinku!“
Nálada vyprávění proti minulé komedii silně zdrsněla, stále si však drží účinný věcný tón; výjimku tvoří výjevy v mysli rozostřené vlivem léků. Scenáristka Petra Ušelová, kterou proslavily Pusinky, ani režisérka Tereza Vrabelová neuhýbají sebekrutější realitě.
Sem spadají scény s nejstarší dcerou, která si s nemohoucí matkou mění role, či hrdinčiny žalostně ponižující milostné ataky ústící v manželovo odmítnutí: „Jdeš do blázince!“ Ani v něm však před bezútěšností neuchrání, na pláč reagují „Ticho, nejste tady sama“. A dobrovolný soukromý pokus, jak se zbavit závislosti, ukáže, že si herečka Bára Kodetová sáhla na dno; očistné procitnutí pak vypadá příliš snadně.
Což není jediný sporný bod Vedlejších příznaků. Ruší též okaté feministické symboly – on s kytarou, ona štípe dříví; uměle působí dokument, který o hrdince točí, i oblíbená „malá domů“, kdy ji pozvou do pořadu ČT.
Zásadní vadu na kráse, která filmu rázem ubere na síle, stylu i hodnocení, však zosobňuje závěrečný přestup do seriálu Terapie, jakýsi pokus o shrnující poradenskou službu. K vypjatému příběhu, jenž je sám výmluvný a drží si úroveň řemesel, už naučně léčitelský přílepek nepatřil.
Nevinné lži spojily slavné herečky:
27. srpna 2014 |