Letiště Spilve v Rize oslavovalo v sobotu 60. výročí otevření svého velmi „sovětského“ terminálu a tak bylo od deseti hodin ráno pro letecký provoz uzavřené. Dorazil jsem tam proto už v 8 hodin ráno a připravil stroj.
E-knihy o létání ke staženíStáhněte si e-knihy od Jiřího Pruši: |
Ve Spilve nemají řídící věž a tak jsem se jen jeho šéfa zeptal, zda používají ranvej 14 nebo 32. Řekl mi, že to záleží na situaci a protože je dnes vítr z boku, tak to může být kterákoliv. Ať prý poslouchám rádio, že to budou létající letadla hlásit.
Pojížděcí dráha zde vede přímo na práh dráhy 32, která je vlastně pokračováním té pojížděcí. Jel jsem tedy až k ní a zastavil se, abych se trochu zorientoval. Rádio bylo úplně ticho, nikdo nic nevysílal, zdálo se, že ještě nikdo nelétá. Během pár vteřin ale nade mnou z ničeho nic proletěla s rachotem Cessna 172. Trochu vyděšen jsem pochopil, že se startuje z dráhy 14.
Šéf letiště vůbec říkal divné věci. Třeba že není potřeba, abych dával letový plán, když chci fotit střed města. Když jsem ale požádal věž o povolení letu nad střed města, odmítli mě s tím, že nemám letový plán. Riga tak zůstala bohužel jediným z baltických hlavních měst, jehož střed se mi nepodařilo nafilmovat.
Cesta přes Lotyšsko směrem k pobřeží a na letiště Lepaja proběhla už bez problémů. Letiště bylo ale těsně po bouřce s těžkým deštěm, na dráze bylo mnoho děr, nerovností a tráva pokrytá řadou velkých louží, které při přistání s letadlem pěkně cukaly.
Na letišťátku nebyl absolutně žádný provoz, jen dispečerka na věži, její otec technik dole a pán na vybírání poplatků a otevírání závory. Podal jsem tu letový plán do Kaunasu v Litvě, kde podle oficiálních zdrojů měli mít i letecký benzín.
Po startu jsem směřoval podél krásných opuštěných pláží směrem na litevskou hranici. Těsně po jejím přeletu ale nastaly další komplikace. Z letiště Palanga přišla zpráva, že v Kaunasu letecký benzín nemají. Jižně od Palangy se navíc docela rychle vytvářel bouřkový mrak a chvílemi se z něho blýskalo. Kdosi z jiného letadla mi řekl, že benzin mohu dostat na nějakém letišti jižně od Vilniusu. Ať prý tam najdu Aljošu a ten mi ho prodá.
On-line: Nebe nad Evropou IIIOstrovy Baltského moře  Sledujte let Jiřího Pruši nad ostrovy Baltského moře s letounem Dynamic WT-9 (OK-LEX). Více o pilotovi na jeho webu www.prusa.org. |
Nakonec se ukázalo, že bouřky se vytvořily asi čtyři a tak jsem musel kličkovat mezi nimi, ale i mezi dvěma zakázanými prostory, jichž je na jihu Litvy před hranicí s ruským Kaliningradem celkem dost.
Rozhodl jsem se, že plán nebudu měnit, doletím na velké letiště v Kaunasu a tam se rozhodnu co dál. Měl bych v té chvíli mít benzín ještě asi na hodinu letu. Nafilmoval jsem historický střed Kaunasu a po přistání na letišti, kam nelétá nyní nikdo jiný než Ryanair, mi potvrdili, že benzín nemají. Přesvědčil jsem je, aby zatelefonovali na pár letišť kolem, ale někde to nikdo nebral, jinde benzín neměli.
Rozhodl jsem se tedy přeletět zpět asi 20 km na sportovní letiště Aleksotas, kde prý sice benzín také nemají, ale usoudil jsem, že tam mohu sehnat taxi, kanystr a pro benzín dojet. To totiž není na dopravním letišti s bezpečnostními prohlídkami možné.
V Aleksotas mi dispečerka řekla, že benzín sice ve skutečnosti mají, ale pumpař o víkendu nepracuje. Přesvědčil jsem ji, aby mu zavolala a zeptala se, zda by nemohl přijet. A stal se zázrak, pumpař slíbil přijet z 50 km vzdálené chaty a benzín mi prodat. Za hodinu opravdu dorazil, načepoval mi 104 litry a já mohl pokračovat.
Tentokrát přes Vilnius na sportovní letiště Suwalki v Polsku. Už jsem byl poučený a tak jsem do letového plánu dal průlet nad středem Vilniusu, což mi umožnilo udělat zajímavé fotky i videa tohoto překrásného hlavního města Litvy.
Na aeroklubovém letišti Suwalki mi pak nabídli možnost přespat na letišti, což mi přišlo velmi vhod. Konečně jsem také mohl použít svůj spacák. Dostal jsem palandu na společné ložnici a vrátil se tak do mladých let na vojně v Táboře...
