Ráno na druhém největším estonském ostrově Hiiumaa začalo různými zmatky, například zapomenutou kreditkou v hotýlku, ale majitel mi ji dovezl a tak jsem se nakonec v pořádku ocitl v řídící věži letiště Kärdla. Dispečer mi ještě na mapě ukázal místo, kde spadla před asi 5000 lety největší část meteoritu, který asi v 10 km nad zemí vybuchl. Poznamenal jsem si místo do mapy, abych se tam mohl podívat.
Zároveň jsme pozorovali letadlo z Tallinnu, které mělo dosednout v 08.50, ale muselo opakovat přistání, protože na prahu dráhy bylo množství mořských ptáků. Když slyšeli zvuk motorů, vyplašili se a vzlétli. Na dráhu proto hned vyjelo auto, jehož řidič se troubením i střílením světlic snažil ptáky odehnat. Byla to podobná situace, jakou jsem prožil při přistání ve čtvrtek večer já. Naštěstí mi žádný pták do letadla nenarazil – to by mohlo znamenat zásadní problém. Když letadlo z Tallinnu na podruhé přistálo bez problémů, vydal jsem se připravit svoje letadlo k odletu.
Po startu jsem zamířil na jeden z majáků, kterými je druhý největší ostrov Hiiumaa, proslavený. Pak jsem letěl na jih, směrem na letiště Kuressaare na největším estonském ostrově Saaremaa, asi 30 minut letu směrem na jih. Cestou se mi skutečně podařilo najít kráter po meteoritu a tak jej můžete vidět na videu.
E-knihy o létání a z expediceStáhněte si e-knihy od Jiřího Pruši: |
Letiště Kuressaare je trochu větší než Kärdla, ale ani zde se toho moc neděje – na rozdíl od Kardly je otevřené celý den – na věži sedí a čte si dispečer, v terminálu sedí a čte si pokladní a po terminálu běhá uklízečka, která jej leští do maxima. Můj přílet je očividně překvapil. Dispečer mi pak pomohl připravit letový plán do Rigy a paní v pokladně ode mne vybrala 8.- EUR za přistání.
On-line: Nebe nad Evropou III Pobřeží ostrova Ruhnu Sledujte let Jiřího Pruši nad ostrovy Baltského moře s letounem Dynamic WT-9 (OK-LEX). Více o pilotovi na jeho webuwww.prusa.org. |
Po nafilmování místního, evidentně velmi dobře udržovaného hradu, jsem zamířil na ostrůvek Ruhnu uprostřed Rižského zálivu. Také zde je letiště, sice jen s travnatou plochou, ale zato vzorně upravené. Prý sem létá 4x týdně jedno letadlo ze sousedního ostrůvku Parnu a 4x týdně letadlo z Kuressaare. Mne překvapilo hlavně nesmírné množství vos, které se na mé letadlo slétly okamžitě po otevření kabiny. Jedné z nich se podařilo dát mi v nestřeženém okamžiku žihadlo. S ředitelem letiště jsem pak musel komunikovat v ruštině, protože to byl jediný jazyk, který kromě estonštiny trochu ovládal.
Už pár minut po startu z Ruhnu jsem doletěl na hranici mezi Estonskem a Lotyšskem, která prochází Rižským zálivem, a začal jsem komunikovat se službou přiblížení letiště v Rize. Neletěl jsem na mezinárodní letiště, ale na sportovní letiště Spilve kousek od středu města, což bylo do druhé poloviny osmdesátých let hlavní dopravní letiště Rigy. Po přistání mi někdo nabídl svezení do města a tak jsem se rozhodl zůstat v Rize na noc. a těšit se, že aspoň část tohoto krásného města uvidím i ze země.
