Zatímco sportovkyně Sáblíková dorazila do slavnostně našňořené haly mincovny přesně, na sedmašedesátiletou zpěvačku se muselo chvíli čekat. Kolegu z mnoho pěveckých duetů Karla Gotta ale netrumfla, ten byl totiž loni přes půlhodinu v obležení svých místních fanynek.
Pár minut po avizované jedné hodině vstoupila do haly pod svůj obří portrét usmívající se Vondráčková. Z reproduktorů se linula její píseň Červená řeka, která v roce 1964 odstartovala kariéru tehdy sedmnáctileté zpěvačky. A právě k padesáti letům na scéně jí mincovna medaili nadělila.
„Nepočítala jsem to a toto datum mi bylo připomenuto. Padesát let na scéně, no to je docela otřesné, ani jsem tomu nechtěla věřit, že to může být pravda,“ řekla s nadsázkou interpretka hitů jako Sladké mámení, Dlouhá noc či Dvě malá křídla. „Moc mě to ale těší a je to pro mě velká čest.“
Pak se Vondráčková stejně jako její slavní předchůdci Gott nebo oštěpařka Barbora Špotáková přesunula k lisu, kde za asistence pracovníka mincovny vyrazila první ze sérii medailí z dílny Jaroslava Bejvla.
Předlohou byla Vondráčková coby smutná princezna
„To je ale fofr, co,“ otočila se na novináře, když lis za velkého rachotu „vyplivl“ první dílo. Bejvl si vybral portrét Vondráčkové coby princezny z filmu Šíleně smutná princezna. Na lícní straně je její civilní podobizna.
Na trh uvede mincovna tisíc kusů stříbrné uncové medaile, 250 kusů se pak objeví jako příloha na podzim chystaného dvojcédečka největších hitů Vondráčkové. „Ještě vyrazíme dvě stě padesát kusů půluncových zlatých medailí. Hlavním tahákem bude sto kusů uncové zlaté medaile, z nichž dvacet kusů bude vybráno k výběrové desce,“ dodal obchodní ředitel závodu Aleš Brix.
Pak už zbývalo jen sektem pokřtít medaile a zapózovat lesu fotografů. A zapřemýšlet, kdo slavný do mincovny přijede příště.
„Ráda bych tu viděla Evu Pilarovou. Tu mám ráda,“ zaznělo z řad dámského osazenstva podniku. Ta ovšem padesát let na scéně oslavila před čtyřmi lety.
