Dostat se z finského Tampere na letiště není jednoduché. Autobusy stejných čísel totiž jezdí na různá místa. Chtěl jsem vzít jedničku, kterou jsem přijel, ale jela prostě jinam a její jiná verze měla na letiště vyrazit prý až za hodinu. Kombinací busu a taxi jsem se tam nakonec dostal. Rozhodl jsem se letět na letišťátko Hanko na jihu Finska a odsud pak s nasazenými kamerami podél finského pobřeží do Helsinek.
Letiště v Hanko je vlastně jen úzká betonová dráha uprostřed lesa. Rádio tam nikdo neobsluhuje, a tak jsem nad ní nejdříve zakroužil, abych si prověřil, jestli se tam dá přistát. Hned jak jsem dosedl, vynořil se z hangáru muž, který se představil jako Olaf. Říkal zajímavé věci z historie letiště. Vybudovali ho Rusové, když to tam na podzim 1939 obsadili.
Pak jsme udělali prohlídku učebny, studovny, dílny, hangáru i hygienického zázemí letiště. Ale hlavně mi poskytl 40 litrů benzinu z jeho kanystrů. Na závěr mi také poradil jak se přiblížit k Helsinkám – směr, výšku, komunikaci s letištěm.
Odstartoval jsem do drsného větru po dráze s loužemi vody po noční průtrži mračen. Pobřeží bylo lemované spoustou malebných ostrůvků. Asi za 40 minut jsem dorazil k Helsinkám a začal obvyklou komunikaci s přibližovací službou letiště, prokládanou prosbami, aby mě paní dispečerka nechala chvíli létat nad středem města. Podařilo se to, a tak jsem udělal dvě otočky, než mne nakonec odehnala.
On-line: Nebe nad Evropou IIIOstrovy Baltského moře  Sledujte let Jiřího Pruši nad ostrovy Baltského moře s letounem Dynamic WT-9 (OK-LEX). Více o pilotovi na jeho webu www.prusa.org. |
Přistál jsem na sportovním letišti Malmi, jehož terminál mě zvenčí i zevnitř uchvátil. Původně jsem chtěl v Helsinkách zůstat na noc, ale byly teprve tři hodiny odpoledne a i počasí se na chvíli vylepšilo. Tak jsem podal letový plán na ostrůvek Kardla v Estonsku. Trasu jsem si stanovil tak, abych prolétával kolem Tallinu, a mohl se tak pokusit jej rovněž nafilmovat.
Při vstupu do estonského letového prostoru se mě hned ujal dispečer radaru v Tallinu a pomohl mi s věží zařídit možnost nafilmování města. To se podařilo, jen jsem musel asi 10 minut kroužit severně od přístavu, než na tallinském letišti přistála dvě letadla. A stálo to za to. Staré město vypadalo z letadla úchvatně.
Pak jsem pokračoval podél pobřeží dál. Ale počasí se začalo zhoršovat, déšť houstnout, a tak jsem byl rád, když jsem kolem půl šesté našel ostrov a konečně i hezounké malé letiště Kardla, kde se mi podařilo přistát.
